Raduza |
|
(3.9.2013 21:02:37) TY jsi nikdy nebyla do svého muže zamilovaná?
|
Fler |
|
(3.9.2013 21:04:48) Byla. Někdy dávno. Vážila jsem si ho, milovala ho, chtěla ho.
|
Raduza |
|
(3.9.2013 21:08:29) I to se může vrátit. Můžeš se znovu zamilovat. Třeba poté co se Ti bude zdát, že Tě muž už tolik nemiluje. To, jestli opravdu miluješ někoho jiného bys poznala asi tím, že byste se potkali. Někdy si člověk dělá spíš iluze a sní o něčem.
|
Fler |
|
(3.9.2013 21:12:25) Cokoliv napíšu, zdá se mi jako nesmysl. A mažu a mažu. Prostě achjo.
|
chápu.. | •
|
(3.9.2013 21:15:49) Tady mazat nemusíš, jsi krásně anonymně zaregistrovaná, není se čeho bát a třeba ti trochu pomůže si to pak po sobě přečíst..
|
|
|
|
|
Fler |
|
(3.9.2013 21:17:31) Nejsem. Protože jsem čestná. Tehdy jsem dala přednost manželovi, rokům, co jsme spolu strávili. Neumím a nechci lhát, podvádět, tahat se jinde.
A jestli by šlo být s tím druhým? Nešlo.
Ale nerada bych, aby se téma točilo kolem "toho druhého". Je to diskuze hlavně o manželství, které funguje spíš na kamarádském základu (aspoň z jedné strany) a zda to jde "přežít". Nebo jestli se někomu někdy podařilo znovu cítit lásku, milovat, chtít toho druhého. Prostě získat zpátky ztracené hodnoty.
Znovu opakuji, nejsem nešťastná z manžela. Nebije mě, nepije, nemá závislosti, pracuje, vydělává, stará se o nás, miluje nás. Z jeho strany problém není. Vyhořelá jsem já.
|
Ropucha + 2 |
|
(3.9.2013 21:22:05) Nikdo ti asi nezaručí, že to půjde konkrétně tobě, každý jsme jiný. Ale podle mě to jde, ovšem chce to obrovskou sebekázeň a vůli. A čas. Hodně času, možná léta, než se dostatečně posuneš jinam a vyblednou tvé vzpomínky na expřítele, do kterého jsi zamilovaná.
|
|
Raduza |
|
(3.9.2013 21:25:56) Ano, podařilo se mi znovu cítit lásku. Cítila jsem se asi přesně jako ty. Dlouhá léta. Vlastně to postupovalo tak, že jsem byla totálně na dně. A tam jsem se někde odrazila . Zamilovala jsem se vlastně do manžela jako kdybych potkala někoho cizího. Už je to víc jak dva roky. Už není doma takový klid jak předtím, ale je to 100x lepší. To samé se stalo kamarádce. Prostě ochladnutí z obou stran a nový začátek.
|
Fler |
|
(3.9.2013 21:27:35) Ale vy jste byli "ochladlí" oba? Nebo jen ty?
Pokud druhá možnost, nikdy nic nezaregistroval? Neřešil, když jsi byla na dně, jak píšeš?
|
Raduza |
|
(3.9.2013 21:29:14) Zaregistroval až můj hysterák . Do té doby byl v klidu, protože měl klid. K ochladnutí došlo postupně, myslím, že to trvalo léta. Teď mluvím o deseti letech, ale asi ne, napřed bylo jen střídavě oblačno.
|
Fler |
|
(3.9.2013 21:33:26) U nás střídavě oblačno poslední tři roky. Cca. Během nich jsem otěhotněla a vzali jsme se. Ale už mám pocit, že z mé strany je spíš jen zataženo. On to nevidí, nechce nebo doopravdy? Nevím. Je mu jasný, že má frekvence sexu rapidně klesla. Ale asi to pořád přičítá nejdřív porodu a pak péči o syna. Ale já u "toho" koukám do stropu a trpím.
|
Raduza |
|
(3.9.2013 21:41:00) My měli sex velmi velmi zřídka. Byly doby, kdy jsem si přála ať si najde nějakou jinou i s bytem a já nemusím nic řešit, doby, kdy jsem kolem jen procházela do ložnice a zavřela za sebou, doby, kdy jsem ani dobrou noc neříkala. Možná to tak cítil i on, jen to člověk nepoznal. Bud dojdeš na dno a třeba se zamiluješ znovu nebo začneš na něm hledat jen to hezké co se Ti kdysi líbilo. Asi by bylo fajn, kdybyste si spolu narovinu promluvili. Samozřejmě ne říkat o tom, že jsi zamilovaná do někoho jiného. Nějaké chiméry. To znám taky. Pak ho člověk potká a zjistí, že byl blázen. Že o nějaké zamilovanosti nemůže být řeč. I když těžko říct. Třeba je to u někoho jak v červené knihovně. Spíš si myslím, že je to přiživované tou nedosažitelností.
|
Fler |
|
(3.9.2013 21:45:49) Není to o nedosažitelnosti. Myslím, že píšu dost reálně a vypořádaně. Já to mé nešťastné manželství beru jako holý fakt, nepřišla jsem se sem politovat, že miluju jiného.
Naše manželství, opakuji, nefungovala už před ním. Vyhořelo. Tehdy jsme tedy ještě nebyli svoji.
Ten druhý člověk, není tak nedosažitelný jak se zdá. Stačilo by mávnout, ale neudělám to. Jak jsem psala, nemám na to žaludek a jsem asi příliš čestná.
Navíc chci řešit hlavně mě a manžela. Nikoho třetího.
|
Magdaléééna |
|
(3.9.2013 21:48:26) Já jsem nečetla zřejmě vše, můžu mít konkrétní dotaz.. v čem je problém. Ty s manželem chceš být, bojíš se o něj, ráda mu vaříš, ráda s ním trávíš čas.. a máte problém v sexu? Nebo ještě někde jinde? Ten problém vyhoření?
|
Fler |
|
(3.9.2013 21:55:26) Ten problém vyhoření. Strašnej. Že jsem s ním deset let a že mi v těch předchozích cca sedmi letech před otěhotněním víc vzal, než dal. A že jsem byla natolik blbá a vzala si ho i přesto. On se dost změnil, funguje skvěle, ideální partner, táta, poučil se z chyb. Ale mě těch x let předtím tak unavilo, že nemám odkud momentálně čerpat, ikdyž je to doma "fajn" :-(
|
Žžena |
|
(3.9.2013 21:57:04) A co zkusit odpustit... sobě i jemu?
|
Fler |
|
(3.9.2013 22:00:08) Tvá otázka mě rozbrečela. Promiň.
On mi odpustil určitě. Všechny moje nedokonalosti, všechny naše hádky, které třeba byly mou vinou. Miluje mě jaká jsem.
Asi jsi mi položila otázku, kterou jsem potřebovala slyšet. Problém bude možná v odpuštění. Nejsem toho schopná.
|
Agatha Ch. |
|
(3.9.2013 22:04:29) chápu to, moc... jestli tě velmi velmi ranil, těžko se odpouští a velmi těžko zapomíná... pokud mu nedůvěřuješ, jde sex do háje, já to takhle aspoň mám... některé rány se hojí moc těžko, zvlášť, když jsou ještě druhou stranou sem tam drásány třeba nemístnými poznámkami v hádkách, výčitkách apod....
|
Fler |
|
(3.9.2013 22:07:35) On nikdy nic nedrásá, nevyčítá. Udělal čáru za životem před otěhotněním a za životem potom. Je opravdu "zlatý".
Já tu čáru nějak nejsem schopná udělat. Ten kdo předhazuje, vyčítá a občas si hystericky rejpne v napjaté situaci, jsem já. On staré věci nevytahuje, nikdy.
|
|
|
Žžena |
|
(3.9.2013 22:08:03) Rub a líc, třeba by Ti s tím mohl někdo pomoct. Odpuštění není jednoduché a člověk může potřebovat na té cestě průvodce. A i kdyby tento vztah pak třeba nevyšel, byla bys srovnaná sama se sebou.
|
Fler |
|
(3.9.2013 22:10:08) To jsou věci staré třeba sedm, osm, devět let. Myslím, že kdybych odpustit dokázala, už by se tak stalo.
|
Žžena |
|
(3.9.2013 22:12:21) rub a líc, ne, ono to tak není. Člověk se s některými věcmi sám třeba nesrovná, ani za víc let. Není pak žádná hanba nechat si pomoct. Auto si taky nemusí člověk spravovat sám, zlomenou nohu sádrovat.
|
|
Žžena |
|
(3.9.2013 22:13:47) Jinak s odpuštěním se to podle mne nemá tak, že buď dokážeš nebo nedokážeš. Spíš je to o tom, jestli (třeba podvědomě) chceš/nechceš, víš/nevíš jak to udělat atd.
|
|
Agatha Ch. |
|
(3.9.2013 22:15:28) těžko říct, spíš ne... ke spoustě odpuštění jsem si našla průvodce a někdy to trvalo mnoho let... zvláštní je, že některé opravdu fujtajblhanebnosti jsem svému teď už ex odpustit dokázala, ale dvě věci opravdu ne
|
Fler |
|
(3.9.2013 22:16:28) Můžeš napsat které?
|
Agatha Ch. |
|
(3.9.2013 22:20:05) - že se mě nedokázal zastat před svou rodinou - že mě podvedl s jistou zlatokopkou, kterou i on sám považoval za krávu nebeskou
|
Fler |
|
(3.9.2013 22:25:25) Děkuji.
Já bych k těm dvou přidala ještě -
1) řekl mi kdysi, před lety, před nejlepším kamarádem, že jsem pi.a. Dodnes si to pamatuju. Že byl hulvát doma za dveřma, OK. Ale před nejlepším kamarádem, nechápu to dodnes.
2) uhodil mě. Ne jednou. Pamatuju si jak na mě klečel a rval mi vlasy. Bojím se, bojím se, že se ty časy vrátí. To bych si to šla asi hodit, kvůli malýmu. Proto se mu neumím už oddat naplno. Pořád myslím na zadní vrátka.
|
Žžena |
|
(3.9.2013 22:28:06) Aha, tak bod 2) je dost pádný důvod.
|
Žžena |
|
(3.9.2013 22:32:01) Ale pak bych tomu neříkala vyhoření. To je prostě absolvované domácí násilí ve vztahu. A to je průšvih
|
|
|
Merylin5 |
|
(3.9.2013 22:29:48) No, zejména bod 2 se v partnerství neodpouští, proto ti to možná nejde.
Jedna z věcí, která mně dala sílu odejít z partnerství, bylo, že jsem si představila, že když zůstanu, vychovám syna tak, že se bude chovat jako jeho otec. A to bych si to šla hodit zase já.
Je zvláštní, jak trváš na "úplné rodině" právě kvůli synovi.
|
Fler |
|
(3.9.2013 22:31:43) Ale my máme úplnou rodinu.
|
|
|
Agatha Ch. |
|
(3.9.2013 22:32:14) tak to naprosto chápu... i kdyby už dokonce života nosil na hlavě svatozář, už mu věřit prostě nebudeš - právě kvůli tomu důvodu č. 2
to si panáček teda pos... fakt na celý život - chápu, že pak máš problém každy jeho dotyk vyhodnotit jako něco příjemného
odpustit to možná jednou i dokážeš, ale tvoje tělo si tohle pamatovat bude snad i po smrti...
|
Klarisanek |
|
(3.9.2013 22:35:36) Souhlas, tohle je prilis silny kafe na to, aby bylo zapomenuto, byt by bylo i stokrat odpusteno. Neco se proste zapomenout neda a vyvstane to vzdycky v tech hezkych a intimnich chvilkach a zpusobi to blok. Me se rozhodne nedostalo tak silnych podpasovek od partnera, jednalo se spis o nedostatek empatie s moji nemocnou osobou, ale i tak se mi nedari. U zakladatelky to naprosto chapu, ze odpustit se ji taky nedari. No, docela se divim, ze si po tomhle dokazala dotycneho vzit.
|
Žžena |
|
(3.9.2013 22:37:54) Tak nějak. Ono v kontextu zmíněného bodu 2) se jednalo spíš o svatbu z NErozumu.
|
Fler |
|
(3.9.2013 22:42:40) Byli jsme mladí, bylo to dávno. Asi tehdy zkoušel hranice, které mu neprošly. Neomlouvám, konstatuju. Dnes je to jiný člověk, brala jsem si jiného člověka. Je to milující vzorný táta, fajn manžel. Ale vzpomínky zůstanou. Včetně nevěry z jeho strany.
|
Agatha Ch. |
|
(3.9.2013 22:47:14) copak nevěra, ta se dá i odpustit... ale to, že tě hladí ruka, která neměla problém tě zfackovat, to se fakt nedá překousnout... moc dobře vím, o čem píšeš a tak ti napíšu vlastní zkušenost: tenhle chlap už tě zkrátka fyzicky přitahovat nebude
|
Fler |
|
(3.9.2013 22:49:52) Žít tak? Dalších 50 let? Já to sem psát nechtěla, ale asi to vše se vším souvisí.
|
Agatha Ch. |
|
(3.9.2013 22:55:45) je to hnusné, ale za takovýchhle okolností bych opravdu odešla, protože se budeš dál jenom trápit... plná důvěra v něj se možná už nikdy neobnoví - hlavně kvůli tomu násilí... dej šanci tentokrát sama sobě...
|
Fler |
|
(3.9.2013 22:58:11) Mě asi nic jiného než doufat v plnou důvěru nezbývá.
|
Merylin5 |
|
(3.9.2013 23:02:25) A proč? Proč bys prostě jen nemohla připustit, že jedna z možností je, že se prostě rozvedete???????????
|
Fler |
|
(3.9.2013 23:03:15) Pro mě nepřípustné, nejsem na to stavěná. Spíš chci pracovat na tom, aby k tomu nemuselo dojít.
|
Agatha Ch. |
|
(3.9.2013 23:06:13) zkus to, já ti přeju upřímě hodně štěstí... jen se mi na to zdá jeden lidský život moc krátký...
|
|
|
|
Agatha Ch. |
|
(3.9.2013 23:04:36) já model vyměnila... v momentě, kdy se objevil jen náznak toho, že onen dotyčný by si zkusil oťukat moje hranice i fyzicky, vzala jsem dráhu... samotné s dětmi mi je líp...
|
Maugha |
|
(3.9.2013 23:19:21) Agi, neblbni, ten novej taky testoval hranice?? Debil.
|
Agatha Ch. |
|
(3.9.2013 23:26:54) měl potřebu to zkusit, budiž mu omluvou, že to byl jen lehký náznak, pokud by jen lehce přitvrdil, rozmáznu ho po zdi, teď už to dám hravě, zábrany už nemám...
zkrátka si to podělal... říkala jsem mu, prosím v takovéhle situaci nedělej to a to - byl na mě naštvaný a využil toho, že jsem byla lehce indisponována (naštěstí jen únavou a ne alkoholem - to by dopadlo fakt blbě)
věřit už mu nedokážu... co se mi stalo dřív, sice neví
|
Maugha |
|
(3.9.2013 23:29:09) Agi nedej se
|
Agatha Ch. |
|
(3.9.2013 23:32:40) neboj, však oni mě nedají... každé potenciálnímu hajzlíkovi stačí, aby se zastavil mě pozdravit v práci a je mu jasné, že jak na mě sáhne, tak mu bude hodně ouzko...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Magdaléééna |
|
(3.9.2013 23:04:35) Ještě otázka, on se takto zachoval někdy dávno, pak jste spolu léta byli pak jste se vzali pak jste si pořídili dítě pak jsi poznala pana dokonalého to vše v rozmezí 10 let.. kdy jsi pocítila, že je to špatné a že s tím nehnete? Byli jste u někoho? Zkusili jste něco?
|
Fler |
|
(3.9.2013 23:08:41) Začali jsme spolu chodit, choval se jak hovado, já tehdy neměla nikoho jiného, takže jsem byla ráda i za něj. Pak to bylo jako na houpačce, minimálně dalších pět let. Lepší, horší. Pak jsem pauza, chtěli jsme každý něco jiného (já se usadit, on ještě ne), po roce mě uchlácholil, velký happyend, dítě, svatba. Ano, neměla jsem se nechat. Nechala. A on ten happyend v podstatě pokračuje, nic nám nechybí. Jemu a malýmu určitě ne. Mě toho chybí spousta..
|
Agatha Ch. |
|
(3.9.2013 23:10:51) jsi mladá, jsi krásná, jsi chytrá a máš ještě spoustu šancí, potkat v životě štěstí a lásku... chceš je opravdu zahodit?
|
Fler |
|
(3.9.2013 23:14:48) Asi mi nezbývá nic jiného. Spíš bych chtěla umět udělat čáru jako manžel. Neřešit co bylo, nepamatovat si. Odpíchnout se ode dna. Mít důvěru a chuť.
|
|
|
Maugha |
|
(3.9.2013 23:17:46) Zkoušela jsi mu říct, jak ti je? Jestli se opravdu tak změnil, jak říkáš, a dospěl, tak by se k tomu mohl postavit jako chlap a omluvit se ti. Nejen omluvit, taky tě ujistit, že už není takové násilnické hovado a už se to nikdy nebude opakovat. Takový upřímný rozhovor by vám mohl prospět. A aspoň bys viděla, jak s tou vyspělostí na tom je.
|
|
Ursus+3 |
|
(4.9.2013 0:04:27) tak mu necháš dítě a půjdeš za svým štěstím, jak je teď trendy, ne?
Doporučila bych sezení u psychologa, aby sis to v sobě urovnala. Hrozně se mezi tím zmítáš a působíš si peklo. Někdo mimo tvůj život by ti mohl pomoci, aby sis našla svojí cestu a nenechala se vláčet.
|
|
|
|
|
|
|
|
Maugha |
|
(3.9.2013 22:35:37) Ach jo. Teď jsem to dočetla. To bych měla problém taky.
|
Agatha Ch. |
|
(3.9.2013 22:36:33) tak už to taky chápeš...
|
Maugha |
|
(3.9.2013 22:48:39) Agatho, jo, chápu. Ale takhle jí tu radí holky bez znalosti základních skutečností. Na domácí násilí, stejně jako na nevěru platí jenom čas, trochu to otupí.... pokud se rozhodla mu to odpustit. A samozřejmě mluvit o tom, i když pro toho agresora už je to dávno historie a není mu to milé to zase vytahovat. Třeba mu ani neměla šanci říct, jak moc ji zklamal. Že je něco promlčené za tolik a tolik let - to platí možná u soudu, ale v životě se z promlčených křivd stávají balvany, které si člověk s sebou vláčí.
Taky jsem tak blbá, že si jich pár vleču a nic s tím neudělám.
|
Magdaléééna |
|
(3.9.2013 22:57:06) Mno, právě.. těžko radit, když chybí základní informace.. dobrou..
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Klarisanek |
|
(3.9.2013 22:07:18) Ano, je to docela casty jev, vsechno v manzelstvi funguje, chlap je uzasnym tatou a vzornym manzelem. Ale proste tam neni ta vasen, laska, ten chteny sex. Co s tim? Vymenit to za vzruso, riskovat pohlavni chorobu, prozrazeni a rozpad rodiny pro dite? Vymenit to za jiny plnohodnotny vztah plny porozumeni a fungujici na vsech frontach. Kdyby tak nekdo videl do budoucnosti a vedel co mu to prinese. Ja jsem taky stala v 35 na krizovatce a nevedela co dal. Vykaslat se na vyhorely vztah, ktery mi {jak pises i ty} vic vzal nez dal, nebo riskovat, ze zustanu sama a bezdetna, protoze jaka je pravdepodobnost v horizontu 5ti let uzavrit jeden vztah, najit jiny, vdat se, pocit a porodit deti? Bala jsem se samoty, vsak taky nejsem zadna modelka o kterou by se chlapi prali, tak jsem na tom ted podobne jako ty. A zakazala jsem si se litovat, mam vic, nez hodne mych kamosek, mam dve zdrave deti a doufam, ze to tak zustane. A ze se mi nekdy zasteskne po pohlazeni, objeti, puse a "mrazeni" v zadech, no jo, co se da delat................
|
Merylin5 |
|
(3.9.2013 22:09:41) Ty jo, to bych nedokázala, vzít to takhle čistě prakticky (ale nic proti tobě)
|
Fler |
|
(3.9.2013 22:12:51) Není to tak těžké, když v tom žiješ dnes a denně.
V podstatě ti nic nechybí. Já mám i to pohlazení, obejmutí, pusu několikrát denně.. ALE.
|
Fler |
|
(3.9.2013 22:16:02) Často mi říká jak jsem krásná, jak se mu líbím. Často mě objímá, líbá, chce mě. A problém. Já jeho ne. Bruslím z toho většinou odbíháním k malý (přes den) a strašnou únavou, menzesem (miluju ho, protože "nemůžu"), mykozou či výmluvou na hemeroidy, apod. v noci.
|
Fler |
|
(3.9.2013 22:17:27) *malýmu, překlep
|
|
Agatha Ch. |
|
(3.9.2013 22:17:54) jaké to je, když ty se ho dotýkáš nebo když ty ho líbáš? jaké to je, když ty ho pohladíš, vezmeš za ruku nebo se o něj opřeš? jaké to je, když ty mu řekneš, že se ti líbí?
|
Fler |
|
(3.9.2013 22:19:39) Odpověď je jednoduchá. Já tyhle věci moc často neříkám/nedělám. Když výjimečně ano, nevím co cítím. Spíš nic, než něco. Takže vlastně - proč je říkám/dělám, co?
|
Agatha Ch. |
|
(3.9.2013 22:22:56) možná zkus začít tím málem - třeba tím, že se ho budeš dotýkat/hladit ho a soustředit se to, co zrovna ta tvoje hladící ruka cítí... možná že objevíš něco, co se ti na něm začne líbit nebo tě přitahovat...
ale chce to moc trpělivosti a trochu cviku soustředit se, jen na to, co právě děláš...
|
|
|
|
|
Klarisanek |
|
(3.9.2013 22:16:02) Ja chapu to ale, to vsechno ja mam taky, ale chtela bych to same a jeste k tomu to, aby se mi pritom zjezili chloupky na zadech a ne zjezily chlupy na nohou odporem........
|
Merylin5 |
|
(3.9.2013 22:18:52) Teda Deniso, to je mi líto. Ježit chloupky na zádech se mi nemusí, ale ježit odporem, to bych celý život nedala, ani kvůli dětem.
Ale to je jedno, já ve vaší situaci nejsem.
|
Klarisanek |
|
(3.9.2013 22:28:17) Jo, neni to lehky, kdyby existoval nejaky muz, ktery by stal o me a dve cizi deti, treba bych zvazovala. Ale ukazte mi nejakeho takoveho, takovy se tezko najde. Takze mam dve varianty, nebyt ve vztahu stastna, ale mit podporu, oporu a otce deti, nebo byt na vse sama a placici deti po tatinkovi. Co je lepsi?
|
Merylin5 |
|
(3.9.2013 22:32:51) No, to je právě to, že takhle to nefunguje - kdyby..tak bych zvažovala. Tuhle jistotu ti nikdo nikdy nedá. Musíš skočit a věřit, že může být jenom líp Já jsem tedy "skočila" (byť s jedním dítětem). (Ale ty jsi pevně rozhodnutá setrvat, to je z tebe cítit)
|
|
|
|
|
Maugha |
|
(3.9.2013 22:33:15) "mám i to pohlazení, obejmutí, pusu několikrát denně.."
To je hodně, važ si toho, myslím to bez ironie.
Jak jsem to pročetla, připadá mi, že jsi spíš naštvaná sama na sebe, než na manžela. A nedokážeš si odpustit staré hříchy.
Netrestej ale manžela za to, že si nedokážeš odpustit. Řekni taky občas ty jemu, že ho máš ráda a dej mu pusu jen tak mezi řečí. Připadá mi, že v tomhle ohledu jen bereš, ale moc nedáváš.
|
Agatha Ch. |
|
(3.9.2013 22:35:48) Maugho, jak na mě chlap sáhne ve zlém, tohle se odpustit možná dá, ale vztah už pak vážně nefunguje, a ten sexuální už vůbec ne
|
|
|
|
Magdaléééna |
|
(3.9.2013 22:18:18) To je těžké, ta moje kamarádka, jak jsem psala, že si zamilování užívá, tak platí, že fakt dokonalej není.. Ale. Několikrát potratila. Byla na tom tenkrát zle, vypadalo, to že nemají šanci mít děti. On již hodně držel nad vodou. První dítě, které donosila/proležela 8 měsíců, fakt ji málem nosil na rukou. Znám je děsně let, vím, že toho prožili dost zlého, jednu dobu byly třeba téměř bez peněz, myslím, že to vše je to dost spojilo, byť někdo to zase dostane:( Teď jsou za vodou, mají prosperující firmu, děti o které stáli.. ale v životě se může stát cokoliv, proč to dobré ztrácet dobrovolně s vidinou možného "zisku" (vím, že je to složitější)
|
|
|
|
|
|
Žžena |
|
(3.9.2013 21:49:32) No ale podle toho, co tu píšeš, "někoho třetího" řešíš už teď, a to dost.
|
|
Raduza |
|
(3.9.2013 21:52:16) Ta nedosažitelnost není míněna jen tak, že je fakticky nedosažitelný objekt zájmu, ale že z nějakého důvodu nelze vztah realizovat. Třeba proto, že nechceš.
|
|
ALL |
|
(5.9.2013 9:34:57) Nějak nerozumím tomu, proč jste se tedy brali, když vztah nebyl OK?
|
|
|
|
|
|
|
Magdaléééna |
|
(3.9.2013 21:38:11) Mám kamarádku, která je se svým mužem od 15 let, 20 let manželé, má teď 40. Její muž není dokolalej, ale má své klady. Ona se zamilovala už několikrát (4x?), vždy na platonické úrovni ukončeno. Když to bylo poprvé, tak manžela málem opustila, bylo to prý jen o fous, říká, že rozhodla náhoda.. podruhé si řekla, když to "ustála" poprvé a přežila:), tak to ustojí zase. Pak už si zamilovanost vždy jen užívala
|
Ropucha + 2 |
|
(3.9.2013 21:41:30) Magdaléno, tak to je podle mě ideální, když se to někdo naučí takhle ukočírovat Lepší řešení asi neexistuje, protože to okouzlení někým novým prostě během dlouhého manželského života přijde s velkou pravděpodobností.
|
Magdaléééna |
|
(3.9.2013 21:54:38) Tak zamilovaná do něj byla, teď ho má ráda/miluje.. on ji. Vzhledem k tomu, že zjistila, že "to" funguje i s jinýma Tak dospěla k tomu, že chemie/příroda (říkejme tomu, jak chceme) se přelstít nedá, tak co zbývá.. než jediné - užít si to bez překročení hranice, kde by něco ničila.
|
|
|
|
|
ALL |
|
(5.9.2013 9:32:33) Já bych řekla, že pokud po těch letech je Váš vztah kamarádský, je to dobrý základ, na kterém lze pořád stavět. Horší by bylo, kdybys svého muže nenáviděla. Dokonce si myslím, že manželé musí být především a hlavně kamarádi... Zamilování do nepřítomného a nedostupného muže mi připadá takové s prominutím lehce pubertální blouznění. Proč jste s tím druhým (pravým?) spolu vlastně nezůstali?
|
|
|
Kaja222 |
|
(4.9.2013 6:59:06) kdyz trpi tak to neni duvod odejit, ale duvod zacit to resit. Reseni odchodem zasahne prilis lidi tak by to mela byt az posledni moznost.
Predtim by bylo fajn si udelat poradek v sobe, nejlepe za pomoci nekoho zvenci. Sama to urcite nerozklicuje, neci nadhled to chce. Pak zjisti, ze odesla, je na plno veci sama - musi sama uzivit syna, pecovat o nej, napadnici se nepohrnou, neni s kym si vecer popovidat, penize z jednoho platu staci jen s bidou, navic ex bude delat trable pri styku se synem, aby ji dal jeji odchod sezrat.
Tohle vsechno trebas zjistil kamos az po rozvodu na ktery se tesil s tim, ze to je vidina uniku. Tak ted si rika, ze to tak spatne nebylo a ze byl blbej.
|
|
|