| *Owls* | 
 |
(26.9.2012 10:21:05) Ten pocit studu a provinění taky znám
Navíc, já jsem žádala na příspěvek pro pratetu s alzheimerem. Přišla paní a ptala se tety, zda si umí uvařit, zda se umí vykoupat, umýt, najíst... Ona samosebou na vše odpovídala, že umí. Paní ze sociálky se na mě dívala, jako na idiota, který kde může, tam škube a snad si i přitáhla kabelku, abych jí ji neukradla. Tenkrát tetě přiznali jedničku  Pokud jde o pravdivost tetiných slov, tak nelhala, ale co už nedodala (nemohla, protože mentálně už byla totálně mimo) bylo to, že se umýt umí, ale neumeje se, protože to nepokládá za nutné. Na toaletu umí chodit, ale nechodí, to se raději po... Že si neuvaří, to už ani snad psát nemusím a když jí navařím a nechám jídlo doma, tak ho poskovává po skříních a co neschová, nesní, protože si na to nevzpomene Prostě nechat ji 1-2 dny doma samotnou, najdu ji dehydrovanou, pokálenou, hladovou... A to jsem neuvedla, že má cukrovku, takže potřebovala pravidelně jíst a brát léky. Prostě takové mimino, které umí mluvit a "bohužel" i chodit, takže nevíš, kde a kdy co vyvedel. Samozřejmě jsem se proti rozhodnutí odvolala, ale zase s pocitem provinění. Starala jsem se o ní už dlouho před tím, než jsem se rozhoupala o příspěvek zažádat. A vlastně jsem se k tomu dokopala až tehdy, když jsem se začala zajímat o umístění do nějakého ústavu. Tam mi bylo sděleno, že se kladně přihlíží i k tomu, zda má člověk tento příspěvek.
Přeju vám, abyste dostali příspěvěk vyšší než 1. stupeň a pokud nebudeš s rozhodnutím spokojená, tak hoď za hlavu pocit provinění a odvolej se. Sama nejlíp víš, že to nejsou peníze pro tebe, ale pro syna.
|
| Binturongg | 
 |
(26.9.2012 10:40:58) Kamilo - dík! A pobavilas mě s tou kabelkou, abys jí babě nečmajzla  To víš, že se bez boje nedám - právě proto, že je to pro syna. Nejsme sice v kritické finanční situaci, ale to, že ho můžeme zabezpečit teď, neznamená, že mu budeme moci zajistit kvalitní péči, kdyby nás přejela tramvaj, že?
|
|
| Anthea | 
 |
(26.9.2012 11:58:13) No úplně nejlepší je ptát se člověka s duševní chorobou, což Alzheimer je, aby se o sobě sám vyjádřil.  
Zajímavý je, že tohle často ti staří lidé dělají napůl ze studu, předstírají co umí, i když už to dávno nedělají, napůl ale část z nich hraje komedii naprosto úmyslně před panem doktorem nebo jinou úřední osobou.
Kamarádka měla starou matku, tak měla dost slušný náběh na paranoiu - všichni jí ubližovali, lezli do bytu cizí lidi, sousedi - ale jak se přijelo k panu doktorovi, mluvila rozumně a seriózně jako kniha vysloveně věděla, o čem se má zmiňovat a o čem ne, protože by vypadala jako blázen /nebo spíš reálně/. A jakmile byla doma, opět vypukly orgie, že jí někdo otrávil jídlo apod. U těchto lidí někdy přistupuje, že za tím není jen diagnóza, ale snaha pečující okolí tak trochu trápit a přinutit k co největší pomoci. No, spíš ke zcvoknutí, protože jak kdo dokáže, že určité věci někomu straší na věži, když si ten třeba senior dá dobrý pozor, před kým o svých bludech /nebo výmyslech/ mluvit a před kým ne, to je pak neprokazatelný.
|
| Inka | •
 |
(26.9.2012 12:05:48) Chceme žádat pro tchýni a taky mám strach, že před sociálkou se bude tvářit, jak všechno zvládá.
|
|
|
|