| Martuška | 
 |
(22.4.2013 11:14:55)
Předpokládám, že je to mou povahou a nic s tím nenadělám, ale hrozně těžko snáším, když se něco děje mým dětem. Předpokládám, že to tak má téměř každá maminka, ale já to fakt těžko snáším. I mnohem hůř než děti. Když vidím, že je někdo na písku odstrčí, že si nechce s nima hrát nebo se jim směje...předesílám, že děti miluju, ale jako pupek světa je neberu. Vím, že je to normální a zdravé, ale takovéto - "on se mi směje, že..." tak to pak obrečím. Dětem pochopitelně vysvětluju, ukazuju, říkám možnosti a myslím, že je to úplně normální a v pohodě, ale za prostě je mi to pak líto za ně...doufám, že s věkem to bude lepší. Ikdyž takové ty-někdy dost tvrdé hádky-mezi kamarádkami a vysmívání, to teda ais lepší nebude. Ach jo, su prostě trapná cíťa a asi to mám i nějak zakořeněný, že jsem si tím v určité době i sama prošla - zvlášt 5. třída byla na šikanu mezi holčičkami výživná. Někdy fakt zlatí kluci. Holky uměj bejt pěkný mrchy.
|
| Kapradina | 
|
(22.4.2013 11:26:13)
U starší dcery máme takové to holčičí navádění a posmívání za sebou, také to těžce nesla a neuměla pochopit, že některé holčičky to mají jinak než ona a nechtějí se kamarádit dohromady, ale jen někdo s někým. Takové to "jestli budeš kamarádit s Andulkou, tak já s tebou nebudu mluvit" a tak ... naštěstí to přešlo asi věkem, ale spíš přestupem na osmiletý gympl, tam jsou naopak skvělá parta všichni.
A u mladších dětí to zatím moc neřeším ... pískové a hřišťové hraní si zvládají ošéfovat samy, ale asi je to i jejich povahou, nejsou typické holčičky, ale dost kamarádí a hrajou si i sklukama, takže pohoda. A občas z nich nějaká moudra přinesená ze školky taky vypadnou, že se nikomu neposmíváme a tak ... takže předpokládám, že to s paní učitelkou v nějakých situacích řeší. 
|
|
| Alraune | 
|
(22.4.2013 11:29:15)
Důležité je, jak se s takovými situacemi srovnávají tvé děti :) A taky to, jestli dokážeš ty situace posoudit aspoň trochu objektivně.
|
|
| Mikita.miki+Zd10/10+J+J06/13 | 
|
(22.4.2013 11:37:16)
dítě mám malé, tudiíž nevím, jak to bude s těmi psychickými problémy a ústrky, ale fyzické problémy mě nechávají dá se říci chladnou. ano, něco jiného je nemocnice, vážnější choroby, ale moje dítě je ,,otloukánek,, - každou chvíli boule na hlavě, odřenina, pády. je divoký, miluje chumel starších dětí atd, tudíž sem vycvičená a neřeším až tak moc. pro maminky spíš intorvertů to může vypadat velmi chladně, ale vím co dělám. když sem hlídala malého intorverta žijícího s úzkostlivou maminkou, měla sem toho po jednom dni plný kecky a ráda sem ho předala a jen to, že sem věděla, jak to introvertní děti mají a on obzvlášť, měla sem pro něj maximum empatie, ale pro mě taková míra lítosti je prostě vyčerpávající. tak.... a teď sem za krkavčí matku
|
|
| Pole levandulové | 
|
(22.4.2013 11:39:59)
Nejsem litostiva maminka ve stejnem smyslu jako ty. Nevadi mi, kdyz si deti mezi sebou urcuji hranice, jen hlidam, aby to probihalo spravedlive. Vadi mi treba predbihani mensich deti ve fronte na klouzacku, to jsem vzdycky resila a resim - at uz by nekdo chtel predbehnout nebo by to naopak zkusily moje deti. Proste predbihat ne. Ale jinak je nechavam, at si mezi sebou resi samy, pokud jsou sily vyrovnany.
V cem jsem ovsem trapna, jsou detske besidky a vystoupeni - tam mi tecou nezadrzitelne slzy jiz s prvnimi tony pisnicky ci slovy basnicky. Strasne se za to stydim, ale mam to od prvniho porodu a nemuzu to ovladnout.Mohla bych dlat profesionalni tichou placku na pohrbech. Puvodne jsem cekala, ze to zmizi casem se srovnanim hormonu po kojeni, ale prd, nekojim uz dva roky a jsem stejna.
|
| Martuška |
|
(22.4.2013 11:43:20)
na besídkách a tak právě nebrečím. Líbí se mi to, ale jsem v pohodě. Já prostě nezvládám to, když jsou děti neštastné - ať už moje nebo cizí. Teda, pokud jsou nešťastné, protože jim nedovolím před obědem čokoládu nebo mají zákaz pohádky za velké zlobení, tak to teda lítostivá nejsem.:-D ale když vidím, že je na hřišti nějaké dítě odstrčeno, někdo se mu posmívá atd..tk to prostě emočně nezvládám.
|
| Ropucha + 2 | 
|
(22.4.2013 11:49:48)
Martuško, to je podle mě tím, že sis sama něco podobného zažila a když vidíš odstrkované nebo vysmívané dítě, umíš se velmi živě vžít do jeho pocitů.
Naštěstí ale každé dítě není stejně citlivé a ústrky nevnámá tak bolestně. Někdo na ně neumí reagovat a může opravdu trpět, ale někdo to zpracuje nebo na místě vykomunikuje docela s přehledem a nic to na jeho duši nezanechá. Důležité je, jak si vedou tvé děti.
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(22.4.2013 11:44:42)
Martuško, ano, také jsem přecitlivělá a navíc i vztahovačná a všechno hrozně prožívám. Ale mám snad dost rozumu, že na děti to nepřenáším, sice všechno pozorně monitoruji, ale z povzdálí, nezasahuji, dokud děti samy nechtějí něco řešit. Děti to po mně naštěstí nezdědily, mají otevřenou povahu a umí brát věci sportovně, v kolektivu jsou zatím (už 10 resp. 12 let) oblíbené a spokojené, což mě těší, tak snad to tak zůstane a trápit se budu případně jen já, hysterická matka 
|
|
| Eržika. | 
|
(22.4.2013 11:46:53)
Napíšu z pozice vedoucí dětí na akci pro rodiny s dětmi.
Maminka jednoho s dětí (cca 3.-5. třída) se málem rozbrečela a sprdla mě, že děti nebou mít stejné odměny, a že její dítě není v družstvu, které si bude první odměny vybírat.
Přitom ono dítko bylo s postupem naprosto srozuměno a nemělo s ím nejmenší problém. 
|
| Alraune |
|
(22.4.2013 11:57:38)
No, po pravdě, z takových "lítostivých" matek, učitelek a vychovatelek mám trochu strach, protože mám dítě, které považuje za svou pýchu, že na sobě nedá nic znát, byť by bylo nešťastnější, než dítě usedavě plačící. Je to docela robusní povaha, ale křivdu samozřejmě cítí taky.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(22.4.2013 12:01:43)
Eržiko, tak to je přesně případ, kdy bych trpěla: pokud děti za stejné zásluhy neměly stejné odměny  
|
| marky | •
|
(22.4.2013 12:12:10)
ale tak bohuzel i to je v zivote normalni, to se jim stane jeste mnohokrat. ani zahorklost nikomu nepomuze
|
| Ropucha + 2 |
|
(22.4.2013 12:17:15)
marky, určitě, já s tvým přístupem naprosto souhlasím a doufám, že ho budou ovládat i moje děti (zatím se zdá, že jim to docela jde).
Já sama holt jsem lítostín, ale také se na tom snažím pracovat.
|
|
|
|
| Martuška |
|
(22.4.2013 12:20:44)
Eržiko -
chápu, taky jsme vedoucí kroužku pro děti. Ale ta lítost se u mě projevuje stejně na vlastní i jiné děti. Naštěstí. A týká se to spíš vztahů, ústrků a šikany. Odměn opravdu ne.
|
|
|
| marky | •
|
(22.4.2013 12:10:53)
Komentare jsem necetla, ale Tobe bych rada napsala, ze litost nikomu a nicemu nepomuze. Snaz se sve deti radeji podporit a vic jim verit. Ten obraz, co my si o nich vytvarime, ony prejimaji. Takze treba - holcicka mi rekla to a to, tak odpovez tak a tak, treba nazkouset par roli, par situaci. Zatim mam syna maleho, ale nekolik takovych situaci jsme probrali a myslim, ze on to zvlada jeste lepe, nez jsem cekala. Hlavne tedy nejdrive prestat s litosti a snazit se myslet jinym smerem.
|
|
| Monty | 
|
(22.4.2013 12:18:26)
Ne, nejsem, jsem matka Herodes.
|
| jalinka | 
|
(22.4.2013 12:37:07)
Jsem bohužel strašně lítostivá matka. Obě děti mám lehce nestandardní, takže různé dílčí i větší neúspěchy jsou poměrně časté a já to strašně prožívám, někdy mi to doslova rve srdce.
Snažím se to ale prožívat sama v sobě, abych tím děti neovlivňovala, protože vím, že je to špatně a vůbec taková reakce nemá smysl. Jenže jak poručit emocím? Racionálně je nevymažeš. Snažím se s tím pracovat a je to trochu lepší, ale ne o moc.
|
|
|
| Mili+2 | 
|
(22.4.2013 13:06:14)
Jo, i kdyz jsem tim sama v detstvi neprosla, u dcery je mi to lito, u nas v ulici je nejstarsi holcicka takova manipulantka a myslim ze na dceru zarlila a tak vzdy zmanipulovala ostatni aby si s ni nehrali. Asi rok jsme se snazili to nejak urovnat, ale neslo to, kluci byli i dost vulgarni, rodice to nezajimalo, tak se ta nase nakonec chytla jine party v sousedni ulici, tam je to v pohode. Ve skole je to taky fajn.
Jinak s cizima detma se na piskovisti a pod kamaradit nechce. Resila jsem jen situace kdy se na klouzacku posadi drzy spratek a s potesenim sleduje jak fronta narusta.
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)