fisperanda |
|
(14.9.2011 9:06:17) To je těžko říct, protože na základě jedné reportáže se nedovíme žádný pro a proti, žádný zkušenosti, výsledky. Tohle nemůžu posoudit. Jako, nelíbí se mi to, ale kdybych se dívala na praktikování Vojtovy metody, nelíbilo by se mi to taky.
|
withep |
|
(14.9.2011 9:24:24) fisperando, to je trefné přirovnání. Vojtovka je ale asi pro hodně lidí tolerovatelná, protože fyzické problémy těla, které pomáhá odstranit, jsou pro ně méně přijatelné, než psychické a emocionální problémy, které pomáhá odstranit pevné obětí. Emoce a vztahy prostě nejsou tak vidět, jsme náchylní je přehlížet, i když jsou v nepořádku, dá se s nimi žít a tvářit se, že je vše ok.
Ta reportáž je hrubou manipulací, je evidentní, že autoři o TPO prakticky nic nevědí a shazují ji ze stolu čistě na základě toho, jak se jim jeví (např. si přizvali jen rodiče, kteří jsou proti nebo mají zkušenost špatnou, srovnání se zaléháváním učitelkami při záchvatu je hodně mimo). O autismu nic moc hlubokého nevím, nemám přímou zkušenost s autistickými dětmi, a netroufám si posoudit, nakolik je pro ně tato terapie vhodná (sami terapeuti říkají, že rozhodně není vhodná pro všechny autisty). Nemám teda ani žádné hluboké znalosti o TPO, ale z toho mála, co vím, je to pro mě náročný a bolestný, ovšem potenciálně velmi účinný způsob, jak obnovit zpřetrhané vztahy, odkrýt a překonat prodělaná (často polozapomenutá či zapíraná) traumata, pochopit svoje emoce a emoce druhých, přijmout je, oprostit se od určitých obav, bloků, stereotypů či závislostí. Předpokladem úspěchu samozřejmě je, že jsou rodiče přesvědčeni o účinnosti a prospěšnosti TPO, že skutečně jsou ochotni tuto konfrontaci podstoupit a pracovat na problému, že nečekají, že terapeut vyřeší problém za ně. Pokud do toho někdo jde bez tohoto přesvědčení a vnímá objetí svého dítěte jako týrání, jde do toho s určitým sebezapřením, pokud je neklidný, pak samozřejmě přenáší tento neklid i na dítě a úspěch se nedostaví. No a pak je snadné celou terapii odsoudit.
|
Budulínci |
|
(14.9.2011 9:40:18) Withep, nemůžu s Tebou souhlasit. Reportáž určitě nebyla hrubou manipulací. Pokud si něco načteš, zjistíš, že Dr. Šturma je předseda českomoravské psychologické komory a je tím nejvyžším u nás přes TPO.. taktéž Dr.Pospíšilová.. a měli velký prostor, ale vůbec nereagovaly k tématu. Místo toho tam poskakovali, zpívali, podávali si ruce a objímali jak nějaká sekta..
Přiznávám, že jsem odpůrcem TPO. Mám autistické dítě a tohle mu udělat, zničím vše, co jsme za těch 10let dosáhli s láskou bez nějaké terapie.. Nejsem proti TPO u dospělých, kteří s terapií souhlasí! Ne u dětí a už vůbec ne u jak koliv postižených dětí!!
Srovnávat TPO s Vojtovkou je naprostý nesmysl!! U Vojtovky jsou výsledky viditelné jak vy poznáte, že u TPO se psychicky zlepšil..podle třpytu v očích??? Našla jste někde pozitivní hodnocení dospělých osob, kteří v dětství TPO prošly??
|
withep |
|
(14.9.2011 10:10:15) Přesně tak, u vojtovky jsou pokroky pozorovatelné. Jsme taková exaktní společnost, co není vidět, nás až tak netrápí. Já s tebou spíše souhlasím, že pro autisty nebude TPO optimální, ale nemohu to nijak zdůvodnit. Ale věřím, že dětem s narušenými emocemi a různými závislostmi to může pomoct (a jejich rodičům). Ony si nenechají dobrovolně vyvrtat zub (v tu chvíli to hrozně bolí, a oni žijí v přítomnosti, nedokáží překonávat dočasnou bolest rozumem), stejně tak pro ně bude nepříjemné pevné obětí matkou, se kterou mají problém.
Něco osobního - já mám problém s matkou. Od určitého věku nesnáším, když se mě dotýká, mluví na mě takovým svým "výchovným" tónem (teď v dospělosti se to samozřejmě s odstupem času a vzdálenosti zlepšilo, ale ten problém tam pořád je). Myslím, že bych byla radši, kdybych se s ní třeba v deseti letech tímto způsobem konfrontovala, bylo by mi to krajně nepříjemné, ale pokud by to pomohlo, mohly jsme žit zbývajících 8 let vedle sebe v klidu a míru, v atmosféře důvěry, respektu a lásky. Místo toho jsem čekala, až mi bude 18 a vypadnu z domu, a za tu dobu padlo mnoho hnusných a zraňujících slov, spoustu energie jsem musela vynaložit na to, abych si vybudovala alespoň minimální sebevědomí a abych se nezbláznila nebo nespadla do nějakého průšvihu (tu energii na sebevědomí musím vynakládat stále). A to já jsem ještě nebyla tak extrémní případ, jako jsou JP popisovaní malí tyrani - ti by si nejspíš sami svými silami vůbec nedokázali pomoct.
|
Budulínci |
|
(14.9.2011 10:18:05) Withep, já nevím,asi by se mi to nelíbilo ani jako dítěti Nedokážu si představit, že by mě rodiče drželi násilím.. na netu jsou reakce teď dospělích, co na nich rodiče TPO dělali..nenáviděly to.. Mám 15ti letou dceru, když viděla v prosinci dokument.. Mámo, táto, obejmi mě... řekla mi, že kdybych jí to udělala nenáviděla by mě celý život!
Myslím, že normální rodiče objímají své děti instinktivně..nazývat to metodou je úplně mimo mísu. Stejně jako Dg. Dr.Prekop - malý tyran!! To už je vůbec hrozný!! Kolik takových malých tyranů je nediagnostikovaných AS, ADHD... a rodiče na nich napáchají víc škody..
|
withep |
|
(14.9.2011 10:51:05) Vždyť píšu, že by mi to bylo (taky) krajně nepříjemné. Vždyť to není určeno normálním, bezproblémovým dětem . No a těm dětem, které o tom teď v dospělosti vypovídají - možná si stále neuvědomují ten přínos (stejně tak asi nenáviděly vrtání zubů, byť tomu teď už snad rozumí).
Pokud děti mají nějakou nediagnostikovanou poruchu, která TPO kontraindikuje (nebo prostě problém je jinde, neřešitelný TPO), pak je to samozřejmě špatně. Právě proto to mají provozovat pouze zkušení psychoterapeuté, kteří tomu předejdou.
|
|
Budulínci |
|
(14.9.2011 11:08:24) Vtip je vtom, že TPO, co se týče dítěte nemá kontraindikace!! Takže zalehni kardiaka, epileptika a máš vystaráno!!! Žádná Dg u dítěte neznamená nemožnost použití TPO!!
|
|
|
|
Jiřule a 3 skřítkové |
|
(14.9.2011 10:33:51) withep já si myslím že je úplně něco jinýo pokud tohle podstoupí dospělý člověk, který ví do čeho jde a proč to dělá.Ale dítě,natožpak nějak nemocné,postižené tomu asi těžko bude rozumnět.Jako já čapla dítko jednou, a to jsme na něj teda neřvala jako maminka v té reportáži a nejenom že mě pokopal ale prostě to bylo příšerný a jediný co jsme v jeho očích viděla byla nenávist vůči mě
|
withep |
|
(14.9.2011 10:58:40) Jiřule. To, co provedeš jako laik - matka doma, není TPO. Jen využíváš podobného principu. A samozřejmě pokud o tom nejsi přesvědčená a klidná, nevydržíš až do konce a neskončí to úlevou a potvrzením dobrých vztahů pro vás pro oba, je lépe to nedělat. Já měla dřív asi dva takové pokusy (neodvažovala jsem se ale na jejich základě celé PO odsoudit). Po nějaké době jsem se k tomu vrátila, a když se syn rozvzteká (myslím jako opravdu hodně - když vidím, že se to stupňuje, chytá se nových a nových podnětů a jen tak by to neskončilo), vezmu ho do náruče a nepustím, dokud se neuklidní. Jsem klidná, mluvím na něj, říkám mu, že ho mám ráda a že ho pustím, až se uklidní. A on se uklidní a v dobrém si jde zase po svých. Není rezignovaný nebo neuklidní se na oko jen proto, abych mu už proboha dala pokoj. Já jen nechci, aby byl ponechán sám napospas tomu vzteku, chci, aby věděl, že ho mám ráda i v takových chvílích a jsem ochotná s ním i takové chvíle snášet.
|
*Niki* |
|
(14.9.2011 11:05:23) Withem, v mnohém, co píšeš, s tebou souhlasím. U podobných metod a vůbec v životě, si ale kladu otázky, zda... ta moje volba toho správného, je správná i pro toho druhého (píšeš, že nechceš, aby se vztekem byl sám... víš, jak tohle vidí on? Nejsi to ty, kdo nechce být se vztekem sama, nebo ty, kdo chce kontrolovat i tuto oblast u dítěte a ty nechceš, aby to prožíval sám?). Je skutečně špatné, když vztek prožívá člověk sám? Je vždy lepší, aby ho prožíval někdo s ním? Je způsob, který zvolí matka (co nejtěsněji) tím nejlepším, jak smutek a agresi spoluprožívat? Já osobně mám ráda třeba blízkost, ale ne bezprostřední. Otevřenou náruč vedle mě, která mě přijme, až já provedu ten hlavní zápas v sobě, která mě neodmítne řvoucí, ale ani nestiskne proti odporu. Chápeš co tím myslím? Neodmítám tuto metodu obecně, ale třeba pro mě není z výše zmíněného důvodu. Své děti objímám i ve vzteku, pokud to tak samy potřebují. Je to jejich vztek, tudíž jejich volba toho, JAk to ONY chtějí prožít. Nechci je řídit a určovat jim SVOU představu řešení konfliktu a vzteku, protože ta může být vhodná pro mě, ale ne pro ně.
|
Budulínci |
|
(14.9.2011 11:10:24) Niki,
|
|
withep |
|
(14.9.2011 11:13:43) Myslím, že dítě pohlcené vztekem není s to se rozhodovat. Je to malé dítě, tři a půl roku. Chvíli mi trvalo, než jsem našla jistotu v tom, jak zacházet s dětmi. Neznamená to, že nejsem ochotna ji postupně přehodnocovat nebo že vždy udělám vše tak, jak vím, že je to správně (občas se mi to nepodaří). Vztek je afekt, silná, špatně zvladatelná emoce (i pro dospělého). A já ho chápu tak, že patří k tomuto věku a tomuto dítěti, je jeho přirozenou reakcí na něco. Chci mu pomoci ho zvládnout, aby mohlo jít dál. Chci, aby se naučilo konflikty a konfrontace zvládat, ne utíkat před nimi (jako to dělám já).
|
Šešule |
|
(14.9.2011 11:20:20) Nevím, ptoč by zpracování vzteku o samotě mělo být horší, než v náručí. K tomu měnapadá ještě jedna věc- když budu mít víc dětí a jedno bude chodící hysterák, budu mu věnovat víc pozornosti, než ostatním, což mi přijde nespravedlivý vůči ostatním
|
withep |
|
(14.9.2011 11:33:59) Šešule, pro mě je to o dost horší. Pokud to dítě odejde samo a zavře se do pokoje, budiž (spíš teda starší dítě). Ale starší děti už snad umějí vztek nějak zpracovat. Pokud bych tam to dítě vykázala já, řekla bych mu tím, že takového vzteklouna nechci, že ho takového nepřijímám, a to je podle mě špatně. Dítě má být přijímáno bez podmínek.
Pravda, nedovedu si představit, že bych měla nějak chronicky vzteklé dítě (snažím se tomu předcházet láskyplnou péčí, ale samozřejmě nemohu vyloučit, že se takové dítě prostě narodí a nic s tím nenaděláš). Zároveň je nepravděpodobné, že by se vztekalo více dětí najednou a já se musela rozhodovat, které obejmu (byť teda ještě dvě dohromady by asi šly zvládnout). Tento "druh vzteku" se pojí s určitým věkem, takže na různě staré děti přichází postupně.
|
Šešule |
|
(14.9.2011 11:39:47) Nemusíš říkat, že ho nechceš (aspoň já to neříkám). Říkám, že mi ten řev vadí (což taky vadí a neumím se tvářit, že ne) Ale to jsme se dostaly od TPO trochu vedle...
|
withep |
|
(14.9.2011 11:52:12)
Samozřejmě, že to nemusíš říkat (ústně). Myslím tím, že to říkáš TÍM, že dítě pošleš pryč. Řev není nic příjemného, ale vadí mi méně než fakt, že se moje dítě bezradně potácí v silném afektu a neví, jak z toho ven.
Mluvím o opravdu velkých záchvatech vzteku, které řeším třeba jednou do měsíce (stává se to, když se jakoby zamotá do svých výmyslů - nechci tento talíř, chci jiný, ten taky ne, chci jiné pití, ne, chtěl jsem si to nalét sám,...). Objetí trvá několik minut. Opravdu nepacifikuju dítě kvůli každému lízátku, které mu odmítnu koupit
|
Šešule |
|
(14.9.2011 12:34:23) Problém myslím je, že nemusíme vědět, co si z toho dítě odnese. Když dostane záchvat a já se budu tvářit, že nic a pak se ho zeptám na nějakou banální otázku (to u nás funguje jako rušič záchvatu docela spolehlivě) vezme si z toho dítě, že je mi ukradený jeho zoufalství, nebo že ho akceptuju i s tím hysterákem? Myslím, že přdevším každej do svýho přístupu promítáme vlastní zkušenosti a prožitky, který ale nejsou totožný (jako my nejsme stejní). To samý dělá i JP, akorát to ordinuje jiným lidem jako univerzální pravdu
|
|
|
|
Budulínci |
|
(14.9.2011 11:42:21) Withep, souhlasím, že dítě má být přijímáno bez podmínek.. Myslím, že mámy, co vystoupily v pořadu to tak mají..kdyby ne, tak už určitě děti nemají doma! A bylo vidět jak své děti milují..
Chci reagovat na slova Dr.Štrumy...když se dítě při TPO pomočí a pokálí, matka ho i přesto miluje.. A co pocity dítěte? Děti při TPO i zvrací..nedokážu si představit jak se asi cítí dítě třeba v 7mi letech, kterého rodič drží, dokud se nepodvolí a při aktu se mu tohle stane?? TO je podle mě tak silný zásah do jeho psychiky, sebevědomí... Metoda jasně říká, že se nemá akceptovat proseb dítěte o pití, močení atd., že jsou to záminky pro vymanění se z objetí
|
withep |
|
(14.9.2011 12:16:23) Myslím, že si pořád odmítáš uvědomit, z čeho se tyto děti léčí. Jejich stav před terapií může být mnohem horší, a trvale mnohem horší, než to, co se jim stane během ní. Několikahodinová terapie ho pomůže zlepšit. Nestojí potom za to to vydržet? Jistě, pomočit se, pokálet, pozvracet "na veřejnosti" a být nucen v tomto stavu setrvat až do konce terapie, je drsné. Ale to jsou kolikrát tak vážné případy spojené i s psychosomatickými problémy (děti nejí, nebo se naopak přejídají, nespí, mají sebepoškozovací tendence...)... K pomočení, pozvracení atd. dochází i při léčbě "tělesných" nemocí a nijak se nad tím nepozastavujeme.
Teď poněkud mimo přirovnání : já zpravidla promočím a prozvracím celé těhotenství (a veřejnosti se celých 9 měsíců vyhýbat nemůžu), je to potupné a nepříjemné, ale je třeba to přečkat, výsledek stojí za to .
|
*Niki* |
|
(14.9.2011 14:39:37) Loro, to si tak úplně nemyslím, i ta organická příčina je dle mě až jeden z důsledků řetězce, který začíná spíše v psychice, než fyzickém těle. Ale to je jen můj osobní postoj a názor.
|
withep |
|
(14.9.2011 14:43:59) Ona i ta organická příčina může být primární. Ale tady se pořád dokola předpokládá, že příčina se nezjistí a rovnou se na každý problém nasadí TPO, z toho se vyvodí, že TPO je špatná.
|
withep |
|
(14.9.2011 14:49:23) Tím chci říct, že to, že dítě nejí, má různé průvodní příznaky. Můžou to být trávící problémy, a může to být krmící tatínek s deštníkem na žebříku.
|
|
|
|
|
Pollyenka |
|
(14.9.2011 14:37:22) Copak autistu lze vyléčit? A ještě takhle?Tedy jsem naprostý laik,ale tohle snad ne.Používat TPO na vyléčení autisty, pokud je paní Prekopová takový renomovaný dětský psycholog, pak by měla vědět, že jsou věci, které vyléčit nejdou.
|
withep |
|
(14.9.2011 14:42:00) Nic takového netvrdím.
|
|
Tin.Tiny |
|
(6.11.2011 11:59:40) Doporučují skvělou terapeutku, paní Lenku Majerovou z Horních Počernic!
|
|
|
|
|
|
|
*Niki* |
|
(14.9.2011 11:20:46) Withep, podstatu chápu, protože ji mám stejnou. Před konfliktem neutéct, ale projít si ním, prožít ho, a tím ho zvládnout. Jen cestu volím jinou Ano, mateřská sebedůvěra je to nejlepší, co ve výchově můžeme mít. Já si taky našla způsob, jak děti provázet agresí a vztekem a stojím si za tím. A klidně přehodnocuju, pokud se věkem ukazuje jako méně funkční, protože děti se vyvíjí a vývoj se má podporovat.
Myslím, že si rozumíme, byť cestu můžeme mít v určitých oblastech jinou
|
|
|
adelaide k. |
|
(14.9.2011 11:27:59) Niki, nj, jenže to jako rodič nevíš nikdy. Ať už vztekající dítě odešleš do pokoje, postavíš do kouta, dáš mu na zadek, ustoupíš tomu co chce, nebo cokoliv jiného. Nikdy nevíš jestli je to to co opravdu potřebuje
|
*Niki* |
|
(14.9.2011 11:30:08) Adelaide, to je pravda, proto i tvrdím, že výchova neprobíhá jen směrem k dítěti, ale hlavně směrem k rodičům, kteří se učí... stejně jako to dítě. Já se snažím děti dost pozorovat a reagovat na to, co vidím, ony jsou dost čitelné, ještě v sobě nemají ty obranné mechanismy potlačování a skrývání toho, jací jsou, každé z mých 3 je jiné a potřebuje něco jiného. Takovou tu prenatální polohu používáme často, stočení se do klubíčka do náruče...
|
|
|
|
Petra Neomi | •
|
(14.9.2011 11:06:08) Když si vzteklé dítě vezmeš na klín a konejšíš ho, tak to imho nemá s touhle metodou zas tak mnoho společného. Dcera (7) se ještě dnes,když se jí něco stane, tulí do takové té kojící polohy a uklidní ji to, ale to není násilné několikahodinové držení.
|
|
Jiřule a 3 skřítkové |
|
(14.9.2011 11:20:14) withep jasně když s edítko vztekalo tak jsme ho chytla, dala na klín, vysvětlovala co a jak mluvila jsme s ním o tom proč se vzteká a pustila ho až když s ezklidnil.jenže to hje úplně něco jiného než když jsme teda učinila pokus týhle metody .To moje zabralo, to druhé způsobilo hysterii řev, pomalu omdlévání.Jo vydržela jsme dvě hodiny pak jsme se začala proklínat.už nikdy bych to neudělala a nikd ybych dítě nevzala na tuhle metudu k nikomu jinýmu.
|
|
|
|
Šešule |
|
(14.9.2011 11:10:28) withep, nemůžu si pomoct, ale TPO je podle mě "přes čáru". Docela mě taky překvapuje, že ho zastávají lidi, co je pro ně nepřijatelné dítě plácnout přes zadek. Podle mě je několikahodinový ležení na dítěti týrání, nebo aspoň něco, co se mu velmi blíží Něco jinýho je, když by si chtělo dítě v afektu ublížit, nebo něco zničit, pak má to znehybnění důvod. Ale "jen tak" mi to přijde prostě divný MMCH, myslím, že kde jsou vztahy mizerný, by něco takovýho situaci ještě zhoršilo.
|
withep |
|
(14.9.2011 11:17:07) Ono to není jen takové několikahodinové ležení, jádro je jinde. Já nejsem terapeut, abych to mohla vysvětlit a obhájit, vím toho málo. Jen jsem se toho zastala, protože se mi nelíbilo, jak to tady všichni - byť o tom vědí ještě asi míň - odsuzují.
|
Jiřule a 3 skřítkové |
|
(14.9.2011 11:21:19) víš co, když to mezi mnou a synem neklapalo radši jsme ho vzala ke svojí terpeutce a pěkně jsme si pokecali
|
|
Šešule |
|
(14.9.2011 11:23:46) ale to držení je SOUČÁST. Podle toho se metoda jmenuje. A pochybuju, že mezi rodičem a dítětem po tomto začne "proudit láska", jak říká JP
|
withep |
|
(14.9.2011 11:40:52) Nemám ambice tě o tom přesvědčit .
Četlas Malého tyrana? Kolikrát je to takový bludný kruh, taková bezmoc a utrpení (pro to dítě především), že těžko můžeme očekávat, že se to spraví nějakým jednoduchým a (psychicky, emocionálně) bezbolestným způsobem.
|
Budulínci |
|
(14.9.2011 11:49:04) A spraví se to?? Malého tyrana jsem četla..naštěstí až po diagnostikování autismu! Kdybych se tím řídila, protože můj syn byl ukázkový tyran /já bych ale tohle označení ani nikdy nepoužila/ byl by už nejspíš úplně někde jinde Syn nás miluje, sám si chodí pro pohlazení, objetí stejně jako to dává i nám. Postupem času se zjistilo, že má i úzkostnou poruchu, kdybych najela na PO podle Prekop, vůbec si nedokážu představit,co by to z něj udělalo
|
withep |
|
(14.9.2011 11:57:01)
Jsem si jistá, že před terapií proběhne nějaké vyšetření, které potvrdí, zda je pro toto dítě vhodná, nebo naopak ukáže, že není. Mně se zdá, že se to zbytečně démonizuje, nikdo přece netvrdí, že TPO vyřeší všechny problémy světa.
|
|
|
Šešule |
|
(14.9.2011 12:19:10) Malýho tyrana jsem četla. U dětí, o kterých Prekopová píše, nebyl problém v nedostatku lásky, ale v tom, že rodiče nechali dítě "dorůst", kam se nemělo dostat. Možná, že u dítěte, pro které rodiče do té doby nebyli autoritou může TPO fungovat Situace, kdy si rodiče s dítětem z různých důvodů nerozumí, "nesedí si", je podle mě jiná situace a na TPO bych tam rozhodně nesázela U JP mi přijde, že vsází na TPO jako na univerzální metodu pro všechny neblahý jevy v rodině.
|
|
|
|
|
|
|
|