| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Jsem nervní matka - co s tím?

 Celkem 50 názorů.
 Sněhulka a sněhuláčci 


Téma: Jsem nervní matka - co s tím? 

(6.10.2010 21:00:49)
Ty jo, tak koukam, ze v tehle diskusi (nervni matky) neni zatim zadne zalozene tema! Tak doufam, ze se sem necpu do nejake uzavrene spolecnosti... nicmene pokud ano, tak pardon a doufam, ze mi poradite:).
JSEM NERVNI MATKA!!! Co mam delat??? NIKDY (fakt si to sebekriticky a uprimne myslim) jsem nebyla nervozni typ, nebyla jsem cholericka a vztekla. Mam rocni dite a jsem vsechny tri uvedene veci! Co s tim??? Fakt bych na tom chtela pracovat, vadi mi, ze mi ujedou nervy za kraviny a odnese to to dite, ktere za nic nemuze~f~, stava se to cim dal casteji~q~, ja si stale rikam, ze uz se to stat nesmi, ze se zmenim, a porad mi to nejde~n~. Potrebuju asi nejaky figle, nevim, zkratka, dneska mi pretekla ta povestna kapka trpelivosti se sebou samotnou a fakt se musi neco zmenit, poradte miiiiiiiiiiiiiiiiiiii!!!
PS: Prosim, at se tato diskuse nezvrhne v diskusi typu "ja taky, ja taky, ja taky". To slyset nepotrebuju;) (i kdyz urcite potesi, ze clovek neni jedinej neschopnej). Resp. klido si tu ulevte, ze to mate stejne, klido si poplevelte o cemkoliv, noc je jeste mlada, ale PROSIM, napiste sem nekdo i neco fakt konstruktivniho, co pomaha, jak to (se) proste zmenit! ~5~
 quovadis 


Re: Jsem nervní matka - co s tím?? 

(6.10.2010 21:05:31)
Jsou chvíle, kdy to taky nedávám a tmí se mi před očima, v tu chvíli jsem se naučila odejít a vydýchat to... pomáhá mi to.
 HelenaPa 


Re: Jsem nervní matka - co s tím?? 

(6.10.2010 21:05:46)
Potřebuješ odpočívat. Můžeš si vyrazit aspoň občas někam ven? Např. holička, kosmetika, s kámoškou na kafe....
Bez toho je to děsnej záhul a není divu, že ti pak ujíždějí nervy. Mám to stejně.
 Lassie66 


Re: Jsem nervní matka - co s tím?? 

(6.10.2010 21:08:22)
Pomohl mi návrat do práce. Chlap si to pochvaluje a navrhl zvýšení úvazku ~t~
 Lili 
  • 

Re: Jsem nervní matka - co s tím?? 

(6.10.2010 21:13:37)
Lassie,
presne. Zlata prace. Ja jsem obratila o 100% :-)
 Jana, 2 


Re: Jsem nervní matka - co s tím?? 

(6.10.2010 21:14:42)
Jo- s tou praci je to u me taky tak.
I kdyz zakladatelka ma rocni decko- tak to asi jeste nejaky cas do prace nepujde
 Lili 
  • 

Re: Jsem nervní matka - co s tím?? 

(6.10.2010 21:19:02)
rocni decko a // k tomu :-)
To bych taky byla nervoza hystericka :-)
 Eileenn 


Re: Jsem nervní matka - co s tím?? 

(6.10.2010 21:08:45)
Je to z únavy a vyčerpání.
Mně pomáhá když to přijde - chytnu a zmáčknu polštář, co to jde, zatnu zuby, prostě tu energii ze sebe dostat ven, pomáhá mi to. Prostě najít si nějakou uvolňovací blbost, a toho se držet. Třeba kámoška chodí zařvat do koupelny - ale oni nemají sousedy, tak to jde ~;)
 quovadis 


Re: Jsem nervní matka - co s tím?? 

(6.10.2010 21:12:06)
ahoooooooooooooj~;)
 ivka8010 


Re: Jsem nervní matka - co s tím?? 

(6.10.2010 21:10:06)
koukám máš v nicku dvě čárky, gratulace~x~ a jen jedno: je to těma čárkama~o~
Já byla taky nazabití, malej to odnášel šíleně, jedině fakt DÝCHAT DÝCHAT a praštit do zdi, či něčím hodit, nejlépe aby to dítko nevidělo. A co nejvíc odpočívat.

Ted je to o 100%lepší~6~
 Sněhulka a sněhuláčci 


Re: Jsem nervní matka - co s tím?? 

(6.10.2010 21:17:53)
Diky moc za gratulace:)). Uz me to napadlo, jestli to neni tim... v prvnim tehu jsem nechapala, proc se porad o tehotnych rika, ze jsou protivny atd., proc se vsichni, co se to dovi, ptaji manzela, jestli to dava a jak moc jsem furie, protoze ja byla NAPROSTO v poho. No a ted pravy opak, uz od zacatku tehu fakt jsem ta furie~n~.
Hodne je to i tou unavou, jak tu zminujete, prece jen je toho na cloveka dost a vidim na sobe, jak mam miru tolerance mnohem nizsi nez driv...
Nicmene, stejne na tom chci pracovat, protoze co kdyz to tim tehu neni a ja se z toho musim dostat driv, nez budou deti dve, co budu delat potom?!?~a~
 ivka8010 


Re: Jsem nervní matka - co s tím?? 

(6.10.2010 21:28:30)
to dáš neboj~6~
já to měla taky tak a čím víc těhu tím hůř..
Manžel je naštěští zlatíčko tak pomáhal jak mohl, bral prcka ven a já odpočívala.

Odpočívej a hodně vypouštěj, bordel nebordel hlavně spokojený děti~;)
jo a když už jsem teda bouchla, tak jsem mu vždycky omluvila, že jsem unavená atd..
Zvládli jsme to oba.

Tak hodně štěštíčka~;((
 Naďa+T+E+P 


Re: Jsem nervní matka - co s tím?? 

(6.10.2010 21:11:49)
Souhlasím s Eileen!!! Mačkám relaxační polštář s kuličkama ~R^ ~R^ ~R^ a večer, po dni jako byl ten dnešní, když už KONEČNĚ!!!!!!!!!!!! děti spí se nestresuju ničím, udělám si kafíčko a jdu si pustit film!!!! Na nádobí a podobné věci dělám ~y~
Pomáhají kámošky, některé dokonce občas i hlídají ~R^
 Sněhulka a sněhuláčci 


Re: Jsem nervní matka - co s tím?? 

(6.10.2010 21:19:07)
Na nádobí a podobné věci dělám ~y~

Tak to je super!! To moc neumim, ale snazim se;). Jinak my bohuzel hlidani nemame zadny~n~
 Lili 
  • 

Re: Jsem nervní matka - co s tím?? 

(6.10.2010 21:23:59)
Snehulko,
rozumim. My jsme hlidani taky nemeli, navic manzel v praci vecne do noci, kapalo mi na karbit uplne silene, a to jsem nebyla k tomu jeste tehotna. To obcasny hlidani si ,myslim , hodne ulevi. Nemohli byste teda nekoho obcas zaplatit, ze by sis odskocila aspon na 2-3 hodky ? Ver, ze by se Ti hodne ulevilo.
 Jana, 2 


Re: Jsem nervní matka - co s tím?? 

(6.10.2010 21:12:46)
Ja taky ~;)~t~
Nejlepe se na to podivat z pohledu ditete a neustale si opakovat, ze je to normalni v jeho veku, ze vsude leze, na vsechno saha, vsechno rozbije se vsim mlati, vsechny supliky otevre a vykramuje a ze kdyz 100 x reknes ne, tak ze to stejne udela. Beha tam, kam nema a tam kam ma, tak nejde :-) Proste to tak je. Nejlepe je nedat prilezitost- coz znamena dat mimo jeho dosah vse,co muze rozbit nebo cim se muze zranit nez po nem ocekavat, ze 3 x reknes NE a on prestane.
Zkouset byt klidna,ale dusledna.
Preju pevne nervy, protoze bude jeste hur ~t~. Mam doma 6+3 roky , takze vim o cem mluvim ~;)
 Sněhulka a sněhuláčci 


Re: Jsem nervní matka - co s tím?? 

(6.10.2010 21:24:47)
Me to ted nejvic vytaci venku... jak jdeme co noha nohu mine, po metru a pul se otacime na druhou stranu a jdem uplne jinam... a kdyz trvam na puvodnim smeru, tak hysterak... no zkratka... ty jo co ja si vsechno myslivala o tech hysterickejch matkach rvoucich na dite v obchode/tramvaji/atd., bylo mi lito tech deti, no a ted kdyz se vidim, oooo jak se jim omlouvam:)), ani nechci slyset, co si o me mysli lidi, co me potkaji!!! (Ve stylu dite vubec nic neudela, jenom chce jit proste jinym smerem, maly roztomily detatko, ze jo, tak proc ne, no jenze uz je to po stoprvy, takze ja proste vyjedu, smiknu s nim (neb se mi vzpouzi a nechce jit kam potrebujeme) atd., no uplne se vidim ocima me samy, kdybych sla driv jako jeste bezdetna kolem...).
 Jana, 2/07+10/08+5/11 


Re: Jsem nervní matka - co s tím?? 

(6.10.2010 22:07:08)
Já mám dvouletýho, ale přesně z tohohle důvodu jezdím všude kočárem. Odvezu si ho kam potřebuju, tam ho vypustím na nějakém bezpečném místě a nechám ho ať si dělá co chce a pak ho zase naložím a jedem zpátky. Je tak zvyklej, takže ani neprotestuje, jen občas u nakládání. U nás je to hodně i o tom, kde bydlíme, máme tady hodně hodně frekventovaných silnic, z kopce do kopce, a starší je taky malej, tak mi stačí hlídat jen jednoho.
 ..maya.. 


Re: Jsem nervní matka - co s tím?? 

(6.10.2010 21:15:21)
taky jsem byla nervní a čím jsem starší tím je to lepší, u prvního jsem byla spíš hysterická, u druhého uřvaná a ted jsem úplně v klidu...
napočítej do deseti a nebo si někam vyraž at si odpočineš, je fakt že mi hodně pomohlo když jsem začala dělat, v práci jsem si odpočinula a na děti se těšila...jak je člověk dlouho doma je to opruz
 Jana, 2/07+10/08+5/11 


Re: Jsem nervní matka - co s tím?? 

(6.10.2010 21:21:29)
Hlavně nemá cenu si to zakázat. To ze sebe uděláš přetopený kotel a zavřeš se do pasti. Ta energie se uvolnit musí, pokud možno klidně a tiše, aby to neděsilo děcka (i toho v bříšku), ale musí. Holky psaly, jak. ~:-D Chce to odpočinek a taky pomoc od okolí. Dobrý je mít i někoho, kdo rozumí, čím procházíš a s kým to můžeš probrat, kdo chápe, že tě třeba něco vytočilo a tak. Když ho nemáš ve svém okolí, tak to napiš sem, jsme si všechny určitým způsobem podobný, vždy se tu najde někdo, kdo tomu rozumí a podpoří tě. ~x~
 Sněhulka a sněhuláčci 


Re: Jsem nervní matka - co s tím?? 

(6.10.2010 21:30:12)
Jani, ty jsi zlata, dik, to jsou moc hezky slova:-)
Ja to i muzu manzelovi rict, ale co s tim, on mi neporadi a ja se spis stydim sama za sebe a za svoji slabotu, ze se nedokazu ovladnout. Taky si me takovouhle nebral, ze jo, tak je to tezky i pro nej...
 Lenka a zlatíčka 


Re: Jsem nervní matka - co s tím?? 

(6.10.2010 21:37:42)
Sněhulko, já mám manžela, který je taky zlatý, dal by za nás svůj život, ale poslední dobou je taky podobně nervní jak já. A musím říct, že když ho vidím, jak vyjede na synka kvůli blbovině...třeba prcek leží na gauči a kope ho do hlavy (lehce), protože se třeba nudí. Tak mám co dělat, abych muže neokřikla, že snad bylo zbytečný po něm vyjet, stačilo třeba říct, pojď půjdem si stavět z lega apod....

Docela mi pomohlo, když vidím na manželovi, jak abusrdně se sama občas chovám a pak si vzpomenu, než na dítě vyletím, jak je to hrozné.

Když se neudržím a opravdu vyletím, tak jsem se naučila dítku i omluvit. Třeb když mi v 19.15 brečí mimčo, že chce jít spát a má hlad a do toho starší žebrá, žc chce palačinky a chce a chce a chce a manžel třeba ještě není doma, nebo pracuje na zahradě...
 Kaplanka+kluci 07/05+11/08 


Re: Jsem nervní matka - co s tím?? 

(7.10.2010 10:20:21)
Jano - OT - koukám na změnu nicku. Měla jsi tu nedávno diskuzi,viĎ? tak gratuluju.
 Amálka, 2+2 


Re: Jsem nervní matka - co s tím?? 

(6.10.2010 21:24:39)
už to tu psalo hodně lidiček.
Hooooooď se do klidu. Zkus pověřit taťku, ať na půl dne vezme sněhuláčka a jde s ním na prochajdu. A ty si zalez. Pusť si pěkný film, uvař kotel čaje. Nebo si vezmi knížku.
Nebo cukrárna či kino s kámoškou.
prostě si dopřej to co by ti udělalo radost a vyhodilo tě se zajetých kolejí.
A jinak spánek ~h~~h~~h~ a dobré ~w~~w~~v~ je balzámek. Kliďánko si dáchni i s malým když bude spát. Teda pokud ti to nenaruší večerní. ~6~~6~
 Sněhulka a sněhuláčci 


Re: Jsem nervní matka - co s tím?? 

(6.10.2010 21:28:00)
Spat pres den nechodim, ja to nejak neumim (at zije internet ~f~ ~f~ ~f~).
Jinak tatka je hodnej, kdyz obcas chci nekam na kafe tak i pohlida, ale me to nejak nepomuze, resp. jen kratkodobe. Nejde to tak casto.
 Amálka, 2+2 


Re: Jsem nervní matka - co s tím?? 

(6.10.2010 22:20:59)
nebo doporučuju nějaké tvoření... háčkování, pletení, korálky,... prostě něco, kde budeš něco tvořit a vyčistíš si hlavu.
 Amálka, 2+2 


Re: Jsem nervní matka - co s tím?? 

(6.10.2010 22:31:19)
A jestli je to tím těhu tak nezbývá, než vydržet.
 sally 


Re: Jsem nervní matka - co s tím?? 

(6.10.2010 21:25:06)
Pomáhá vyspat, pomáhá "zbavit" se dítěte alespoň na pár hodin týdně. Pomáhá mít nějaký ventil - koníčka, práci - něco kde přijdeš do styku s lidma, kteří se baví o něčem jiném než o plínách + navíc pokud něco ve svém oboru dokážeš (a jedno, jeslti ten cíl je to, že se staneš ředitelem zeměkoule, nebo že si na joze dáš nohu za krk), tak se ti bude snáze vracet do beznadějného kolotoče s dítětem (ono totiž osmkrát za den přebalíš plínu a večer je stejně po*** - tam mi přijde, že prostě není vidět nějaký hmatatelný výsledek) a budeš se na dítě těšit.
 Lenka a zlatíčka 


Re: Jsem nervní matka - co s tím?? 

(6.10.2010 21:29:26)
Sněhulko, jak já jsem vděčná za toto téma!!!
Mám doma živého a ne zrovna poslouchajícího tříleťáka a půlroční mimčo, co za den naspí 2 x 15 minut a vstává v 6 ráno, hlídání široko daleko žádné, muž věčně v práci a já sama s dětma.
Myslím, že moje nervozita stoupá s déle trvající izolací. Změnit to můžu asi jedině tak, že si najdu nějakou malou brigádku, abych si odpočinula od dětí.

Jinak mi trochu pomáhá začít něco dělat...třeba když se děti obě vztekají - jedno je unavené, ale prostě neusne a druhé dělá blboviny, tak začnu něco dělat - uklízet kuchyň, koupelnu...něco co chce ráži, abych se do toho pustila. Jindy se mi do podobné práce moc nechce a takhle zabiju 2 mouchy jednou ranou. Vybiju energii a mám občas pár minut uklizeno ~t~
 Tatramelka+3 


Re: Jsem nervní matka - co s tím?? 

(6.10.2010 22:08:20)
Leni, já si u toho ještě zpívám a NAHLAS, abych je neslyšela jak řvou. Jsem na tom jako ty s hlídáním i s manželem jen dítko mám o tři měsíce mladší. Jíst musíme a mě do stresu prostě přivádí bordel, tak že denné věnuji hodinu uklízení a vaření, děj se co děj a zase to není moc, když necháš dítě hodinu vřískat~t~. Pak už jsem po zbytek dne jen jejich a v pohodě neb nemáme hlad a já mám dobrý pocit, že nežiju v bordelu.
 Sněhulka a sněhuláčci 


Re: Jsem nervní matka - co s tím?? 

(6.10.2010 21:34:17)
Holky, diky moc vsem za tipy, jste zlaty... holt proste to musime prezit:)). Chce to na sobe pracovat, musim se naucit to nejak ventilovat jinak, jak tu pisete, ale kdyz ono to na me prijde vzdycky tak najednou, resp. clovek se porad ovlada, ovlada, bubla ale ovlada, mozna si ani neuvedomuje jak moc uz vlastne bubla a pak v podstate i pro nej necekane to nahle bouchne. No zapracuju na nejakym odreagovavaci. At to jde ven jinudy, jak tu nekdo psal...
 Winky 
  • 

Re: Jsem nervní matka - co s tím?? 

(6.10.2010 22:02:27)
já vím žes nechtěla "takytaky" - nicméně mám to fakt podobně - dlouho se ovládám, respektive mi připadá že to zvládám v pohodě, a pak stačí momentík a je ze mě Tornado Lou....
S tímhle vycházkovým stylem - 2 kroky vpřed, 5 stranou a 3 vzad to mě taky docela dralo, ale fakt mi pomohlo nějak se přesvědčit že tohle je vlastně dobrý, takhle zpomaleně že už se nikdy jindy hýbat nebudu (se dvěma dětma ani omylem), že ty kamínky, lístečky a jiný věci jsou fakt zajímavý když si k tomu člověk dřepne :-).... a pomohlo mi než odpovím své automatické "ne" zeptat se sama sebe "a proč vlastně ne".... obvykle nebyl nijaký dramatický důvod proč to nezkusit (jít jinam, vrátit se, ještě chvíli zůstat na místě at). No a pak zkoušet navrhnout co teď bude dál a když to dítko udělá, chválit chválit chválit...., když nechce, nediskutovat, popadnout a odnést :-)

Prostě se nějak vcítit do toho že TEĎ má TOHLE období, které a) nebude trvat věčně (počkej až zrychlí ale směr bude mít pořád jinam než ty), a b) dá se to v podstatě považovat za relativně zajímavé nebo přinejmenším relaxující v tom smyslu že ta pravá hoňka teprve začne.

A manžela uvědomit o tom, že mu co nevidět přibude druhé dítko, tobě dvojnásobek starostí a hlavu máš jaksi jen jednu a nemůže to pobrat všechno aniž by si dala taky občas relax...... fakt se nemůže člověk dělat silnější než je, jen si pěkně o tu pozornost, péči a pomoc řekni. Tak jako ty se teď v duchu omlouváš maminkám o kterých jsi měla jiné mínění za bezdětna, tak se bude tvůj muž v duchu omlouvat tobě že si myslel že jsi přecitlivělá, až bude mít obě robátka dvě hodinky na krku a to mladší zrovinka nebude úplně spinkat :-)
 Zuuuza 


Re: Jsem nervní matka - co s tím?? 

(6.10.2010 22:16:27)
Winky, dobře jsi to vystihla. Máme druhého syna (5 měsíců) a začal taky blbě spávat jako jeho brácha, když byl mimino. A já jsem kupodivu v klidu, protože mě uklidňuje vědomí, že to není navždy. A ano, s procházkami to tak je. Proč se nezastavit, nezměnit směr atd., pokud nikam nespěchám? Však o nic nejde..
 Gaudí+2 


je tu někdo spokojenej? 

(6.10.2010 21:49:56)
zrovna včera mě napadlo, že tady založim téma, jestli je někdo fakt v pohodě. Tady z celé Rodiny, i z lidí v okolí co jsou na mateřský, mám pocit, že nikoho takovýho neznám. tak nějak se všechny potácíme ve stresu, nervozitě, stereotypu, depkách. Čim to sakra je? Proč nám to nikdo neřek, že je mateřství takovej záhul(stejně bysme mu nevěřily). No každopádně, jestli si to někdo fakt užíváte, napište sem, at nám zlepšíte náladu.
 Zuuuza 


Re: je tu někdo spokojenej? 

(6.10.2010 21:58:03)
Gaudí, tak mám stavy, kdy si to užívám. Ale taky jsem nervák. A jak je člověk pořád zavřenej s dětma, tak je to fakt sem tam na mozek.. Mám 2 syny (3 a 1/4, mimčo 5 měsíců). Jsou to oba zlatíčka. Ale jak kojím, tak se z domu dostanu maximálně autem na rychlý nákup. Když jsme ještě druhého syna neměli, tak už to bylo ve fázi, kdy jsem mohla vypadnout odpoledne, večer, o víkendu.. Manžel se dokáže skvěle postarat. Takže byly příležitosti si hlavu vyčistit a vracela jsem se domů jak vyměněná. Jenže teď kojím, navíc mimčo nesnáší kočár, takže spíš jsme doma.. Ale je fakt, že když vidím, jak se naši kluci milujou, tak jsem naměkko. A taky bývají krásné chvíle, když jsme všichni večer v dětském pokojíčku a vegetíme si - povídáme, hrajeme, čteme.. Když teda ani jeden nekňourá. Tak to jsem pak neskonale šťastná.. Jo, je to záhul.
 MM, 2 kluci 


Zuuzo, a to kojíš tak často? 

(7.10.2010 9:36:39)
Já jenom, že si pamatuji, že u obou kluků, když jim bylo tak od 3 měsíců výš, tak je šlo pořádně nakojit a dát spát, a já jsem pak šla třeba cvičit nebo si vyjet na kole ~z~. Musela jsem se teda vrátit tak do 2 hodin - sice vydrželi i déle než se obět vzbudili, ale nechtěla jsem to moc pokoušet... Vím že jsem z jedné cyklovyjíždky, která se trochu protáhla (jela jsem s dalsími lidmi, kteří znali zajímavou trasu ~f~) hnala domů, protože už to bylo jen tak tak... Malý (byl to náš starší, rehd yještě sám) sice už začínal trochu pobrekávat, ale manžel s ním chodil po bytě, tulil se s ním povídal mu, tak to bylo ještě v pohodě :-) - a já jsem ho pak hned nakojila a bylo vse v pořádku ~x~.
U druhého si zas pamatuji, že jsem takhle chodila na cvičení.

No asi je to fakt individuální - jen jsem chtěla říct, že i přes kojení si člověk může udělat nějaké pauzy jen pro sebe. Ale chce to domluvit se s partnerem. Myslím že období kdy čekáte druhé dítě, je k tomu vhodné - sednout si a v klidu probrat, jak bude vypadat Vaše "dělba práce" teď a hlavně potom, až budete 4 :-)!

Jo a já jsem taky jedna z těch "výbušných" matek ~f~, už jsem to tu také řešila. Někdy to jde líp, někdy hůř... Chce to fakt být co nejvíc v pohodě, říct si o pomoc atd., ale mně se taky hodí i takové ty věci jako vyjt z místnosti, vydechnout atd. Ale hlavně, v roce je to ještě v pohodě - užijte si to takhle spolu ~x~, pozdějí bude větší honicčka!

Jak psala Winky - když nikam nespěcháte (doktorka, dětské plavání apod.), tak si přece ty kamínky apod. můžes prohlížet s ním, povídat mu o nich atd. Našemu mladšimu se takhle hrozně líbily "foukací" pampeliška ~x~. Tam kde " o nic nejde", přece klidně může být po jeho. No a když máte někdy přece jen naspěch, tak mu to krátce vysvětli a prostě ho čapni. On to pochopí :-)! Hlavně se nestresuj. Já když se něcím stresuju, tak pak prudím i lidi kolem sebe... :-(
 Jana, 2/07+10/08+5/11 


Re: je tu někdo spokojenej? 

(6.10.2010 22:00:00)
Znáš někoho, kdo je za všech okolností, vždycky a pořád jen šťastnej? Jednou jsi dole, jednou nahoře... ~:-D
 Gaudí+2 


Re: je tu někdo spokojenej? 

(6.10.2010 22:07:42)
no jasně, to je pravda. Ale myslim, že ted jsem víc v tom špatnzm rozpoložení. Možná je to i tim počasim. Letos bylo prostě málo slunce. Jaro nebylo žádný, léto sice horký, ale krátký. A ted je zase pořád zataženo. Nevim, prostě to na mě taky nějak leze.
 Jana, 2/07+10/08+5/11 


Re: je tu někdo spokojenej? 

(6.10.2010 22:14:30)
No jo, navíc dvoje volby, všude se na nás pere, co je špatně, co bude ještě hůř, co zdraží, člověk má obavy, co bude. Není to jednoduchý, ale fakt si to nemůžeme vyčítat, že takhle reagujeme. Spíš se hodit do klidu a užívat si to hezký, že třeba zrovna svítí sluníčko (i když teď je tma jak v p... ~t~), že si děti hezky hrajou, že si můžem dát kafe a čokoládu nebo jiný povolený doping a prostě to nějak přežít a doufat, že bude líp, aspoň občas.
Mně už děti spí a to je prima pocit, leží hlavičkama u sebe a jsou sladcí. Mateřská láska je to, co matka cítí, když všechny děti spí. ~t~
 Gaudí+2 


Re: je tu někdo spokojenej? 

(6.10.2010 22:21:35)
jo moje taky chrupkaj, jsou tak sladký, ach jo. Jdu si dát tu čokoládu a nebo~v~ pokud něco najdu v ledničce ~;)
 Jana, 2/07+10/08+5/11 


Re: je tu někdo spokojenej? 

(6.10.2010 22:23:39)
Já se půjdu umejt a zalezu do pelíšku, taky takový povolený doping. Doufám, že mně mláďata nechají pořádně vyspat. ~h~ Dobrou. ~3~
 Gaudí+2 


Re: je tu někdo spokojenej? 

(6.10.2010 22:27:07)
~3~
 Tatramelka+3 


Re: Jsem nervní matka - co s tím? 

(6.10.2010 22:03:45)
Ahoj,

malé dítě a k tomu // mám ještě v živé paměti. Nebylo to lehké a kolikrá jsem si říkala, že jsme měli počkat, než pujde do školky, že to chudák odnáší... . Ale vzala jsem pak znova do ruky knihu Respektovat a být respektován, hodně věcí vysvětluje a já jsem se během jejího čtení naučila spíš než s dítětem (což jsem od té knihy puvodně očekávala) pracovat sama se sebou. Fakt mi hodně pomohla a pomáhá.

Tak tot´ typ odemne a jinak spánek, spánek, spánek~;)
 Sněhulka a sněhuláčci 


Re: Jsem nervní matka - co s tím? 

(6.10.2010 22:12:45)
No jo, to je asi dobrej tip... jenze me tahle kniha spis uvrha do jeste vetsi depky ohledne my vlastni neschopnosti (protoze presne jak pises, je spis o tobe nez o tech detech). Navic jsem ji nejak zavrhla s tim, ze v tomhle veku se to absolutne neda aplikovat (alibismus?). Nevim. Kdyz uz jsi to nadhodila, od jakeho veku si OPRAVDU myslite, ze ma smysl se dle teto knihy ridit? (Jasne, ze od zacatku, protoze JA se ten pristup musim naucit, ale odkdy myslite, ze to je i pro to dite?)
 Tatramelka+3 


Re: Jsem nervní matka - co s tím? 

(6.10.2010 22:27:22)
Já nevím, já jsem velmi podobné uvědomění teda měla už dávno před tím, než jsem byla těhotná, že věci lze řešit jinak než řevem, zabedněným nechápáním atd., já jsem teda narozdíl od tebe byla před mateřstvím příšerná a ještě tak pŕed sedmi lety cholerička. Když jsem poznala manžela, začal mi pomáhat hodně s případy z mojí práce a já jsem se během dvou let dostala do vedení společnosti, protože z puvodně nenáviděné zabedněnky jsem začala naslouchat a přemýšlet o věcech z pohledu těch druhých. No na děti jsem se strašně těšila, tak že to prvního pul roku až roku byla radost, ale pak přišlo to všudyblyské období a já se zase začala cítit zle a holky tady mě navedli na tuhle knihu. Mám jí stále u postele a když se cítím nesvá, tak se do ní ponořím a rychle pochopím, čeho chci a nechci dosáhnout. Tahle kniha mi jen pomohla a pomáha specifikovat a zpracovat moje vnitřní pocity a najít zpusob, jakým to vnitřní trochu schované já, chce řešit~t~.
 Sněhulka a sněhuláčci 


Re: Jsem nervní matka - co s tím? 

(6.10.2010 22:16:59)
... ty jo jen tak mimo tema, ted koukam, ze mi to tema prehodili jinam... to teda nechapu proc jako, vzdyt diskuse "nervni matky" je pro tohle tema jak usita, no ne? jestli ne pro tohle tema, tak fakt uz nechapu pro jaky... mno nic...~k~
 Gordita 


Re: Jsem nervní matka - co s tím? 

(6.10.2010 22:36:07)
Chce to klid a zdravou apatii. První trimestr mi bylo špatně a byla jsem šíleně unavená (ta únava/lenost mi zůstala dodneška - 25. týden), takže ať jsem chtěla nebo ne, prostě jsem ležela na gauči a četla Reflexy a malý (narozený v únoru 2009) si musel hrát sám na zemi na koberci. To mu chvíli vydrží, ale brzy zjistil, jak mě spolehlivě dostane z gauče - lezením do točitých schodů!!! Po prvních několika schodech se vždycky otočil a bavil se tím, jak se hrabu z gauče a jdu ho sundat.

Hodně dělá vyřešení úklidu, kdybych k tomu všemu musela ještě uklízet, tak jsem na nervy asi taky. Nemůžeš někoho zaplatit třeba na čtyři hodiny týdně? Taková investice se rozhodně vyplatí, člověk pořád v duchu neřeší, co je ještě třeba udělat. Je to obrovský rozdíl! K nám chodila jedna kolumbijčanka, za čtyři hodiny zmákla celý úklid, žehlení a převlečení postelí, já jenom vařila a dávala nádobí do myčky a prádlo do pračky. Teď to je ještě lepší, jsme na několik let v rozvojový krajině tak mám paní dvě skoro celý týden - jednu na vaření a úklid a jednu na hlídání - ale to by v Evropě bylo už moc drahý. Jenže zase je tady podnebí takový, že chcípám ačkoliv jenom studuju a když malýho přebalím, tak se můžu jít sprchovat.
 Ješťa+3 


Re: Jsem nervní matka - co s tím? 

(7.10.2010 8:50:17)
Sněhuláčku, četla jsem jen asi půlku diskuse, omlouvám se, jestli se budu opakovat s názorem - taky to mám jako Ty - za bezdětná celkem pohodový člověk, zato s dětmi se ze mě stal nervák a cholerik výbušný, že se divím, kde se to najednou vzalo a co se to probudilo za změnu osobnosti. Asi hraje roli i to, že děti mám vcelku brzo po sobě (21 měsíců).
Každopádně mi pomáhá:
1) eliminovat zdroje stresu - jak tu někdo psal: dítě na ulici jde jiným směrem, stresuje mě to, tak radši vzít kočár, odbourat zdroj stresu. Nervuju se, ječím na děti, že n estáháme autobus - vyhradit si fakt hodně času nebo prostě vzít auto (i když mám chuť šetřit životní prostředí apod., ale někdy prostě ušlechtilé myšlenky v zájmu zachování duševního zdraví nás všech jdou stranou)
2) nemusí být všechno dokonalé -nestresovat se tím, co člověk prostě nestihne (myslím třeba úklid apod., lepší bordel v bytě a spokojené dítě než nervní matka, snad to partner chápe/pochopí)
3) teoreticky si počítat do deseti nebo odejít, ale moc mi to nefunguje, než začnu počítat, už vybuchnu. když máme konflikt, radši šoupnu řvoucí dítko do pokoje a přivřu za ním, já se v duchu taky vyvztekám, než abych na něj začla ječet nebo mu dala zbytečně na zadek

Taky s tím bojuju, hlavně mě stresuje stíhat moc věcí naráz, stíhat autobus na čas, když jezdí po 20 min... Držím palce!!! U nás to bohužel s narozením miminka, které řvalo skoro nepřetržitě 4 měsíce, bylo s tím nerváctvím horší (pro mě nejšílenější období na RD), teď už je to lepší, jak jsem schopná se s dětmi domluvit (4,5 a skoro 3), navíc starší začal chodit do školky, tak si přijdu někdy strašně nevytížená a odpočatá :-)
 MM, 2 kluci 


Ješ´to, napsala jsi to výstižně... 

(7.10.2010 9:48:53)
... jako bych to byla já :-)!

Taky řešíme někdy ty autobusy apod., metlíme na něj občas fakt na poslední chvíli (dřív i s kočárem a Kiddynoardem-stupátkem ;-), ale to už je naštěstí minulost)!

Ale auto většinou stejně nevezmu - přijde mi totiž, že než bych přendala z kufru dětské sedačky na sedadla, děti do nicjz upoutala, pak jízda autem ve městě také není zrovna zárukou rychle se tam dostat ~;) (zácpy apod.), pak hledání parkování... - tak tam mi vcelku přijdě těch stresujících faktorů ještě víc... Navíc máme všichni rádi to, když už jednou v tom autobuse jsme, že si můžeme povídat, koukat z okna, já se nemusím soustředit na nic jiného, je to pohoda... ~z~ Ale to jen taková odbočka... ~;)
 bravad 


Re: Jsem nervní matka - co s tím? 

(7.10.2010 9:45:38)
Musíš si brát pravidelně dovolenou - aspoň jednou týdně předej svého slaďouše velkým slaďoušovi a nejmíň na půl dne (nebo raději na celý den) vypadni pryč. Ideální by bylo, kdybys mohla zmizet navíc ještě jeden či dva večery v týdnu (a jít si třeba zacvičit - intenzivní pohyb odbourává stres). Je to normální - na dítě máš ponorku (aby ne, když jste spolu pořád) + k tomu ten stres. Pak naprosto samozřejmě vybuchuješ při úplných kravinách. Držím palečky.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.