| 10.5Libik12 | 
 |
(2.9.2010 22:40:46)
Potkala jsem hezké dítě, vážné, snivé, nereagovalo jako jiné děti. Jeho matku i příbeh zběžně znám,diagnoza není důležitá, tak jsem pobyly na dětském hřišti.
Moje dítě bezostyšně zvídavě reagovalo otázkami(je jí 5) a postřehy "proč si nechce hrát,leží na zemi, bude špinavej,.. " já jsem byla celkem perplex.
Ta matka mi momojiné vyprávěla, jak je těžká součinnost i s ochotnými lidmi, ptž například společná návštěva zo znamená zdržování a obtěžovaní takzvaně "normálních".
Nevěděla jsem si rady a uvědomila jsem si, jak máme celou slavnou integraci pouze v teoretické rovině.
Obracím se proto na maminky, co se s trochu odlišnými dětmi potkávají, aby sdělily své zkušenosti, případně na maminky takových dětí, co očekávají a co je dobré.Nemám to za senzaci, ta žena bydlí nedaleko a myslím, že si docela rozumíme.
Děkuji.
|
| Červánek | 
|
(2.9.2010 22:48:43)
Libiku, když takhle "obecně" je to strašně těžké. Pohybuji se mezi postiženými dětmi spousty let a na každé z nich (z toho našeho okruhu) jsem si musela najít svoji cestu...Každý autík je jiný, každý mentálně retardovaný je jiný, každý down je jiný, každý vozíčkář je jiný...
Nejjednodušší je se ptát rodičů, asistentů a podle pokynů se řídit...
|
|
| Míša+1 | 
|
(2.9.2010 22:52:35)
Já osobně,když vidím velmi postižené děti (třeba i fyzicky),hned mě napadne myšlenka-jak to mají rodiče těchto dětí náročné(péče 24 hod.) a co s nimi bude do budoucna.
Integrace je dobrá věc,někdy může fungovat plně,někdy méně a pokulhává.Je to hrozně individuální...integrace je v současnosti velmi "moderní" pojem.Mnoho rodičů postižených dětí má všelijaké zkušenosti,záleží hodně na lidech a všeobecném přístupu..
|
| 10.5Libik12 |
|
(2.9.2010 23:01:59)
Jasně, vyjádřila jsem se vzletně, pod dojmem velkého dojetí.
Takže konkrétně. Ten chlapec nemluvil a nekomunikoval, nehrál si, nicméně byl výrazně hlučný, mé dítě to komentovalo.
Co s tím? Vyhýbat se tomu, vysvětlit to předem? Podotýkám, že jsme se potkaly.
A pak,jak moc mluvit o tématu, když maminka , snad na omluvu, řekne, víš, on má..
|
| Červánek |
|
(2.9.2010 23:07:12)
Libiku, já jsem i u své postižené dcery volila vždy cestu přímého vysvětlení - tím spíše, že si ve svých otázkách nebrala servítky a ani na hlasitosti nešetřila. Dnes jí stačí vysvětlení, dělá to i to proto, že je autista a neumí pochopit, že se to nedělá, že nemá křičet atd.
A věř, že maminka klučiny to neomlouvám - ona to jednoduše konstatuje...protože ví, že nic víc udělat nemůže.
|
|
| Míša+1 |
|
(2.9.2010 23:08:39)
Mě se zas dcera ptala "proč je ten chlapeček na vozíčku" ..v tu chvíli jsem nevěděla,jak to pohotově dceři vysvětlit a tak,aby to maminku toho chlapečka neurazilo.Nakonec jsem neodpověděla nic,maminka šla hned do tramvaje...je to těžké ..
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(2.9.2010 23:16:25)
Míšo, na tohle říkám "protože nemůže chodit". Nebo "asi má nemocný nožičky".
Tohle bych jako trapas vůbec nevnímala. Naopak se mi stává, že na takový stručný bez obalu vysvětlení ten dotyčnej velmi vstřícně zareaguje.
A jednou jsem stála ve frontě na fesťák před dvěma vozejčkářema a ti se teda celou dobu bavili stylem: Takovou frontu jsem nestál, ani nepamatuju, ještě že u toho můžu sedět  apod.
|
| Míša+1 |
|
(2.9.2010 23:19:29)
To je logické vysvětlení,jenže dceři by to nestačilo ...začal by výslech na půl hodiny "a proč má nemocné nožičky,a proč nemůže chodit" atd..takže jsem raději dělala mrtvého brouka.
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(2.9.2010 23:21:03)
Míšo, pokračovala bych, že to může bejt různý - že někdo třeba onemocní, někdo má třeba úraz atd.
|
| Míša+1 |
|
(2.9.2010 23:25:17)
No,to samé už jsem ji kdysi vysvětlovala..jenže pro tu maminku by to mohlo být nepříjemné..ona je hrozně zvídavá a chce si o tom pak povídat i hodinu...
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(2.9.2010 23:32:39)
Nevim, no... kažej to může mít jinak, ale nedokážu si představit, že by mi bylo nepříjemný, kdyby někdo vysvětloval svýmu dítěti, co je mýmu dítěti.
Spíš se asi dotyčná bude cítit jako exot, když normální hovor přerušíte trapnym mlčenim...
|
| 10.5Libik12 |
|
(2.9.2010 23:35:40)
Takže třeba"Pavlíček je nemocnej? Jinej? On se nehoupe, protože ho to nebaví.., Nemůže za to? Má v hlavě jiné cestičky?
Pětileté dítě ti na to řekne nějakou superparádu a jsi tam, kde jsi byla ne-li dál.
|
| Zasjaj. | 
|
(3.9.2010 0:11:17)
"pavlicek je jinej" neco takovyho rikam. "Ona ti neodpovi, ale ma radost, ze na ni mluvis, je rada, ze te vidi a kdyz budes jeji kamarad, ona to ale nedovede tak projevit, jako ty, ale podivej, dala na tebe ruku, to je ze je rada, ze jsi tady, ona te nechtela placnout, ona to jenom nedokaze lip, vis? "...a vubec by mi nevadilo, kdyby to takhle o moji dceri vysvetlovala jina matka svemu zdravemu diteti, naopak.
Moje zkusenost je, ze deti jsou empaticky a staci jim malo. Kluci bejvaj ochranitele. Jednou jsem ji privezla do druziny a posadila ke stolku vedle asi sestileteho tlustouckeho kluka, zeptala jsem se ho, jestli je vedle nej volne misto, on byl takovej rozpacitej a nic nerikal a ve chvili, kdy jsem se otocila, ji dal ruku kolem ramen, kdyz si vsimnul, ze to vidim, tak se zastydel. Byla jsem dojata az do vecera.
|
|
|
| Míša+1 |
|
(2.9.2010 23:38:30)
To byla taková situace,kdy ten chlapeček začal hodně zlobit,takže maminka ho musela začít usměrňovat..on měl asi i nějaký duševní problém..ta maminka stejně neměla čas nás sledovat - možná to ani nepostřehla,že se dcera ptá.
Ale normálně bych asi vysvětlila,že má nemocné nohy..
|
| 10.5Libik12 |
|
(2.9.2010 23:40:56)
No na vozíčkáře moje dítě donedávna reagovalo hlasitou touhou "co to je(vozík), já to taky chci" To taky není úplně ono, co?
|
| Zasjaj. |
|
(2.9.2010 23:58:30)
"co to je, ja to taky chci"
Tak tohle mne osobne zrovna vubec nevadi, dite na vozejku mam. Nekdy si deti mysli, ze je nafoukana a nechce si s nima hrat nebo jim neodpovedela na pozdrav a rovnou ji to ve svy detsky uprimnosti naservirujou, to se mne vubec nedotkne, je to dojemne a mile a ja jim to rada vysvetlim. Naopak me opravdu tesi, kdyz se ta moznost naskytne. Zajem malych deti je vzdycky cistej.
|
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(3.9.2010 0:03:14)
Libiku, ani v tom bych neviděla problém.
Asistovala jsme vozejčkářovi - školákovi, jehož vozejk si děti tu a tam půjčily, aby si to taky vyzkoušely. Myslim, že to je dost přirozená reakce. Asi bych reagovala ve smyslu, že by to určitě byla zajímavá zkušenost... Třeba v IQ parku v Liberci je možnost si to zkusit. I do kopce  Letos to budem mít jako téma v projektovym vyučování a plánuju vozejk vypůjčit, aby si to dětičky vyzkoušely.
|
| Teraza Horáková |
|
(3.9.2010 0:14:25)
Jeno, podle mne správná reakce.
To přesně udělala před pár lety příbuzná.... na podobné kecy, dospělým chlapům. Nevím, jaké má IQ, ale super smysl pro humor a takovej sluníčkovej člověk... a chytrá jak liška. Fakt.
Protože přesně odhadla (to byla chlastací akce, jako každoročně), resp. věděla, že oni tak po 3 pivech budou muset přežít a budou hecovat, keců haldy.. ... a po té sázce byli sledovaní všemi, jízdu na kostrbatém.... už jen manipulace mezi dveřma, vůbec se vejít, vytočit... WC... a nikdo je nesledoval, co pak....
CHLAPI, ruce jak lopaty... se vrátii a zdechlí. Ono jim nějak nedošlo, že jen ruce. I dospělí lidi jsou prostě debilové.
Zkusit to je dobrá zkušenost s tím, že ani v důležitostech to nejde jinak.
|
| Teraza Horáková |
|
(3.9.2010 0:26:27)
OMLUVA - NE JENO, ZASJAJ.
nejvyšší čas jít spát. Dobrou noc.
|
|
|
|
|
|
|
| barkula | 
|
(3.9.2010 1:54:00)
M íšo nevím jaká je ta maminka,ale mě třeba víc "ublíží",když rodiče tomu dítěti neodpoví,či jak mám osobní zkušenost,ho napomenou-dost nevýbiravě,či rovnou plesknou,at se neotáčí.
|
|
|
|
|
| barkula |
|
(3.9.2010 1:51:28)
souhlas,nejlepší odpověd dítěti je,že toho dotyčného bolí nožičky,malé dítě se většinou dál neptá a vozíčkáře to neurazí a v případě dítěte-vozíčkaře,ani toho rodiče.já osobně se při téhle odpovědi usmívám.u nás to třeba nejvíc řeší synovec,jeho hlášky mě dostávaj do kolen,o))))né jednou mi řekl,že bych už ty nohy měla vyměnit,když mě neposlouchaj,o)))
|
|
|
|
| Teraza Horáková |
|
(2.9.2010 23:11:10)
Libik, tohle je vždycky komplikovaný v tom, že ... komentuje-li dítě se svou dětskou upřímností "ta paní smrdí", tak to vnímáme jako trapas. I odlišnost tohohle charakteru dítě okomentuje, nevidí-li ji často, stejně jako barvu pleti, jiný jazyk.
Děti to mají snadné, oni se najdou a když je popostrčíš (u nás to bylo docela snadné, protože se potkávali od ranného věku s fyzickým postižením, ale s úžasným intelektem a i naopak - obojí v blízkosti - takže ... tenhle strejda s náma hraje vždycky pexeso a vzteká se víc než my - paušalizuju a zjednodušuju). My - dospělí do toho motáme to, abychom se někoho nedotkli, po špičkách, taky pocit trapnosti, jakože končetiny fungují a děti mají jen ekzémy či alergie.
Vyrostli jsme v době, kdy být jiný bylo pomalu na kriminál (já tedy ano) a je jedno, oč se jednalo.
|
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(2.9.2010 23:11:55)
Libiku, neříká to na omluvu, ale jako vysvětlení. Jednak abys měl ašanci se zorientovat v situaci a necítila ses zmateně a jednak, abys nezareagovala nevhodně směrem k dítěti nebo i k ní.
|
|
| Zasjaj. |
|
(3.9.2010 0:45:06)
Libik, vubec jsi se nechovala jako pako, mne je prijemny, kdyz se mne lidi zeptaj, a kdyz se vyptavaj i od detailu, od uplne cizich me to vyslovene potesi. Jsem rada, kdyz rikaj, co jim slina na jazyk prinese, rada o tom mluvim a rada jim to vysvetlim a rada slysim i jejich adekvatni reakce typu "no to musi byt sileny" nebo "ale ona je tak krasna". Je mi to opravdu prijemny, lepsi, nez jen "hmmm".
A dceri rikej presne to, co bys ji rikala, kdyby ten chlapec byl jeji sourozenec, klidne i pred tou matkou. Kdyz najednou zacne kricet a ty pocitis rozpaky, tak bych i bez dcerina dotazu rekla: "on neplace, on jen takhle projevuje radost nebo mozna mu slunicko sviti moc do oci, on to neumi rict, vis, on je jako maly miminko, jako kdyz ses narodila a jeste jsi neumela ani chodit ani mluvit, jenom jsi porad kricela" maly deti na to vetsinou bezprostredne navazou dalsima uprimnejma dotazama a mne jako matce to neni vubec trapny.
Ja sama bych v te situaci uvitala, kdyby ses me zeptala, jestli se nechci pridat tam ci onde, do parku, na vylet, ale s dodatkem, at sama zvazim, jestli to pro nas bude....pak bych ti rekla, "ale joo, my se radi pridame", nebo "radeji ne, to neni nic pro nas".
|
|
|
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(2.9.2010 23:07:02)
Já očekávám jen že nebudu dostávat rady od někoho, kdo o diagnóze slyší prvně v životě.
Konkrétně syn v devíti letech ještě pořádně nerozumí mluvenýmu slovu (takže někdy divně reaguje, když si špatně domyslí, co kdo říkal) a špatně mluví (takže většina cizích lidí nerozumí, co říká). Máme za sebou psychology, psychiatry, několik logopedek, Ranou péči, SPC... mám samozřejmě hodně načteno. Ráda komukoli popíšu, v čem diagnóza spočívá, jak je třeba se synem komunikovat, jak jsme používali znakovku, komunikační tabulky apod. - naprosto s tim nemám problém...
Ale ztrácim řeč, když po tomhle všem mi někdo řekne, že by mi moh doporučit dobrou logopedku - že tam chodili s dcerou na nápravu R a Ř. Jako asi je to snaha projevit pochopení, ale pro mě je to signál, že jsem to všechno vykládala do větru, páč ten dotyčnej naprosto nepochopil, že to je úplně jinej level, páč jednak když už to řešim tolik let, tak asi mám logopedky v kraji zmapovaný víc, než někdo, kdo potřeboval rutinní krátkodobou službu a druhak s diagnózou našeho syna se 90% logopedek při naší návštěvě setkává poprvé v životě a naprosto netušej, co s nim, takže to, že uměj R a ř nám je jaksi na houby. Jako nerozčiluju se ani mě to netrápí, ale mám pocit promarněnýho času a tak ukončuju hovor, kterej zjevně nic nepřinese ani jedný straně.
Jinak u mě ve třídě jsou integrovaný děti dvě a troufám si říct, že to je integrace v praxi - máme i dítko neslyšící a nejenže se znakovku učí všechny děti, ale dokonce i jejich rodiče. Páč děti to prostě tahaj domů, nebo na to přijde řeč... určitě přispívá i to, že rodiče integrovanýho dítka kdykoli na cokoli rádi odpoví a nedělaj z toho vědu, takže se jich nikdo nebojí ptát. A určitě je to taky jedno z přijímanějších postižení. Třeba k mentálně reardovaným už se lidi tak vstřícně nestaví...
|
| 10.5Libik12 |
|
(2.9.2010 23:17:41)
No tak to si myslím, že jsem reagovala, jak pako. Sice jsem nic neradila, ale zeptala jsem se, co to je a jaká je prognoza(ne jedním dechem), taky jsem řekla, že je to hezký dítě(ono je). S malou jsem si nevěděla rady vůbec.
|
| Teraza Horáková |
|
(2.9.2010 23:19:46)
no tak tenhle pocit mívám často i v jiných situacích a ani nemusí jít až o fatálnost,
děti vidí a komentují.
|
|
| 10.5Libik12 |
|
(2.9.2010 23:27:01)
Jeno, mně zaujalo, jak ta Jana(fikce) vyprávěla o tom, že odřízla kontakty proto, že pro ní bylo neúnosný vědomí, že svým pojetím volnočasové aktivity (zastávka u louže místo u atrakce) své společníky omezuje. To by mě třeba nenapadlo. My jsme ob ulici, děti máme v rozmezí 2 měsíců, do 2 let jsme je vozily poslpolu, pak se o nich začalo šuškat anějak jsme se sobě vyhýbaly. Dneska mě překvapila, dostala a..vůbec
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(2.9.2010 23:45:01)
Libiku, těžko říct, o co ve vašem případě přesně jde.
Já se taky v některých obdobích některým lidem vyhejbala. Hlavně v čase, kdy se syn choval divně, ale ještě jsem neměla nikde na papíře, že to je diagnóza a ne moje ujetá výchova. Nestáli jsme teda u louží, ale třeba běhal ještě ve čtyřech letech po ulici po čtyřech a štěkal. Než bych se s někym dohadovala o tom, že "já bych mu to zakázala" je nesmysl... a že by mi kámoška řekla: hele, jdeme s dětma na výstavu, přidáš se?, to by fakt nikam nevedlo - páč pro naše dítě taková aktivita prostě nebyla - asi stejně jako pro to vaše ty atrakce...?
|
| 10.5Libik12 |
|
(2.9.2010 23:48:24)
Asi jo.
Já jsem ve své sebestřednosti nějak myslela na to, že bych jí mohla k něčemu být, jako rozptýlení asi a teď když o tom přemýšlím, mám pocit, že to má dobře zmapovaný.
Tady by se asi mělo říct, že integrace není věšení se na postižený za každou cenu v dobré víře, že je obšťastníme.
Díky za diskusi, dobrou noc.
|
|
|
| Zasjaj. |
|
(2.9.2010 23:52:01)
Libik, to sedi, pro mne je taky nejneprijemnejsi pocit, ze bych ostatni omezovala, kdyz my proste nemuzeme to, co oni. A ani bych v tom smeru nechtela od tech lidi nejake ulevy, stejne bych mela pocit, ze vlastne kvuli nam maji zkazene odpoledne. Takze to proste vynechavam.
|
|
|
|
|
| Teraza Horáková |
|
(2.9.2010 23:18:06)
Jeno, ale tohle je taky složitá pasáž.
V tom, že sdělíš-li diagnózu, on si ten druhý nechce připadat jako totální blb, tudíž nepřipustí, že vůbec netuší, kolik bije... a pak právě doporučí ty logopedy atd., jakože v dobré víře, že jejich dítěti to pomohlo.
Ještě pořád málo informací, ale oni ti neraděj (někteří) tak blbě, aby tě poučili, oni jen stále nevědí. Téhle chyby jsem se dopustila mnohokrát, proto se ptám, co konkrétně některé diagnózy znamenají, i tady jsem se ptala na znakování atd.
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(2.9.2010 23:26:54)
Terezo, já to tak chápu. I přes moje vysvětlení to dotyčnej nepochopil a chyba může bejt i na vysílači.
Ale mně je prostě příjemnější, když se bude ptát dál, než když začne svý nejistoty maskovat a budem se plácat v nějaký slepý uličce.
|
| Teraza Horáková |
|
(2.9.2010 23:38:08)
Jeno... to je taky těžký.
Osobně se taky nezeptám na prvním setkání na pískovišti.....na leccos. To tak nefunguje. Dost toho vycítím, leccos poznám, ale nejsem vědma.
Děti se programově nevyhýbají , ale taky často plácly leccos, tak jsem se prostě omluvila mamince, když seděla vedle mne, nebo jsem si všimla, nebo jsme věděly obě.
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(2.9.2010 23:56:25)
Terezo, myslim, že první krok je spíš na matce toho handicapovanýho dítka. Když si bude hrát zvlášť, tak není co řešit, ale když začne s někym komunikovat, často do toho vstoupim, abych toho druhýho (ať už dítě nebo dospělýho) nějak lehce navedla co a jak. Když třeba dospělej řekne mýmu synovi nějakou složitější větu, který on nemůže rozumět, tak ji směrem k dítěti zopakuju znovu v pro něj srozumitelný podobě a pak směrem k dospělýmu řeknu: on má poruchu komunikace, tak s ním mluvíme jako s cizincem - používáme jednoduchý věty a hodně gestikulace.
Myslim, že ona by měla jako první dát najevo, že to není žádný tabu...
|
| Teraza Horáková |
|
(3.9.2010 0:08:00)
Jeno, naprostý souhlas.
Ale některý rodiče s tím taky bojujou po svým, neřeknou... a ty bitvičky si odehrávají bez dozoru .. pak je to, když už to jde do zlého na tom, že se jako rodiče potkáme a čumíme všichni. To není tahle otázka, dětem na hřiští nebo venku dneska už dávno neasistujeme a leccos vyplave po tolika letech.
|
|
|
|
|
|
| Sýkorka 47 | 
|
(2.9.2010 23:21:20)
A to když lidi,co o "tomto problému" vědí prd,mají tendenci kecat,jako jak to nezvládám a že "já bych jí dala, to mě by si nedovolila..." a podobný projevy a to i v rodině!!!!
|
| Teraza Horáková |
|
(2.9.2010 23:24:24)
sýkorko, poučit. Nevím, o koho jde, zda o rodiče (manžel to nebude) nebo dál.
Buď natvrdo, jakože se vztekneš, stoupneš si a naférovku jim to sdělíš, nebo cestičkama (jsou-li) - někdy na to bývají dobré spíš tety než babičky, materiály, načíst... a předat dál. Nevím, kde u tebe ten problém je, kdo nechápe ... ale často to funguje tam, kde to nejmíň čekám.
|
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(2.9.2010 23:35:22)
Sýkorko, nojo, to jsou ty rady...
Lidi radí, místo aby se zajímali.
A pokud už se nechtěj zajímat (protože to fakt nemusej), tak by zas neměli soudit (ovšem na to drtivá většina není dost zralá).
|
|
|
| Zasjaj. |
|
(3.9.2010 1:05:42)
Jeno,
dobre minenene rady od nekoho, kdo o tom nic nevi, ach jo, jsi dobra, ze te to netrapi, to ja jsem teda vetsi citlivka.
kdyz jsme zili v Evrope, tak jsme taky byli dobrymi radami zasobovany neustale! Ostatne i v USA jsem potkala par Cechu a trochu jsme se spratelili a po case jsem se take dozvedela, ze bych s ni mela chodit casteji do parku a mene do knihovny, nedavat parek a rozhodne ne tu colu atd. I od amiku jsem dostala par lekci, ale to byly ucitelky, bezdetna druzinarka o mne radoby zertem prohlasila, ze jsem spatna matka, kdyz jsem zapomnela prijit na jednu schuzku ohledne vyberu skolniho sponzora ci co. Jina druzinarka si stezovala, ze dcera prijizdi do druziny primo ze skoly ve spinavych vecech - ano, dava si ruce neustale do pusy, slini, ciste na ni nevydrzi nic dele nez pul hodiny a ta baba jedova to moc dobre vedela, presto me chtela napadnout v takovejch pudovejch iracionalnich oblastech jako je pece o cistotu mladete. Nejsem vtipna ani duchapritomna, nedokazala jsem ji ani vpalit, ze ja mam opravdu uplne jine starosti nez nazehleny saticky. Fakt jsem cestou domu brecela.
|
|
|
| Sýkorka 47 |
|
(2.9.2010 23:14:18)
Mám dceru Down. Nekomunikuje a nereaguje na cizí děti,nechce si s nima hrát. Moje dobrá kamarádka má 2 zdravý kluky.Když jim bylo asi 10-12 let,měli jsme jet s nima v jednom autě a ti její kluci se hádali a řvali,že JÁ VEDLE NÍ NEBUDU SEDĚT!!! Já stála u toho! a Ona kámoška NIC!!! NIC!!! ždouchla jednoho z nich do auta a ten těžce protestoval a ona to prostě nekomentovala!!! mě bylo trapně a po čase "u vína" jsem jí to vytkla a ona mi řekne PROMIŇ!!!Ale vůůůbec nepochopila,že o to mi nešlo!! Myslím,že byli dost staří,aby pochopili,kdyby jim vysvětlila,jak se věci mají.
Dospělí se přetvařují,ale děcka dokážou být hooodně hnusný!!! 
|
| Teraza Horáková |
|
(2.9.2010 23:22:13)
sýkorko, to je zase jiná kapitola.
|
|
| 10.5Libik12 |
|
(2.9.2010 23:22:21)
No ono je to těžký, já si taky myslím, že 12 let je hodně na to, aby děti byly trochu zasaženy taktem, ale přece jenom společnost byla strašně dlouho oddělená a strach z jinakosti je napříč přírodou.
Zase píšeš, že tvá malá o kontakty nestojí, takže to ber tak, že primárně ti spratci zasáhli tebe ne jí.Lidé jsou na tohle strašně nepřipraveni, proto se tady nakonec ptám.
|
|
| Teraza Horáková |
|
(2.9.2010 23:27:17)
Sýkorko... a co dcera?
Víš, někdy to rodiče, ale oboustranně prožívaj hůř než ty děti. Někdy si to děti srovnají po svém, ale my, jak si uvědomujeme, že máme jiné nebo sprosté či netolerantní dítě (to je ten náš - dospělý pocit) to zase vidíme jinak.
Někdy, kdybychom se jim do toho nemotali v tom obecném kontaktu, možná by to bylo rovnější a vysvětlili si to po svém.
|
|
| Teraza Horáková |
|
(2.9.2010 23:34:13)
a já si nemyslím, že kluci byli hnusní.
10-12 let je dost na to aby chápali. A co jako mají chápat, když rodiče ti špitnou "promiň!"... a přesně špičky balerínek?
|
| 10.5Libik12 |
|
(2.9.2010 23:37:51)
Tak v tomto konkrétním případě já bych asi zareagovala. Ne, že bych byla ztělesněná empatie, ale pocit trapnosti by pro mě byl neúnosný.
Normálně bych jim Nařídila držet pusu a sedět.
|
| Petra Neomi | •
|
(2.9.2010 23:41:58)
No, tím by se to taky moc nevylepšilo, ne?
|
|
| Teraza Horáková |
|
(2.9.2010 23:42:07)
v klidu, pro mne také, tudíž bych je tam přikurtovala v případě maléru nejvyššího... a asi jim i zalepila pusy.
Ale nevím, jestli by to pomohlo, jak jsem psala...... jsme v kontaktu, komunikujeme, takže spíš to odmítnutí by mi vadilo tak, že by to asi slízli před přepravou, ale jejich pocity mne zajímají, ne přes sílu. Jenomže jsou jiná věková kategorie... 5 jim fakt není, tudíž - to by neprošlo oprávněně.
|
|
|
| Sýkorka 47 |
|
(2.9.2010 23:43:58)
Holce je to jedno.Nijak to nevnímala,to já. Chápu,že když jim nikdy nikdo nic nevysvětlil,tak pro ně je to taky "jinakost" a oni si jaksi nevědí rady,co s tím. A právě i v tom příbuzenstvu-konkrétně jde o babičku a o druha mé matky,těm se to vysvětlit nedá. Melou si pořád svou. Oni by to jistě zvládli líp.
jinak musím říct,že takhle na veřejnosti se zas tak nějak nesetkávám s lidma,co by ubližovali kecama. A u těch dětí je to docela pochopitelný,jen myslím,že by se jim mělo právě říkat co a jak. Tu poznámku o "špičce balerínky" jsem nějak nepochopila.Asi jsem natvrdlá.
|
| Teraza Horáková |
|
(2.9.2010 23:47:05)
vysvětlení špičky balerínek - to je takové to "echt nedotknutelné, o čem se nehovoří"
Prostě to znamená šlapat po vyztužených špičkách kolem něčeho, co tu reálně je existuje... a někdo zavírá oči, nebo je tak BLBEJ... že je má zavřené a vědět nechce.
|
|
| Teraza Horáková |
|
(2.9.2010 23:51:00)
sýkorko, nedovedu si tu bitvu představit a fakt ani nechci, ty bojuješ s něčím velkým s babičkama a některýma tetama se dovede bitva odehrát i o špatném ř.. či položení příboru, nebo držení pera.
to fakt nechci a o to nestojím. Hodně to ale pro tebe znamená a velký problém, že ani to nejbližší okolí není schopný to pojmout. Fakt tam není u těchto lidí někdo, kdo by jim to vysvětlil?? (ne ty, třeba jiná teta, ségra, švagrová, nějakej chlap, kterej to pochopí. Třeba střílím mimo, ale myslí, že když to pochopí okolí, pak ty boje budou jednodušší.
|
| Sýkorka 47 |
|
(2.9.2010 23:58:51)
Já s nima nebojuju. Nemá to cenu. na podobný poznámky buď nereaguju a nebo....jinak...uvedu příklad: Holka už je dospělá a neumí si třeba zavázat tkaničky. Prostě to neumí. A zavazuju jí je já.A teď kecy:"taková velká holka a neumí si zavázat tkaničky!!?!?!" a já mu řekla:"hele-je pro tebe tak těžký pochopit,že její IQ na to zkrátka nestačí?? Že mě má na tohle jako asistenta a tak to prostě dělám já????" no, on sice sklapne,ale příště zase vyvalí něco podobnýho. Mě to nebaví,a ač jsem mu to vysvětlila,bylo to marný.....
|
| Teraza Horáková |
|
(3.9.2010 0:21:24)
Sýkorko, nechtěla bych, aby to vyznělo zle, ale byla jsi někdy ty sama osobně u psychologa v souvislosti s tím, že potřebuješ podepřít?
|
| Sýkorka 47 |
|
(3.9.2010 0:30:05)
U psychologa jsem byla s jinýma záležitostma. Nemyslím,že potřebuju podepřít. Mám manžela a o toho se fakt opřít můžu.A kamarádky,co "chápou".
Zdám se ti ňáká zdeptaná,že bych měla? Jsem optimista a spokojenej člověk. Vydržím hodně a ledasčím jsem si prošla,ale zastávám heslo "CO TĚ NEZABIJE,TO TĚ POSÍLÍ". jen prostě s některýma lidma nemá cenu řešit věci,kterým nemůžou a nechtějí rozumět.
|
| Teraza Horáková |
|
(3.9.2010 0:43:08)
Zdeptaná ne, spíš naštvaná na ty, co to nechápou, nebo pochopit nechtěj (nebo nemůžou, protože nerozuměj a nerozuměj, protože se třeba rozumět nesnažej, nebo je to nad meze toho jejich chápání). Nejsou pitomí, jen prostě mimo dosah informací, kterým by věřili, takže totéž, co víš ty a vysvětluješ by třeba z jiné strany pochopili.
Nevím, jak to vysvětlit, tak zjednoduším, od doby, co je pan doktor medicíny pan doktor otitulovanej - soused - přes něj filtrováno, jakoby měl pan dr recept na Ebolu. No a pro tytéž lidi "Václav" - Václav je nemluvnej, hodnej chlap, co vyřeší malér. A když Václav něco řekne... tak je to jakoby vymýtil tu Ebolu s tou výhodou, že pan dr. medicíny to obaluje a občas kecá a Václav je domácí a co zprovozní, to funguje.
Tak dle mého v některých rodinných minelech potřebujete dr., ale raději Václava, někoho, kdo to ujasní rodině a pak můžete bojovat se světem, a už to tolik bolet nebude, - protože bude ta opora.
Nechci se vůbec dotknout, naše boje jsou menší a takové legrační proti tomu, oč jde vám, ale nemyslím to ani vteřinou zle a úplně mimo taky nejsem, že bych tlachala.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Pawlla |
|
(3.9.2010 7:08:34)
Já se teda musím dětí jako takových zastat,myslím,že jiné dítě jsou schopné příjmout lépe než většina dospělých.Ale!Záleží na tom jestli jsou k tomu vedené z domu a jestli jim to někdo vysvětlil.Chyba je jednoznačně v kamarádce,protože hned nezasáhla,ne trestem,ale vysvětlením,pokud mlčí,kluci si myslí,že je jejich chování v pořádku.Pokud narazím na dospělého hňupa neřeším to,dítěti vysvětlím o co jde a vždy to zabralo.U nás je v okolí taky holčička a ta když viděla mého syna,povídá"to je ten debil".Zeptala jsem se proč to říká(slyšela doma),vysvětlila jsem ji jak se věci mají,přiměřeně jejímu věku(chodila do první třídy) a byl klid.V Tvém případě bych se zeptala kluků proč nechtějí vedle dcerky sedět.Potom bych jim vysvětlila,že je dítě jako oni,jen měla tu smůlu,že se narodila s problémem,který znamená to a to.Děti to jsou schopné vstřebat.
|
| Dee Dee+2 kluci |
|
(3.9.2010 7:52:52)
Pavlo,jak to někdo z dospělých může říct? To je ten debil....Ty dospělý jsou sami debilové.
Já mám opačnou zkušenost z dětství.Měli jsme ve škole postiženou holčičku,ale nebyla tak moc odlišná.Nejhorší byla vada srdce a ta nebyla moc vidět,jen měla hrozně fialové rty a divnou plěť.Taky měla mírně spastickou ruku. Jednou jsem šla s tátou po ulici a potkala jsem ji.Jako dítě jsem se jí začala posmívat za ty rty a ruku.Táta mi zmáčknul ruku,ať to nedělám a pak mi to vysvětlil....Už jsem se k ní nikdy blbě nechovala
|
| Pawlla |
|
(3.9.2010 8:34:04)
Dee dee,je to tak,té holčičky je mi vůbec líto,celé dny běhá po venku,nikdy jsem je neviděla jít společně jako rodinu,když s ní mluvím ,všímám si,že je chytrá,ale spoustu věcí neví,moc s ní asi doma nemluvíJá se na ní za to co řekla nezlobím,není její vina,že ji rodiče nic nevysvětlí a zlá není,od té doby se chová k synovi pěkně.
|
|
|
|
|
| Pawlla |
|
(3.9.2010 6:17:11)
Hm,pěkné téma,mám autistu doma.Hezká je věta,že celá slavná integrace je na teoretické úrovni,to jsi vystihla přesně.Syn na první pohled vypadá úplně normálně,takže já nemám problém,že se na něho dívají jako na chudáčka,nicméně jeho projevy mě pasují do role matky nevychovaného spratka,navíc reaguji jen když komukoliv hrozí úraz.Obecně je lepší mluvit než mlčet a syčet na dítě"nedívej se tam".Takže myslím,že jsi se zachovala dobře.
|
|
|
,ten by totiž nikdy nenapsal tak hezký příspěvek.
.Naše děti mají tu výhodu,že se s tím setkávají od mala a pokud mají normální rodiče,je vyhráno.
HaM zkuste pochopit,někdy je toho na člověka moc a je pravda,že si člověk s postiženým dítětem kolikrát vyslechne perly.
A kde se na tebe teda sapou?
...lepší to má mezi staršíma dětma, ti se ho zas až tak nebojí...ale zas už si nechcou hrát...
V její náručí
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Vánoční slavnostiLiberec 
Živý betlémVsetín 
Štědrý den v pevnosti JosefovNáchod 
Výstava betlémů na Svaté HořePříbram 
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Vánoční slavnosti
Živý betlém
Štědrý den v pevnosti Josefov
Výstava betlémů na Svaté Hoře
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)