| Hudba Ainur | 
 |
(11.9.2013 15:15:34)
Existuje nějaký praktický postup a návod, co se doporučuje udělat, když ne už úplně malé dítě (ve věku do 15 let) uteče z domu? Ve smyslu - nikomu nic neřekne, sebere se a odejde?
Modelový příklad, který se mi dnes stal: Dítěti (10 let) jsem vytkla chybu, a že nesplnila slib, na který jsem se spolehla. O chvíli později jsem slyšela už jen bouchnutí dveří. Telefon dcera nebrala (zůstal ležet vypnutý doma), nikomu nic neřekla, prostě se sebrala a odešla. Mohla jít kamkoli, včetně varianty skoku pod metro, zalezení do křoví někde v lese...Varianta, že by šla k někomu z kamarádů je vyloučená, nikoho v místě bydliště nezná, do školy děti vozíme do jiné čtvrti, takže známé mají jen tam.
Co byste dělali vy? Doporučuje se v takovém případě nechat ostatní menší děti doma (v mém případě i včetně dvouletého, kterého jsem se právě pokoušela uspat), vyběhnout ven a jít hledat někam do neznáma? Čekat doma a dívat se z okna, jestli dítě někde neobjevíte? Zavolat policii? Jak dlouho čekat, jestli se neobjeví sama? Volat (a plašit) příbuzné? Vážně nevím, co je nejlepší varianta.
Dcera nakonec přišla za půl hodiny sama, chtěla napravit svoji předchozí chybu a vyrazila do místního obchodu něco koupit - a až pozdě jí došlo, že mi to měla říct, a slíbila, že příště bude dřív myslet, a až pak jednat. Vysvětlily jsme si to a věřím, že konkrétně takhle situace už se opakovat nebude. Ale taky může nastat jiná situace - skutečný záměr vypadnout z domu, silná emoce, kterou nezvládne apod. Jak postupovat?
|
| Monika |
|
(11.9.2013 15:25:26)
Do večera bych nedělala nic (s rostoucí nervozitou samozřejmě), předpokládala bych, že "až ji to přejde", tak se vrátí, co by asi dělala venku. Skok pod metro bych u do té doby "normálního" dítěte nepředpokládala. Pokud bych měla představu, že by se mohla k někomu vypravit (babičce, kamarádům), tak bych se tam teda asi snažila dovolat. Že bych hned vybíhala za ní, když bych měla doma malé děti, to ani náhodou, max. bych řvala z okna.
|
|
| adelaide k. | 
|
(11.9.2013 15:30:37)
Kytko, to asi nejde tak paušálně říct, záleží na tom dítěti. U dcery bych třeba cca hodinku nedělala nic, potřebuje vychladnout. U dítěte, které vím že má sklony k hysterickým reakcím byhc asi plašila a lítala po okolí jako polednice.
|
|
| remus | 
|
(11.9.2013 15:32:49)
Kdybych jí slyšela, jak bouchla dveřmi, tak bych za ní hned vylítla a zeptala se, kam jde.
Jinak tedy taky nevím, co bych dělala, doma bych děti nenechala, obvolala bych sousedy a pak nejspíš volala manželovi a plašila jeho, ať jde holku hledat, ale ona tady má kamarády hned v ulici, u tebe si to neumím představit, když vůbec nemáš tucha, kam by mohla jít  , to jsi musela mít pěkné nervy!
|
|
| Epepe | 
|
(11.9.2013 15:34:19)
Musel to být pro tebe šok. 
Vzala si dcera aspoň klíče?
Mám děti 3,5 a 1,5 a v případě nutnosti je nechám cca 15 minut doma samotné.
|
| Hudba Ainur |
|
(11.9.2013 15:45:51)
Klíče mají děti jen od vstupu do domu, od bytu ne.
Slyšela jsem vzdálené bouchnutí dveří, ale vůbec mi neseplo, že mi utíká dítě. Chystala jsem v kuchyni Sunar pro nejmladšího, a soustředila se na počítání odměrek 
|
| Líza | 
|
(11.9.2013 17:03:36)
"protože jsem neviděla důvod pro útěk z bytu" - však o něj taky ani v nejmenším nešlo. Tvoje dítě se zachovalo naprosto zodpovědně, jen tě o svém záměru neinformovalo (možná chtělo i překvapit, možná se za svou chybu stydělo?) a šlo napravovat, co zkazilo.
Takže možná taky - uklidnit sama sebe? Jsem taky plašan a umím si představovat katastrofy, ale tady bylo zjevně na místě jí důvěřovat;)
Jen malou poznámku: nevím, jestli je dobré, když v místě dítě nikoho nezná. Nebo nevím, jestli jsi myslela jen kamarády. Ale obecně - děti by měly znát aspoň někoho důvěryhodného ze sousedů, koho lze v případě potřeby požádat o pomoc.
|
| Hudba Ainur |
|
(12.9.2013 9:45:25)
Lízo,
tím "doporučuje se" jsem myslela, jestli na to nejsou nějaké osvědčené rady od odborníků, něco co se např. rozdává rodičům na školách apod. Dostali jsme letos ve škole prevetivní informační materiál pro rodiče ohledně drog, a byl pro mě přínosem, jsou to věci, se kterými jsem se jako typická slušňačka z totáče dosud nesetkala. Je jasné, že každé dítě je jiné, a každá matka postupuje postupuje podle znalosti zvyklostí dítěte, svého momentálního stavu a možností, ale ptala jsem se, zda existuje nějaká univerzální rada typu "s voláním na policii počkejte až po setmění, dřív se tím nebudou zabývat" apod.
Jo, jsem teď ohledně dcery dost plašan, má poslední dobou velké splíny z nástupu puberty (nechce být v pubertě, nenávidí své měnící se tělo, stydí se dokonce i sama před sebou), takže si u ní nemůžu být jistá ničím. Hodně si povídáme a špitáme zalezlé pod peřinou, což jsem u ní dosud neznala, zájem o to projevila až teď.
Vím, že v jejím případě nešlo o útěk, ale nápravu chyby, vlastně jsem hlavně zazmatkovala já. Ale prostě se to stalo poprvé, teprve si zvykám na roli matky dítěte v pubertě. Příště už budu v takové situaci možná klidnější a budu jí víc důvěřovat. Dosud jsem děti navíc všude vozila autem, ale od letoška nemají školáci nárok na družinu, takže začali ze školy jezdit sami - musela jsem překousnout strach a přetrhnout pupeční šňůru ochranitelky. Je to teprve týden, tak jsem nejistá a vidím bubáky všude.
Děti v domě znají minimálně dvoje sousedy, u jedněch jsme přímo domluvení, že kdyby se cokoli dělo, děti za nimi přijdou. Jsou to staří manželé, se kterými máme velmi dobré vztahy, viděli děti vyrůstat od plenek, a potkáváme se s nimi hodně často. A na sídlišti také úplně anonymní nejsme, děti jsou oblíbenci majitelů ve dvou obchůdcích, se spoustou lidí se známe od vidění, zdravíme se, když se potkáme. Jen to není o nějakém přátelení se a navštěvování se.
|
| CPO |
|
(12.9.2013 10:11:22)
No, kdyby se mi ztratilo dítě, tak "nějaká univerzální rada typu "s voláním na policii počkejte až po setmění, dřív se tím nebudou zabývat" apod." by mě fakt nevytrhla 
|
| Hudba Ainur |
|
(12.9.2013 10:28:12)
A víš, že mě jo? Zrovna u té policie jsem totiž váhala - kdy se má volat?
Když začnu plašit moc brzy, pošlou mě do háje, jenom na sebe upozorním, že u nás není něco v pořádku a přijde třeba sociálka a sebere mi pro jistotu všechny děti. Když je zavolám moc pozdě, vynadají mi, proč jsem se o dítě nezajímala dřív, přijde sociálka, a sebere mi děti, protože jsem nezodpovědná matka, neschopná se o ně postarat, která je navíc určitě týrá, když jí utíkají. Asi už magořím z těch zpráv o juvenilní justici, co se žene na Česko...
|
| CPO |
|
(12.9.2013 10:32:07)
Já jsem máma slepice. Prostě při ztrátě dítěte by se ve mně instinktivně aktivizovaly veškeré obranné a ochranné mechanismy, a na nějaké "co se MÁ dělat" bych se v tu chvíli vykašlala. Přijde mi úchylný řešit, jak postupovat "správně", i kdyby to tak možná bylo efektivnější 
|
|
| Líza |
|
(12.9.2013 10:52:46)
To je dobrý, takže ať uděláš co uděláš, stejně přijde sociálka a sebere ti děti - to je přece osvobozující, takže vlastně můžeš jednat podle svýho, protože výsledek je vždycky stejnej ;)
Neboj, sociálka má obvykle na starosti jiný věci než brát děti zrovna tobě, vyplašené úzkostné matce kvočně ;)
|
|
|
|
| Líza |
|
(12.9.2013 10:51:02)
Kytko, jojo, čerstvá puberta nejstaršího dítěte, to člověka dostane. Doteď to byly takový dobře srozumitelný děti, ještě k tomu pořád víceméně na dohled, to se teď mění. Určitě je moc fajn, že si spolu povídáte pod peřinou, takovýhle blízký chvilky s mámou jsou pro ně skvělý - a nesmí být člověk překvapený, že o půl dne později se dítě může chovat odmítavě... Ony někdy děti vývojově i dost poskočí dopředu ve chvíli, kdy dostanou víc zodpovědnosti.
Vzpomněla jsem si na tebe dneska ráno, když mi těsně po odchodu do školy puboška volala - já se předem děsila katastrofy - a ona mi jen chtěla říct, že jim začíná pozdní odpolední kroužek a přijde hodně pozdě domů, tak ať si nedělám starosti, že na to předtím zapomněla. Měla jsem fakt radost - přišlo mi to moc fajn. Ale tohle se taky děti musej naučit časem. Právě v době, kdy začnou trávit víc času samy mimo domov, třeba i tím dojížděním.
Bude to dobrý.
|
| Hudba Ainur |
|
(12.9.2013 10:59:48)
Lízo, díky, historka s puboškou zní celkem nadějně.
Ehm, asi bych měla dát dcerce kurz práce s mobilem, sice telefon k 10 narozeninám dostala, ale není zvyklá, že ho má, a nikdy mi ho nevezme, když jí zavolám. A sama se taky zatím neměla motivaci naučit ten telefon obsluhovat, telefonovat a psát sms.
|
| Líza |
|
(12.9.2013 11:37:56)
Hm, mobil... ;) moje děti si ho zvykly opravdu mít s sebou až s nástupem na 8G a s dojížděním, to jsem je i trochu vyprudila teda - že můžou někde špatně přesednout a musej se mi pak dovolat.
Ale fakt, že když už teda dítě má náhodou mobil u sebe, tak má stejně vypnutý zvonění ještě ze školy(a tak se mu nedovolám, když potřebuju), ten jsem nijak zvrátit nedokázala. Zatím ;)
|
|
|
|
|
|
|
|
| Inka | •
|
(11.9.2013 15:37:45)
Asi do večera nic. Ale záleží na tom, jaký dítě je, pokud má takový sklony, zamykala bych dveře zevnitř.
|
|
| Tatramelka+3 | 
|
(11.9.2013 15:39:21)
Je vytknout a vytknout. Tak ze bych sezamyslela nad zpusobem vytky....v mempripade,protoze umim byt nekdy docela neprijemna,kdyz jsem nevyspala, doma miknuci ubolene nemluvne cekajic spasne na svujprvni zub,umim sipredstavit, ze kdybych spolehala na pomoc,jakojsem dnes spolehala na to, ze manzel nakoupi a ja z toho pripravim veceri a on dorazil v 8h. Zachovala jsem se jako furie a on se nestacil divit. Bezne to nedelam.
...nevim, ditka v puberte jeste nemam,tak ze si neumimpredstavi, ze ho asertivnim zpusobemmuzu primet k jednani,ktere popisujes.
Drzimpalce, at to s dcerkou proberete a dovedete k vzajemne dohode a spokojenosti. Nikdo neni 100%. A at nikdy nic takoveho nemusis zazivat.
|
| Hudba Ainur |
|
(11.9.2013 16:15:42)
"Je vytknout a vytknout. Tak ze bych sezamyslela nad zpusobem vytky...."
Právě že se nic zásadního nestalo, nekřičela jsem na ni, jen jsem jí na 14 dní zarazila kapesné jako náhradu škody, kterou způsobila. Dcera byla zkroušená a ne naštvaná, proto bych prásknutí dveřmi od bytu nečekala - v naštvání práská dveřmi často, ale těmi od svého pokojíku. Vysvětlení to pak ujasnilo, prostě odešla napravit chybu, nikoli upustit ventil. Ale pro mě to byla v tu chvíli hrůza skoro horší, protože jsem neviděla důvod pro útěk z bytu.
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)