| TeriRez+3 | 
 |
(19.6.2011 22:41:29)
Náš dvouleťák je hodně živé a temperamentní dítě. Teď bych řekla, že se ještě k tomu přidalo období vzdoru. Vím, že je to normální, vím že to přejde...ale nevím pořádně, jak se k tomu postavit.
Když něco chce, vyžaduje to okamžitě vztekacím způsobem - reaguji tak, že si o to musí říct jinak (v případě, že mu mohu vyhovět - např. dát pití) a nebo tak, že to nejde (např. dát bonbon).
V prvním případě většinou pochopí, řekne a ukáže "prosím", v druhém případě se samozřejmě začne ještě víc rozčilovat - snažím se mu vysvětlit "proč", ale nezabírá to.
Zkoušela jsem taky ignorovat nebo případně poslat pryč. Ale nezdá se mě to jako dobré řešení.
Během dne je spousta situací, ve kterých se dostáváme do konfliktu, pár jich vypíšu:
* Příprava jídla: neustále mi do toho leze - rozpatlává mouku, máslo, vajíčka atd... nemůžu mu to mít za zlé, chápu, že si to potřebuje vyzkoušet. Jenže s miminkem na břiše, časovou tísní a často "potravinovým nedostatkem" si nemůžu dovolit nechat všechno ničit. Když mu nabídnu kousek vedle obdobnou činnost, tak ho to nezajímá. Takže to končí vždy tak, že ho neustále odtahuju od linky (aneb "vyhodím ho dveřmi, vrátí se oknem") a to samozřejmě vyvolává vtztekací záchvaty.
* Teď nemůžu: Něco po mně vyžaduje ve chvíli, kdy se musím zrovna věnovat miminku. Je mi to jasné, žárlí...ale jakým způsobem mu dát najevo, že prostě musí počkat a pak se mu budu hned věnovat?
* Ještě, další: Kreslíme si spolu a já to potřebuju z nějakého důvodu ukončit. Říkám mu, ať si kreslí sám. Ale on se začne vztekat, že mám nakreslit už popadesáté ten samý domeček. Dalším příkladem je televize. Vyměkla jsem, takže když nutně potřebuju nějakou chvilku klidu (žehlení, vaření), pustím mu z DVD Krtka. Ovšem co pak vždycky následuje, když mu ho vypnu...pokaždé mu povím, že mu příště Krtka nemusím pustit vůbec. Ale myslím si, že ve 2 letech tomuhle argumentu ještě asi moc nerozumí..
* Ubližování zvířatům: tohle téma nás dost trápí. Přijde ke psovi a bouchne ho, začne ho štípat do kožichu, šlapat mu na packy apod.. Umí udělat malá, když chce. Ale nikdy to neudělá sám od sebe, teprve když na něj houkneme, že tohle dělat prostě nebude, tak se mu tedy jakože omluví. No ale za chvilku se situace opakuje.
To samé je i u lidí - bouchne, strčí apod...a pak se teda omluví pohlazením "malá". Bohužel párkrát za tohle dostal plácnuto (od dědy, který nechápe, že je to kontraproduktivní), takže vůbec nevím, jak ho z toho dostat.
* Zlobení, výsměch: začne zlobit, já se začnu čílit a on zlobí ještě víc a hrozně se u toho směje. Bohužel už jsem se párkrát neudržela a dostal přes zadek :(
Vím, že plácáním nikam cesta nevede, speciálně na něj to neplatí...
Jak se mám správně zachovat v takovéto situaci a jak si udržet chladnou hlavu? Jsou chvíle, kdy mi do všeho začne ještě hudrovat miminko a já jsem pak najednou fakt zralá do blázince.
* Rozpatlávání jídla: Někdy opravdu krásně sedí a jí a jindy se v tom hrabe, rozmačkává to mezi prsty, strká nohy na stůl, stoupá si na židli, lehá přes stůl apod... to mě vždycky může trefit šlak. Jak naložit s tímhle?
Často se stává, že Vašek neví, co se s ním děje. Zlobí takovým tím způsobem, že vymýšlí jednu bejkárnu za druhou a bourá při tom celý byt. Většinou pomůže vykopnout ho na zahradu, ale pokud zrovna potřebuju vařit oběd, tak to dost dobře nejde, neboť dědova zahrada není plně uzpůsobená na pobyt dětí a přišla by k úhoně (Vašek moc rád otrhává dědovi kvetoucí skalku).
No, ale to už jsem dost odbočila a teď koukám, že jsem to psaní nějak moc protáhla :( omlouvám se a zároveň děkuju za rady a tipy.
|
| Simeona+3 | 
|
(19.6.2011 22:55:42)
Radu nemám, jen jsem na tom stejně, mám děti 3/09 a 4/11-temperamentní dvouletka která nežádá, ale ječí a miminko.
Na jekot jsem silně alergická, obzvlášť když se většinou jedná o něco co bych malé ráda dala, jen vědět CO chce. ("mámíííííí" "ano, zlato?" "uáááááááááá béééééééé uááááááá" "co se stalo?" "aááááááíííííííí"....)Přitom mluvit umí dobře, v tom to není.
Někdy má lepší náladu a domluvíme se, jindy od samého rána jekot kvůli všemu a celý den.
Pak se odpoledne přidá ještě šestiletý syn který prudí nechutí účastnit se čehokoli co vymyslím, zejména vycházek, případně pokouší dvouletku dokud neječí (ona a v závěsu i já). Prostě blázinec
|
| reddevil | 
|
(19.6.2011 23:25:38)
Já k tomu měla miminka 2 - dvojčata. Neplácala jsem. Když to přesáhlo meze, dostala nařezáno (teď mě určitě bude kdekdo kamenovat), při opravdu zlých záchvatech, kdy ležela na zemi a nepříčetně ječela, studená voda. Jinak počítat do 5 - nahlas. Když se neuklidníš do 5, přijde trest. Uklidníš se, dostaneš, co chceš. Upozorňovat předem, co budete dělat - podíváš se ještě na jednu epizodu a Krtečka vypneme atd. Ignorovat nejhorší výstupy a hlavně vydržet. U nás to trvalo skoro půl roku a teď malou ani nepoznává. Mám podezření, že ji někdo vyměnil.
|
|
|
| Kač. ♀ + ♂ | 
|
(19.6.2011 23:29:04)
Tak ti neví co je horší jestli vzdor a nebo umanutost.
Náš 4 letý(!) klouček si umane že chce loupáček, i kdybch mu 100x vysvětlila proč to nejde (jednooduše proto že jsem je nestihla koupit)...
nejdřív je smutnej, pak uřvanej, pak naštavnej a pak zuří.... a to trvá třeba hodinu a když ho to přejde chce oranžové pantofle ...které nevlastníme!!!
A to by si člověk řekl že v 4 letech už tohle chápe.....
Kač.
|
|
| Máma + 7/09 | 
|
(19.6.2011 23:34:12)
Taky teď máme období vzdoru - synovi budou 2 roky za měsíc. Jsem ale bezradná v jiných situacích, než ty  .
Jediné, co mě při četbě tvého příspěvku napadlo, je, že jídlo bych mu hned a bez řečí vzala. Můj syn je dobře živený, hlady jistě neumře, když jeden oběd vynechá, takže na tvém místě bych jídlo ze stolu odnesla a hotovo. Jenže u nás tohle problém není.
Já zase nevím, co dělat, když dostane záchvat vzteku. Jedno proč, prostě proto, že nemůže dělat, co právě dělat chce. Ukončení pohádky je taky u nás klasika, na DVD kouká, za to se nestydím. Ale reguluji to a to se bez řevu neobejde. Jindy chce jít jinam, než jdeme, jindy chce házet kamínky do kanálu, ale právě nemůže, třeba spěcháme na autobus. Jindy už musí přestat s klouzáním na skluzavce, protože je čas jít spát. Každá taková situace vyvolá řev a když neustoupím (což nikdy neudělám), tak se dostane do záchvatu. A v tu chvíli nevím co - držet ho nejde, tluče vyteky kolem sebe, bít ho nechci, tak ho zpravidla dám vedle do pokojíčku s tím, že až se uklidní, tak přijdu. Chodím se dívat, jestli je ok. Ale dobrý pocit z toho nemám. Navíc třeba venku, když někam jdeme, to použít nelze. A tak vleču násilím za ruku vzpouzející se dítě, které vřeští na celé sídliště, a připadám si jak v nejhorší noční můře...
Promiň, že jsem moc neporadila, ale soucítím s tebou  
|
| reddevil |
|
(19.6.2011 23:43:16)
Zapomněnko, já ji taky bít nechtěla. Ale u nás to znamenalo okamžité řešení. Dostala nářez a uklidnila se. Zkoušela jsem kde co, ale všechno bylo buď bez výsledku úplně nebo se prostě postupně unavila. Když jsem ji zavřela do pokojíku, ať se uklidní, málem vysklila dveře. Ono záleží na povaze dítěte. U nás to bylo - vztekání - okamžitý trest - uklidnění - mazlení. A fungovalo to. Jenže to bití se musí používat jen v krajním případě, ne 3x denně.
|
| reddevil |
|
(19.6.2011 23:47:32)
A u nás taky hodně fungovalo mluvit, mluvit, mluvit. Když dcera přišla, že něco chce, já lítala kolem dvojčat a slyšela "musíš počkat", začala se vztekat. Tak jsem jí říkala "za chviličku ti to dám. Jen ještě namažu Aničce zadeček, zabalím atd." Když jsme na ní mluvila, věděla, že jí věnuju pozornost a neodbývám jí.
|
| reddevil |
|
(19.6.2011 23:49:30)
A to co píše Zapomněnka, jsem už zmiňovala. Říct, co se bude dít, a to dost dopředu, aby se to prckovi stihlo trochu srovnat v hlavě.
|
|
|
|
| Máma + 7/09 |
|
(19.6.2011 23:45:06)
Pokud jde o předcházení záchvatům u nás občas funguje:
Varovat dopředu - poslední sklouznutí a potom už jdeme.
Nabídka jiné atraktivní činnosti - na pohádku už se dívat nebudeme, ale můžeš mi pomoct s nádobím (dělá moc rád).
Když mu řeknu, že to, co teď nemůže dělat, bude moci dělat v konkrétní dobu v budoucnu - teď už házet kamínky nemůžeme, protože jdeme na autobus, ale až dojedeme na místo, budeš moci zase... (až se vyspinkáš, po večeři...) - v tomhle směru zásadně držím slovo.
Ale bohužel zdaleka to nefunguje vždycky a občas je to stejně boj 
|
|
| TeriRez+3 |
|
(20.6.2011 7:39:38)
Zapomněnko, vyjmenovala si další z mnoha situací, které jsou u nás taky na běžnym pořádku 
No, zatím se všechno, co jste psaly, pokouším dodržovat, hlavně tedy v tom, že ho upozorňuju dostatečně dopředu. No, asi to trochu záchvaty zmírňuje, to je fakt.
S tím jídlem jsem to poslední dobou taky začala praktikovat, protože kdyby měl hlad, tak takhle nezlobí. Ale člověka to čílí, vařím se s tím jak blbec (obědy dělám jen kvůli němu) a milostpán i po celodopoledním řádění venku odmítá.
Ááá, právě jedna ukázková situace...začal ničit knížku, tak jsem ho upozornila, ať jí neubližuje, nebo mu jí vezmu, pokračoval v tom, tak jsem mu knížku sebrala. Kupodivu vztekání trvalo snad ani ne minutu a už si našel jinou zábavu. Že by to tedy byla správná cesta?
|
|
|
| Beruška+J02A07T10 | 
|
(20.6.2011 8:32:20)
terirez
mám tři děti, po synovi se mi narodila holčička, která má diagnostikované ADHD, ve dvou to bylo s ní šílené, po hodném synovi, kde období vzdoru odeznělo po dvou pohlavkách, jsem byla dost bezradná. Později se prokázalo adhd, velká porucha spánku, která většinu věcí způsobovala. Miminko jsem k tomu neměla, nejmladší syn se narodil, až dcerce bylo 3,5. Ale všechny bouchala, kousala, vztekala se snad 60x za den, úplně kvůli všemu. Radila jsem se v té době hodně s psycholožkou a pomohli mi tyto věci - bití bylo k ničemu, to bylo jak když ji ještě člověk nakopne.
takže být opravdu důsledná - veškeré změny - vypínání tv, odchod z hřiště, odchod z domu - dát si 15 minut rezervu a upozorňovat - protože takto malé dítě nemá pojem o čase - říct poprvé třeba za 20 minut odcházíme, tak si pomalu dohraj - dodívej, za 10 minut odcházíme za pět minut odchzíme - ukázat třeba, že ručička bude tam a tam.. a když už odcházíme, tak prostě nekompromisně, hlavně to hřiště.
U nás na vztekání fungovalo rovněž zavírání do pokoje, malá tam jen vřeštila, občas něčím mrskla, časem se tam zavírala sama, problém vyvstával, když jsme někde byli, a ona se nemohla zavřít a uklidnit, většinou ji to tak šíleně vyšťavilo, že usla.
osvědčilo se mi rovněž mluvení - ne říct skriktně.. teď nemůžeš a hotovo - ale třeba bonbonek si dáme až po obědě, nebo teď hned nemůžu ti to podat, musím ještě pověsit prádlo, chceš jít se mnou a potom si budeme hrát s plastelínou. A nenechat se vyprovokovat, občas jsem večer na sebe pyšná, že jí člověk nenabančí.. ale taky dospělej nemá každej den dobrej.
Musím říct, že u nás se to nejvíc zlomilo po třetím roce, kdy jsem jí nasadila homeo a začala lépe spát, do té doby mi všechno přišlo jako házení hráchu na zeď, ale nebylo, neboj, ona ta důslednost se vyplatí.
U nás třeba dodnes a to je dcerce 4,5 hodně záleží, jak co řekneš... manžel to s ní úplně tak neumí.. třeba když chce vstávat o půl páté ráno a manžel jí tvrdí, že je ještě brzo, ať jde ještě spát - ono je ale venku světlo a ona se začne hádat, že je už ráno... no a já jí řeknu, jestli si za mnou ještě chvíli nelehne, že jsem ještě hrozně unavená.. a ona že jo a v tu ránu spí.
nebo třeba - ale to je spjatý i s tím ADHD ale funguje to i u zdravých dětí - nechat ho vybrat - říct mu, že už je tvůj šikovný kluk a že proto si může vybrat třeba tričko. nebo jestli teď se bude dívat na pohádku a ven půjdete pak nebo obráceně.. nechat ho prostě vybrat.. ale jen ze dvou třeba trik, vysvětlit mu, že má proti miminku výsady... že může na klouzačku houpačku, dívat se na pohádky..
naše maláje hrozná perfekcionalistka, a má rituály a třeba ji děsně vytočí taková blbina, že nestojí ve výtahu tam jako dycky, nebo že jí někdo zmáčkl tlačítko.. a tak...
tak držím palce a pevné nervy... ono to není boj kdo z koho.. je to prostě dítě a zkouší tě.. vím, že když je to po 150 to stejné, tak už je to úmorné, ale rodič seš ty a hranice stanovuješ.. a nemusí to nutně být boucháním dítěte.. ikdyž u některých třeba ten plácanec na zadek zabere.
|
| Lenka, Lenča 4/07+Vašík 8/12 | 
|
(20.6.2011 9:08:36)
Mám sice jedno dítě, ale hodně kamarádek kolem mě 2, tak bych třeba trochu poradit mohla.
POkud něco chce (bonbon), tak i nám pomohlo, zopakovat co chce, tedy: "Leni, já vím, že chceš bonbon, vím že ti moc chutná....dám ti ho moc ráda, ale až sníš oběd (svačinu) apod. Děti jsou strašně háklivé na slovo ne.Takže radím co nejméně používat.
Příprava jídla: Nechala bych mu upatlat svoje množství a dost nebo pokud je potravin akorát, postup stejný jako s bonbonem....vím, že mi chceš pomoc, mamka je moc ráda, příště koupíme víc toho a toho a zkusíme to zase spolu. Jít a pustit krtka (třeba :o) a tam by mohlo fungovat to upozorňování, za chvíli vypneme až bude oběd a půjdem jíst, upozornit třeba 3x a při jídle na stole vypnout. U nás též funguje.
Hodně dětí se opravdu vzteká, protože mají pocit, že jim nerozumíme. Takže radím minimálně používat ne a nejdříve dát najevo, že víte co děcko chce a pak vysvětlit, kdy by to mohlo mít, ne proč to nemůže mít. věřím že aspoň v některých situacích pomůže
|
| Bumbi&05,08,10 | 
|
(20.6.2011 9:35:11)
s tím patláním jídla - hodně se nám osvědčilo to, co tu běželo jako ty videokurzy montessori. Roz má svůj podnos, na to dostane do misek mouku, strouhanku, prostě to, s čím dělám a má k tomu lžičky, trychtýř, sklenici, může si s tím "hrát". Po skončení to může kolem stolu vyluxovat (máme malý ruční vysavač). Tím ji eliminuju z kuchyně a jsme všichni spokojený
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(20.6.2011 9:38:55)
taky do misky nasypat pytlík fazolí a do toho pár kindrhraček, nechat ji v tom přehrabovat. Pytlík rýže, pytlík těstovin. Mám to v jednom šuplíku kdykoli ke znovupoužití na hru.
Jasně, ty potraviny "odepíšeš". Ale ušetříš si spoustu nervů a dítě bude spokojený /teda u nás je/.
|
| TeriRez+3 |
|
(20.6.2011 9:45:29)
Já ale nějak nemám nervy na ten úklid a čištění dítěte  většinou mu dovolím mi pomáhat, když mrně spí nebo si hraje a nepotřebuje mě. Když mám Toníka v nosítku, tak jakékoliv úkony navíc mě hrozně vysilujou. Ale jo, zkusím Vaškovi víc věřit a nabídnu mu to, jak píšeš. Ještě kdyby to tak nechtěl pořád ochutnávat...
|
|
|
|
| TeriRez+3 |
|
(20.6.2011 9:59:57)
Lenko, hezky napsané 
|
|
|
| karma |
|
(20.6.2011 9:12:24)
|
|
| Simeona+3 |
|
(20.6.2011 14:29:09)
To je přesný, občas jsem na sebe pyšná že jsem vydžela a neflákla ji (ne že bych ji jinak denně bila, ale občas má takový den že mě to stojí strašné přemáhání ji nepraštit). Přitom si ještě dobře vzpomínám že synek nebyl jiný, taky se vztekal, ale aspon nebyl tak ukňouranej
|
|
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(20.6.2011 9:00:04)
Teri, není to jenom období vzdoru, ale dává ti sežrat sourozence. To, co popisuješ, mám teď podobně doma s Roz. Krom toho ještě týrá Johu...
Platí na to jen trpělivost. A zkoušet hledat klíče, které zaberou...
|
| TeriRez+3 |
|
(20.6.2011 9:58:54)
Bumbi, Vašík Toníka miluje a zároveň občas žárlí. Mám problém s tím, že on mu nechce ubližovat, ale jak se k němu chce tulit, mazlit, tak v tom ještě nemá cit a např. ho zalehne apod. Nebo mu najednou strčí prsty do očí, štípne ho do tváře...nejradši by ho pořád tahal, myslí to zjevně dobře, takže mám pak hoňku, jak to zaobalit, aby se "vlk nažral a koza zůstala celá".
Žárlí hlavně ve chvíli, kdy dávám Toníka vyčůrat a Vašek najednou nutně potřebuje jeho čůrací misku, místo toho, aby šel na svůj nočník (ehm, bojujeme teď s odplenkováním a do toho částečně bezplenkuju Tondu, tak je to občas sranda)
|
|
|
| karma |
|
(20.6.2011 9:09:59)
Nejprve vyjadřuju svůj obdiv, že zvládáš děti 2, já to 2.stále odkládám...2takto malé bych prostě nedala, jsem nervák.
Mně pomáhalo uvědomit si, že prostě děcko takto malé MI TO NEDĚLÁ NASCHVÁL, ačkoli to tak vypadá, resp ono má nárok zuřit, je malé, já to prostě musím ukočírovat (když bylo nejhůř a STRAŠNĚ JSEM JÍ XCHTĚLA NAPLÁCAT, odecházela jsem na wc bušit do zdi. Nekecám. Jak píšeš, pácnout je snadné v tom okamžiku, v dlouhodobém hledisku výchovy dle mého názoru tj mor.
Vím, že vařit s děckem je těžké, člověk to dělá 2x takovou dobu, ale přimlouvám se za malýho, abyste vařili spolu, zkusila bych mu zadávat ukoly, na které stačí:nasypat mouku, nalít vodu...nakonec jsem vždycky měla dobrý pocit. Maximálně bych ho zapojovala i jinak-ten uklid, žehlení. 2roky jsem dle mýho názoru doba vzdoru proto, že děcko si uvědomuje identitu, chce být strašně platné, chce být součást všeho...a okolí je táááák tupé, že mu to maří (neuvědomuje si, že už tj jedinec, ne pasivní mimino).
K přerušení činnosti: s tím jsme bojovalůi taky moc, ale vem si, že on nevidí tu následnou tvou aktivitu, on je TADY A TED, jeho obrázek je to nejdůležitější na světe, ne nějakej blbej oběd, nákup...já jsem si pomáhala např budíkem "dobře, budeme ještě malovat, až zazvoní budík, musím ukončit malování". Dcera to celkem respektovala. To samý pohádky: tahle bude poslední...nesmíš ale povolit další, manžel se nechal ukecat na další po "poslední" a dcera pak dělala scénu...tady to chce max důslednost.
Koukni na montessori videa, co píšeš, myslím, že by malej ocenil aktivity tady prezentované: přesypávat, přelévat-inspiruj se.
Co píšeš, myslím, že seš skvělá matka, jsi taky jen člověk, nebud na sebe přísná, děláš to dobře!!!
|
| TeriRez+3 |
|
(20.6.2011 10:07:30)
No, přelévání a přesypávání je báječná věc, ale dá se praktikovat jenom venku. Doma si to nedovedu představit (ve vaně vylévá vodu ven, to samé u dřezu). Hlavně ho pak vždycky najednou chytne rapl a začne všechno rozhazovat a rozsypávat okolo. A to už je na mě nějak moc... dokud ještě nebylo mimi, nervově jsem to zvládala, ale teď dohromady je to občas dost náročný. Hlavně když Tondu bolí bříško :(
Zkusím zatnout zuby a nějak to vymyslet. Díky za podpoření 
|
| myš | •
|
(20.6.2011 12:02:29)
Někdy je asi lepší oželit pořádek a nechat je prasit, za tu chvilku ticha to stojí  , i když to uklízení někdy zabere stejně času, jako ta chvíle klidu.
Nechávám syna přelévat v kuchyni na linu, dostane lavor, nádobky, trochu vody a hadr. Co vylije, tak utře, není to tak strašné, kaluž je většinou jen na jednom místě. Když mu bylo přes dva roky, tak jsme utírali spolu, teď už to automaticky dělá sám.
Na přesýpání je tác s krupicí a nádobkama, hrajou si s dcerou v kuchyni. Samozřejmě to nezůstane na tácu a je to po celé kuchyni a občas se to roznosí i jinam, na uklízení je to náročnější, ale dá se to, pokud nejsi uklízecí maniak. My nemáme doma sterilno, takže krupice pod lednicí mě neničí
|
| karma |
|
(20.6.2011 12:08:10)
Ano, mámezdevastovaný koberec, ale já s tím dopředu počítala a koupila levnej, taky přeléváme/přesypáváme na tácku: okolo 2let tj mohutně oblíbené, binec stojí za to, ale zisk převažuje nad ztrátami
|
|
| TeriRez+3 |
|
(20.6.2011 12:09:59)
Taky nemám doma sterilno, i když manžel neustále něco uklízí (já jsem od přírody bordelář a on zas uklízecí maniak). Ale na tom 1m2 lina, který tady máme, se s vodou hrát nedá. Ale tak jo, risknu to a uvidím
|
|
|
|
| gertrude2 | 
|
(20.6.2011 12:59:16)
S tím budíkem je to dobrý nápad Taky zkusím doma aplikovat
|
|
|
| TeriRez+3 |
|
(20.6.2011 12:14:59)
Ještě by mě zajímalo, jak reagujete na to, když dítě něco zničí, pokreslí apod. (zvláště během vaší nepřítomnosti)?
|
| karma |
|
(20.6.2011 12:44:44)
Snažím se, aby mělo plochu na kreslení na zdi (obr tabule( i na zemi: balicí papír. Párkrát zkusila malovat vedle, ale dala si to rozumně vysvětlit. Jinak když něco zničí, zjednáváme nápravu spolu (společně vytíráme/utíráme...). Nevybavuju si teda, že by zničení byl explicitně zlý ůmysl, vždy se sažím přijít na to, jestli není spíšchyba na mé straně (neposkytla jsem adekvátní činnost). Snažím se (ne ortodoxně, ale globálně) stavět na myšlence montesssori, že děcko obsedantně dělá něco, co prostě potřebuje (jakoby je naprogramováno se danou činnost naučit, nemá-li možnost, dojde ke ztrátám
|
| karma |
|
(20.6.2011 12:47:07)
Samozřejmě, že může dítě i testovat hranice. Pak bych hranice zdůraznila. Asi třeba rozlišit, jde-li o to testování, nebo o "výzkum"
|
| TeriRez+3 |
|
(20.6.2011 13:13:39)
Ano, testuje hranice velice často...kreslení po nábytku - už ví moc dobře, že se to nedělá, přesto to zkouší znova a znova do tý doby, než mu pastelky zabavíme. Ta tabule na zdi je super nápad!
áá, právě tu lítaj ovesný vločky vzduchem...
|
| karma |
|
(20.6.2011 13:26:56)
tabule je bomba: koupila jsem 1,5sololitu (za pakatel, obi, či kde-prodává se na metry fakt za hubičku), natřela jsem tabulovou barvou. Teda cca měsíc to smrdělo, ale paráda. Hotový tabule jsou drahý, tohle vyšlo fakt levně, tatínek s oblibou maluje s dcerou. Ony děti často malujou na zed, protože nemají kam (já jako děcko taky, doted si pamatuju to "puzení"). Je to vlastně super na uvolnění ramwene, tzn motorika...přirozenější je vlastně u dětí malovat vertikálně, neč horizontálně. Na vločky kašlete, on si záhy zvykne pracovat na tácku, popř se naučí zametat...ačkoli třeba nedokonale. Nejhorší jsou spíš tatínci: náš taky furt vidí ten binec, ne to DOBRO
|
| karma |
|
(20.6.2011 13:28:06)
MMCH PŘECE štastné dítě-bordel v bytě
|
| albert1 | 
|
(24.6.2011 9:49:35)
Mozna stastne dite, ale ja jsem na nervy z toho vecneho bordelu
TeriRez,
jsem skutecne rada, ze v tom nejsem sama, vsechny popisovane situace jsou i u nas na dennim poradku v nejruznejsich variacich. Mam podobnou "vrazednou" kombinaci, 1.dcera duben 2009,2. dcera brezen 2011. Asi je zbytecne dodavat, ze kdyz je starsi v peci babicek, teticek atd. , je pry zlata, proste milionove dite a moooc sikovna ...
Bohuzel v me pritomnosti se z andela stava dabel, zacne neuveritelne radit, uz se pokousela i o houpi houpi na lustru, hrozne jeci a velmi casto nevratne nici vse, co ji prijde do cesty. Domluvy moc nezabiraji, placnuti na zadek se vylozene smeje, spis jeste prida na obratkach. Doma se proste branime alespon tak, ze to cenejsi odklizime z jejiho dosahu, coz neni vubec jednoduche, je mimoradne bystra a velmi velmi rychla a telesne zdatna.
Proste to musime prezit, nic jineho nam nezbyva. Venku to casto konci odnasenim za strasneho revu, ale na prostredku silnice ji lezet proste nenecham. Kombinace: kojenec v kocarku a starsi za rucicku, to je pro me naprosto nemyslitelne, vubec si netroufam jit s obema soucasne, to by skoncilo mozna urazem, mym velkym stestim jsou mimoradne ochotne babicky(v duchodu), ktere si Draka na dopoledne odvedou a odpoledne uz mam na pomoc manzela.
Jeste bych dodala, ze k nejhorsim vylomeninam dochazi v okamziku, kdy kojim malou, starsi moc dobre vi, ze to nemuzu tak rychle zareagovat a nalezite toho zneuziva. Miminko nenosim v satku ani v nositku, po byte si pomaham starym dobrym golfacem, ktery lze napolohovat az do lehu, v nem si dite vozim i na WC, aby bylo v bezpeci. Uz abych na to jen vzpominala, je to nekdy zkouska nervu ...
Drzme se, Janca
PS: a jako bonus, nase mlada zere, jinak se to neda ani vyjadrit, vsechny myslitelne masti, kremy, zubni pasty, sampony, vlasove kury, proste vsechno je mnam mnam, i Listrine by klidne na ex vypila, proste silenec
|
| TeriRez+3 |
|
(26.6.2011 21:55:17)
Albert,nejsou ty naše prvorozené děti náhodou dvojčata?
No, ale abych tady jen neplakala...
Od založení tohoto tématu jsem se začala mnohonásobně víc snažit - víc se mu věnuju, snažím se vždy vcítit do jeho situace a pochopit, co dělá a proč to dělá (někdy fakt nadlidský úkol), snažím se co nejvíce předcházet konfliktním situacím, některé situace řeším tak, aby se "vlk nažral a koza zůstala celá" (resp.Vašík by uspokojen a Toníček jeho péči přežil )... a ejhle, ono to docela pěkně funguje. Počet vztekacích scén se zredukoval o nějakých 70%. Spousta věcí mi docvakla hodně díky vám, a za to moc děkuju!
|
| destenka + 01/09 + 01/11 | 
|
(27.6.2011 14:43:01)
Ahoj, já děkuji za tohle téma. Jsem ráda, že v tom nejsme sami. U nás to samé. Situace přes kopírák. Je to jak na houpačce, teď zrovna zas šílené. Dělá mi věci vysloveně naschvál. Čárá na zeď a když jdu k němu, udělá rychle ještě dvě čárky a uteče. Pak přijde a ptá se, jestli se zlobím, ale vítězoslavně. Přitom už jsem myslela, že to máme za sebou, srovnali jsme se, díky tomu jsem se mu mohla víc věnovat. A zas vše při starém. Já si teda nebouchám do zdi na záchodě, ale do futer v koupelně Malá skoro nepoznala kočárek, protože bych s ním nedostihla staršího, takže se od malička nosí. No nemá cenu vše vypisovat, jen že se přidávám.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Radniční vánoční trhyČeské Budějovice 
Adventní víkendČeský Krumlov 
Valašská výstava betlémůZlín 
Vánoční koncert Chorea BohemicaPraha 3 
Živý betlémVsetín 
Radniční vánoční trhy
Adventní víkend
Valašská výstava betlémů
Vánoční koncert Chorea Bohemica
Živý betlém
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)