| Tante Ema | 
 |
(22.6.2013 21:58:38) Paradoxně od tebe: "Odstavení šestnáctiměsíčního batolete je je předčasné, laktace ještě nebyla ustálená a odstavení zavinila špatná technika kojení." Ale dopad nebyl nijak tragický, dotklo se mě to jen tak jakoby na laktačním sebvědomí. Kojím dál -byť teda podle tebe blbě- své čtvrté mimino dál a zatím prosperuje mně k radosti.
|
| Mab | 
 |
(22.6.2013 22:11:24) Tante, promiň, občas jsem horká hlava a formuluju někdy ne úplně dobře. Spíše mi jde o to, aby ženy měly možnost kojit, pokud o to stojí a dostalo se jim podpory od zdravotníků i od společnosti. A ne hromadu řečí, které vedou ženy ke krmení UM, protože v rodině nikdy mlíko neměly, jsou po císaři, mají malá prsa, velká prsa, malé děti, velké děti, kojí často, kojí málo, přibírá málo, hodně atd. UM je dnes všude snadno dostupné, reklamy na mlíko jsou všude a cpe se dětem do předškolního věku. Za to ženám, které potřebují pomoci s kojením, se nikde moc pomoci nedostává. A to chci změnit a možná někdy trošku agresivně .
|
| Tante Ema | 
 |
(22.6.2013 22:29:32) To nic, nezlobím se nebo tak, a i ti rozumím, v zápalu boje člověk někdy kácí les, až létají třísky . Podle mě je dobré na tohle dát bacha, přece jenom kojení je choulostivá věc, protože je to součást sexuality a i když to ne každý připustí je to důležitá část ženského sebevědomí. Správný podporující přístup, když se týká podstaty ženství, je mnohem těžší, než se může zdát. Já jsem se naučila HODNĚ od paní Vnoučkové, ta by tohle měla vyučovat na medicíně. Pro mě třeba je strašně těžké být vždycky taktní, když mi připadá, že je takt na úkor pravdy. A ono to je přitom, pokud jde o výsledné působení, naopak. I když mi jde o prosazení něčeho, o čem jsem nejhlouběji přesvědčená, že to je správná věc, tak v pomáhající profesi (zní to jako klišé, ale nevím, jak to líp říct) by vždycky na prvním místě měl být prospěch konkrétního člověka, kterému pomáhám. Čímž fakt nemyslím nějaké svoje pomyslné laktační bebé, to nestojí za řeč, ale říkám to proto, že sama pomáhající profesi dělám a tohle jsem si neumědomvala a např. právě ta paní Vnoučková mi to pomohla uvidět. Ona nejvíc. Že člověk musí být především mírný, nesmí ten plamen šlehat moc vysoko.
|
|
| *Aida* | 
 |
(22.6.2013 23:43:48) Mab, Nejakou dobu jsem taky delala laktacni poradkyni. Je to narocne a musely jsme mit pravidelnou supervizi. Krome vedomosti o kojeni jsme prosly celkem narocnym studiem counselling (ted nevim, jak se to rekne cesky). To je nedilnou soucasti tehle prace. Nekolik zasad, ktere nam byly vstepovany: Nikdy nemluvit o svych vlastnich zkusenostech s kojenim, od toho tam nejsme. Fyzicky na zenu nesahat. Matka, ktera nekoji, za to nikdy nemuze. Bud spada do tech nekolika malo procent, co kojit nemuzou, nebo neni v otazce kojeni informovana, nebo ma psychicke problemy a nebo se ji nedostalo dostatecne podpory. Posledni bod je nejcastejsi. Pokud se dostanete k matce, ktera je ve stavu koji-odstrikava-nespi-ma depresi a na kojeni podle ni stoji cele jeji materstvi, tak je treba zvazit, jestli prejiti na UM mleko neni lepsim resenim. Takova matka casto potrebuje nejvice uklidnit a pokud se kojeni uz neda zachranit, tak je potreba ji poplacat po rameni, protoze je opravdu hrdinka (zcela vazne) a prejit na UM. Zeny to casto berou prekvapive dobre, protoze takove ""povoleni"" od odbornice na kojeni je velkou ulevou.
|
| Mab | 
 |
(22.6.2013 23:54:19) Aido, díky za zkušenost. Výuka laktačních poradkyň v česku je dosti mizerná. O supervizi si zdravotníci mohou nechat jen zdát a to nejen v laktačním poradenství, ale obecně a že by to bylo potřeba.
Z toho co píšeš už jsem na některé věci přišla sama. Za prvé - je nutné podpořit mateřské sebevědomí, zdravě sebevědomá matka se dokáže pak snáze rozhodnout dokdy ještě za záchranu kojení bojovat a kdy už to nemá cenu.
S tím šaháním - to se snažím a občas bojuju sama se sebou a se svolením matky občas šahám, ale spíše na ruce matky a ev. na dítě, abych je dostala do správné pozice.
A nemluvit o vlastních zkušenostech - opět snažím se. Sama o nich nezačínám, ale občas něco řeknu, když se matka sama ptá.
Ale pořád se učím a pořád se nestačím divit, v dobrém i zlém, s čím se setkávám.
|
| Senedra | 
 |
(23.6.2013 0:12:21) Mne, jako prvorodičku odrovnala slova lékařky, když mě propouštěla z porodnice :" No, a vy si cestou domů kupte Nutrilon...". Sestry na šestinedělí byly skvělé ( měla jsem, pravda, nadstandart), tak mi samy nabídly, ať si druhý den přijedu s miminem na převážení - pouštěli nás v sobotu. V neděli jsem přijela, zjistila, že dítě přibralo asi 10 deka a uklidnila jsem se. Zpětně jsem zjistila, že jsem měla trochu pozdější nástup laktace.
Naštětsí nikdo z mého okolí žádné poznámky ohledně délky a četnosti kojení ani u jednoho dítěte neměl.
|
|
|
|
|
|