| Lída+2 | 
 |
(6.4.2014 16:33:42)
Nano, já nevidím důvod proč to nezkusit(třeba i s tím, že ukecejí někoho dalšího, přece ta dcerka má nějakou kamarádku, kde rodiče nemají hlídání)..,ale to je asi blbost, vidím na sobě, kdo je bez hlídání jsem v širokém okolí jediná, babičky kmitají seč jim síly stačí......
..a z okolí i od vedoucích táborů zase vím, že 10leté dítě je na první tábor v 90% staré....
a syn zase říká: " mami není nic horšího než potrhlý rodiče, co dají dítěti mobil a pak mu 10x denně volají, jak si má chudák zvyknout...." (takhle jim tam odjel kluk po asi 3dnech) slova syna, mami byl veselý, blbnul s náma, pak telefon a on mamince brečel do telefonu a ona mu na to skočila, kdyby jsi viděla to divadlo co ji sehrál do mobilu. A to na tom táboře nejsou mobily doporučený(kdysi byli zakázaný, ale už to prý nejde)
A historek z těch 12, 14denních táborů co dodneška byl má opravdu hodně.
A jak to chce udělat...babičky nemá....to nechce, aby se jí psalo, kamaráky taky ne...dovolené má 3 týdny...a i když si ji vezmou na střídačku mají to co pokrýt.
Podle mě není v situaci kdy si může nějak moc extra vybírat, pravda v Praze asi volná místa najde....na ty příměstzské tábory. Je to asi jiné než, kdyby to řešila jinde po republice. Tam už by byla její dcera jako náhradnice.
taky mi příjde škoda,aby její dcera tvrdla celé léto v Praze, kde je celý rok....
A pokud jde o moje děti....tak věř mi, ono sehnat tábor pro dítě co je po URO operaci a má enurézu...,ale odjel s tím žlutým květem a max. spokojenost. A navíc, když s nima byl naposledy tak skupinka asi 20dětí a spali ve stanu.
...dokonce jsem taková krkavčice, že teprve poslední 2 roky byli na táboře společně, jinak jezdili každý na jiný....,aby měli oddělené zážitky, jsou spolu 12měsíců, tak...aspoň těch 14dní,aby měli klid.....
|
| Nana | •
|
(6.4.2014 18:14:35)
To je marný, to je marný, to je marný.Ty prostě na problémy tohoto typu nazíráš svojí optikou a jakékoli vcítění se do někoho, kdo má děti s jiným naturelem odmítáš. Zakladatelka to má těžké, možná jí opravdu nezbyde nic jiného než
tábor, ale chápu jí, že se snaží problém vyřešit jinak, taky bych to tak v její situaci udělala. Docela dobrá rada mi přijde zkusit nějakou maminku v okolí. Nemusí to být kamarádka, zkusila bych napsat do sekce seznámení maminek nebo do diskuze dle místa a třeba někdo řeší stejný problém a vypomůžete si vzájemně.
|
| Lída+2 |
|
(7.4.2014 7:03:37)
Nana, myslíš....opravdu.....omyl.....jen nevím proč rodiče děti tolik podceňují....a nedovolí jim to zkusit...a myslím, že já jako rodič bych měla to dítě táhnout vpřed a né brzdit...a to i třeba v tom, že by jelo na nějaký maličký tábor(kor, když by to vyřešilo kousek prázdnin, když nemám hlídání)...a né ho utvrzovat v tom, že to nezvládne, nemám na to podrývat už tak evidentně nízké sebevědomí.....(mám to doma hned 2x, bojuju s tím XXlet....jedno dítě je DYS a pravidelně si poslechnu, že má nízké sebevědomí,ale že se to lepší)
www.zluty kvet.cz(dělá ty tábory právě jak ona psala, hodně malé max. 40dětí) a nebo taky jen 20 a věk je tam taky velmi k sobě....navíc jseou z Kladna.
Takže to nemá daleko.
Já to cítím takto: dítě nechce na tábor...(podle mě neví co nechce, bojí se neznámého), všemu rozumím......jak jsem psala moje děti to měli taky....každé dítě má obavy....měli i ty moje. Bojí se neznámého.
TAkže pokud v lednu objednávám tábor, mám 6měsíců na přípravu...což není málo, platí se v dubnu...pořád je dost času to zrušit.
Povídala jsem si s nima, vyprávěla, utvrzovala jsem je, že to zvládnou, že něco zažijou a tak....vyprávěla jsem jim o táborech, zážitcích. Manžel se taky snažil,ale jezdil na ty o 600dětech a měl podle mě otřesné zážitky....(takže jsme se shodli na tom, že jeho tábory nejsou nejlepší o těch jim dopodrobna vyprávěl poprvé předloni...koukali s otevřenou pusou)
A co si pomyslí dítě, nechci na tábor, máma mě neukecává, jsem k ničemu....ani ona nevěří , že to dokážu.....vůbec mě nepřemlouvá....a příště zkusí, že nechce něco jinýho....bez toho,aby to zkusilo.
(tak to vidím já..... a na to nemám žaludek já.....tohle udělat svému synovi.....tak už navždycky sedí doma a nechodí ani na kroužek.....protože on bude tvrdit, že to nezvládne....)
|
| Senedra | 
|
(7.4.2014 7:57:21)
Martino, no, v dubnu shánět tábor je už kapku pozdě ( bohužel), ale jak píše Lída - zvládnout jde všechno. Já se během první třídy u dcery vyptávala, kam pojedou kamarádky, aby nejela poprvé sama. Nakonec to dopadlo dokonale, kamarádka jela na týdenní tábor, její maminka, kterou moje dcera zná velice dobře a má jí ráda, dělala zdravotnici. Takže i když je dcera dost mamánek, tak odjela poměrně v klidu. A ten týden jí nakonec přišel krátký. Stejně tak jela ve druhé třídě, letos si sama řekla, že chce na jiný tábor, dokonce na dva týdny.
Teď jsem nabízela sousedce, že jí případně během prázdnin pohlídám tříletého kloučka. Ona mi párkrát pohlídala děti, když nebyla jiná možnost.
|
|
|
| cvrček + 5 | 
|
(7.4.2014 9:03:18)
Nano, myslím si, že dětí, které nezvládnou, příp. je pro ně tábor za trest, je minimum. Minimálně od sedmi let ho zvládne 90% dětí, dle mého a užijí si ho. (Ano, uvědomuji si, že zakladatelčině dceři je šest, reaguji obecněji.) Samozřejmě pokud se splní několik důležitých podmínek:
1) dítě jede na vhodný tábor (např. moje osobní zkušenost: asi od sedmi do jedenácti jsem jezdila na podnikový tábor od mamky z práce, bylo to na tři týdny, bylo nás tam hrozně moc, tábor byl hned u řeky. Neměla jsem to tam ráda, třeba i proto, že jsem se hrozně bála vody, neuměla plavat, každý výlet na lodičkách byl pro mě negativní adrenalin)
2) Maminka, příp. tatínek, nedávají najevo obavy - "jak to tam beze mě zvládneš", příp. ještě lepší (to dělala ségra, když měla moje mamka její děti u sebe): "a stýská se Ti po mě?" (večer do telefonu). Takže kolikrát dítě by zvládlo, ale rodič má problém... (A možnost mobilu toto neskutečně zhoršují.)
3) Nejideálnější je, pokud se dítě pravidelně s vedoucími a ostatními dětmi vídá během roku, prostě nějaký oddíl, kroužek čehokoliv. Málo dětí je ochotno odjet s úplně neznámými lidmi na neznámé místo bez jakýchkoliv obav (a já se jim ani nedivím, ani teď by se mi nechtělo.)
Nepíšu jen jako matka, jež své "chudáky" děti přinutila odjet, ale i jako někdo, kdo si táborama prošel (a ve chvíli, kdy jsem začala chodit do oddílu a jezdit s nimi - kde nás dětí bylo mmch dvacet, jsem si to začala i užívat) a následně i párkrát jel jako vedoucí. (A kolikrát jsme právě řešili děti, kterým se stýskalo, nicméně stejně si den užily, určitě lépe, než kdyby seděly doma. Je to podobné jako se školkou - ráno dítě bečí, že nechce (a uznávám, že pro rodiče je hrozně těžké odejít), ale když člověk ví, že za pět minut přestane a půjde si hrát a normálně fungovat, tak je jasné, že je pro dítě lepší do školky jít.) A dobrý vedoucí si se stýskáním umí poradit (na táboře, kam jezdí naše holky, dělají v půlce návštěvní den pro rodiče - při odjezdu obě brečely, jedna se na nás skoro věšela, no, odjeli jsme... Pak vyprávěly, že hned jak jsme odjeli, tak byl super táborák a ještě jim vedoucí četla pohádku. Byla by chyba je vzít a odvézt domů, i když v tu chvíli - záchvatu stýskání - by jely okamžitě).
|
| Lída+2 |
|
(7.4.2014 9:35:45)
cvrček + 4, přesně.....jak píšeš....super tábory a ty já mám hned2....díky někomu kdo mi tu před 9lety poradil....další mi někdo pomohl najít už před 6lety...
A to se mě někdo snažil namluvit z rodiny, že mladší dítě na tábor NIKDy nebudu moci poslat, protože co by tam s ním dělali.....
Další tábory mám od klubu s kroužkama a to hned ve dvou městech, kdybych potřebovala.
A třeba na SOpce, jsou tyhle maličký v jednom oddílu...max. 10 mají k sobě 2 dospělý....
Navíc se na hru táborovou třídí takže k dospělákům přijdou další děti okolo 15-16let, takže ty jsou na táboře zběhlý a snaží se mrňatům pomáhat(vím co mi syn několik let vypravuje) takže i tohle strašně pomůže.....a taky bych zakladatelce přála vidět, když přijede syn po roce vždy na tábor(přece jen je mu už 15) a odněkud přiběhnou ty menší a už na něj vesele volají.....
třeba včera jsem se ho ptala a říká, že za ty roky tam zná těch 15 pražskch dětí(zhruba v jeho věku), že se na ně těší.....a pak vždy čeká kdo z těch menších dorazí znova
Jo a kdyby moje mladší dítě nebylo nemocné, tak si ho tam nechali už 5letýho....a víte co pro mě bylo nejhorší.....ho tam nenechat....., když on by tak moc chtěl....to jsem tenkrát obrečela já a dala si za úkol najít tábor, kde bude moci být a našla ten žlutý květ.....který mi vrátil štastné dítě, které ví, že máma a DR nekecá, když tvrdí, že dětí je hodně a v čekárně jich je vždy jen málo.(chybí jim ta představa)
Navíc zakladatelka píše až bude mít zkušenost se školou v přírodě, žila jsem asi v bludu, že v Praze se jezdí každý rok.....už ve školce.....takže jsem si myslela, včera zezečátku, že už dcera někde byla.
A jak píšeš, nejhůř jsem se cítila před tím prvním táborem já.....jen jsem se snažila nedat to najevo......a taky si myslím, ževe většině případů mají problém spíš rodiče než ty děti.
|
|
|
|
|
...tak to tam asi tak špatný není...)
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)