| Dee Dee+2 kluci |
 |
(19.8.2013 13:29:15) Můj syn má milion zdrav. problémů. Asi se to časem zformuje do nějakýho Aspergera, nebo ADHD (volně přeložená slova Krejčířové), problém je, že je naprosto unikátní svými doprovodnými diagnózami a svou historií. Nikdo z renomovaných psychologů ani psychiatrů si u něj nedovolil nic stanovit. Takže mě neberte za slovo,klas.ADHD, ani jiná písmenka zatím v kartě nemáme,ale....
Když čtu chování vašich dětí, mají s mým synem MOOOC společnýho. Jsou prostě nezralí. Synovi jsou 4, inteligence v normě, fyzicky taky v normě, až na zrakovou poruchu,ale jinak jeho chování, to je poslední dobou na mašli.
Jak ho mám vychovávat? Domluva moc nepomáhá....Jak se z něho nezbláznit? Co na tyhle děti platí?
Má ještě mladšího bráchu, zdravého, bezporblémového a tak to bohužel u nás vypadá, že se na jednoho zlobím a na druhého ne. Snažím se nenadržovat,ale....je to těžký, když jeden vše mlčky trpí a druhej vyvádí a vyvádí a změstná 5 dospělých.
|
| dadlenka |
 |
(19.8.2013 13:38:39) je to tanec mezi vejci Odhadnout, kdy je problém díky diagnóze, kdy díky normálnímu zlobení, kdy mě jenom zkouší a kdy fakt nezvládá Nemůže tvůj drahoušek pořádně žárlit? (u nás se žárlení nejvíc začalo projevovat, když mladším sourozencům bylo přes rok a už něco fakt vyžadovali)a to chce jenom pevné nervy, protože se nerozkrájíš... Co u nás zabírá (máme tři kluky 11,8,5) ten pětiletý je s největší pravděpodobností autík. Jasná pravidla, požadavky motivující - aby je měl šanci splnit, zaměstnat a hodně nechat vylítat venku. Prostor bezpečný, aby mohla být podpořena samostatnost a tím pádem i co nejmenší potřeba k neustálému instruování a úkolování. K tomu všemu velmi pevné nervy nejenom k chování dítka, ale hlavně k dobrým radám okolí, kdy přesně vědí, jak to děláš špatně.-D
|
| Dee Dee+2 kluci |
 |
(19.8.2013 13:41:10) No,jo, trpělivost. Jenže kde jí pořád brát a nekrást, že jo?
Jinak "vylítat venku"-je dobrá rada. On to sice venku nerad, kvůli některým zvukům,ale zase když jsme někde kde se moc ty zvuky nevyskytují, prudí skoro nejmíň.Snažím se maximálně chodit pořád ven.
|
| dadlenka |
 |
(19.8.2013 13:50:17) tak já si myslím, že neděláš nějakou zásadní chybu, nebo vůbec nějakou chybu. Jsi jenom vyplivnutá a unavená. To nemá žádný řešení, tohle prostě musíš jenom přežít Jako nechci být za nějakou chytrou, nebo tak nějak, ale podle sebe vím - neřeš dítě, řeš sebe. Protože to, co ty píšeš - tak synovi se věnuješ, uděláš pro něj cokoliv, že někdy není něco zcela podle přírůček - to je zcela normální a zdravé. Mě se osvědčilo využít každé možnosti a děti vrazit někomu, kdo není vyplivnutej a unavenej nejenom péčí o postižený dítě, ale taky i těma úvahama, který rodiče postižených dětí mají (o budoucnosti, škole apod.) Pomohlo mi hodně, že tu starost o "dobrý vývoj" má i někdo jiný - synátor chodí do stacionáře, který funguje jako soukromá školka a opravdu se mu tam věnují, takže já pokaždé, když je tam jsem nejdřív měla tendeci řešit, jak se tam má, jestli to zvládá, neřve, teď už to neřeším, vypínám, už nejsem na tu chvilku jeho matka
|
|
|
|
| dadlenka |
 |
(19.8.2013 14:10:23) já se už většinou vyskytuju jenom na FB, na rodinu jenom sem tam.-) Máme se celkem v phodě, teď 18. září jdeme na rediagnostiku ke Krejčířové, tak uvidíme, co a jak, ale můžu říct, že už to tak nějak moc neřeším, že jsem smířená, nebo jsem už jenom apatická.. těžko říct:-D Vím, že J. měl dysfázku expresivní, co jste vyfásli za diagnózu ještě, doufám, že nic vážného
|
|
|