| Berengarie | 
 |
(27.12.2014 12:12:06)
Vážené dámy,
aktuálně jsem se následkem několika událostí dostala do bodu, kdy řeším dilema, jestli stávající práce ano nebo ne. A pokud ne, tak co jiného.
Situace je následující: po roční mateřské jsem se vrátila na plný úvazek (částečně home office). Jedná se o extrémně zajímavou a různorodou práci, ve které mám možnost uplatnit svůj potenciál v několika oblastech (analytická činnost, identifikace klíčových míst, jazyky, jednání s lidmi, vedení týmu, …). Mám pocit, že tahle práce a já jsme si navzájem opravdu „sedly“, není to nějaká z mládí vysněná práce, ale nakonec jsem se v ní našla. Z velké části si práci sobě a podřízeným nastavuju sama, s vedením diskutuju spíš jen strategické cíle, které mám ale i tak možnost významně ovlivnit. Vedení je ok, nejbližší kolektiv podřízených také. Statusově je práce relativně vysoce hodnocená, ale nejedná se o nějakou celospolečensky přínosnou činnost. Finance výrazně nadstandardní. Pracovní dobu si řídím sama, nepřesahuje 8 hodin, dojíždění minimální. V Čechách podobné pozice v zásadě nejsou, a pokud náhodou ano, musela bych věnovat velké úsilí a hlavně čas, abych se na podobnou úroveň dostala, což s dětmi není reálné.
ALE
S prací bohužel souvisí i nutnost cestování, které se snažím minimalizovat, ale nejde to ve všech případech. Jedná se o služební cesty v rozsahu 2 – 3 noci, frekvence je dost nepředvídatelná, odhadem cca 1 x měsíčně. A moje děti tohle mizení maminky nesnáší právě dobře. Teda ten menší, 1,5 letý, vypadá v pohodě, horší je předškolák, který před mým odjezdem někdy pobrekává, po návratu vykládá, jak se mu stýskalo, apod. A já tohle dost špatně snáším, čímž na něj zpětně přenáším své stýskací nálady a atmosféru tím pádem spíš zhoršuju. Jinak během dne jsou s chůvou, kterou máme dlouhodobě a mají ji moc rádi, večer a v noci pak s tatínkem, příp. i s babičkou.
Se zaměstnavatelem to mám bohužel nastavené tak, že buď jsem měla možnost se vrátit na původní pozici do 1 roku, nebo by musel najít někoho místo mě. S prvním dítětem jsem se takhle vrátila a naprosto mi to vyhovovalo. S tím druhým jsem to plánovala stejně, ale v mezidobí jsem prošla nějakým (asistovaným) osobnostním vývojem, s čímž souvisí i přehodnocování životních priorit. A ty se teď přiklání spíš k dětem, i když s tím nejsem úplně komfortní. No prostě dilema. Jinak ještě dodám, že finančně můj plat nepotřebujeme. Pokud bych se rozhodla v práci nepokračovat, asi bych pak hledala něco s částečným úvazkem s nějakým přesahem ve formě pomoci jiným. Ale zatím je to jen nápad, konkrétně rozmyšleno nemám nic. Jo a ještě důležitá věc – můj muž mi je a pravděpodobně v budoucnu i bude oporou, ať se rozhodnu jakkoli.
A já se ptám – co byste na mém místě dělaly Vy? Byly jste někdy v podobné situaci? Jak jste ji řešily? A jak tohle rozhodnutí hodnotíte zpětně?
Díky, díky za Vaše postřehy
|
| Žžena |
|
(27.12.2014 12:28:56)
Vyřešila bych to pocitově, pudově. S tím stýskáním předškoláka... to mám taky, ale pokud by byla frekvence těch služebek cca 1x měsíčně, tak si myslím, že se to dá ještě v pohodě vykopenzovat. Já to beru tak, že někdy mám služebky, ale mimo ty služebky to mám zase podstatně lepší než lidi, co musí makat denně osm hodin kdesi a dojíždět další třeba dvě hodiny navrch, a dítě musí do školky na celej den/pak ve škole do družiny, nebo jakmile onemocní, hroutí se rodiče že neví, kdo ho obstará.
Na druhé straně, ostatní parametry té práce znějí skvěle.
Snažila bych se tu práci udržet, doufala bych, že se to utřepe, předškolák povyroste, menší dítko taky, ony pak přijdou další výzvy 
|
| Berengarie |
|
(27.12.2014 13:00:56)
Pudově nebo intuitivně se mi chce v práci zůstat. Ale nevím, jestli speciálně v tom malým nebuduju něco jako "bazální nejistotu", že osoba, která mu má být nejbližší, nepředvídatelně a na nepředvídatelně dlouhou dobu mizí.
|
| Žžena |
|
(27.12.2014 13:40:42)
Tak mizet můžeš na předvídatelně dlouhou dobu, děti si můžou odškrtávat třeba políčka v kalendáři... vymyslet nějaký těšicí nebo vítací "rituál".
|
|
| Kafe | 
|
(27.12.2014 20:00:34)
Taková frekvence frekvence služebních cest je v pohodě. Kvůli tomu bych práci neměnila, zvláště pokud tě jinak baví a můžeš mít i home office.
|
|
|
|
| Faidra Lannister | 
|
(27.12.2014 12:32:46)
Jednou měsíčně se mi jeví v pohodě. Ostatní parametry zní dobře.
Za sebe, v práci bych zůstala.
|
| Dana | 
|
(27.12.2014 16:06:02)
Já bych také v práci zůstala, dvě až tři noci v měsíci děti vydrží, když jinak je to skvělé místo. Nepřipadá mi to jako důvod, že malý pobrekává, kvůli tomu odcházet. Dokonce mi to připadá, jako docela blbost, ať si děcko zvyká, že mu maminka nebude pořád za zadkem.
|
|
|
| Půlka psa | 
|
(27.12.2014 12:36:51)
Nemůžeš brát na služební cesty sebou? My to tak děláme a je to super. Vezmu sebou babičku, děti a uděláme si výlet, kde já pracuju, oni chodí za zábavou a v noci jsme spolu. Kolegové resp. místní protistrana o tom vlastně ani nemusí vědět, takže se to nebere jako neprofesionální. Je ale fakt, že mám služební cesty autem po ČR a blízkých zemích, v případě létání bylo těžší.
|
| Berengarie |
|
(27.12.2014 12:57:33)
Služebky jsou právě letecky mimo ČR, a ještě do takových destinací, kde fakt vyžití pro děti není. Ale v příštím roce snad bude jedna v ČR, na kterou jsem už s babičkou domluvená.
|
|
|
| fisperanda | 
|
(27.12.2014 12:42:21)
Zůstala bych v práci. Dvě až tři noci měsíčně mimo domov mi nepřijdou jako něco, co by se nedalo zvládnout. Děcka zkouší, samozřejmě, bez znalosti důsledků, co je pro ně nejvýhodnější: Mít mámu doma. Tomu bych nepodlíhala. Až budou starší, ještě ocení, že občas vypadneš :)
|
|
| Mr. Miçkey | 
|
(27.12.2014 12:52:30)
U predskolaka by me nenapadlo praci vzdavat kvuli 2-3 nocim v mesici... maximalne vriskajiciho pulrocniho mimina, u predskolaka rozhodne ne. Uz je ve veku, kdy moc dobre chape, ze ta tri dny prijedes. Nejpozdeji za par let ho to prejde, a ty si budes hledat novou praci zbytecne.
|
|
| Pruhovaná | 
|
(27.12.2014 12:54:21)
Jestli tě práce baví, tak zůstaň. Jako jediný důvod proti jsi uvedla, že se staršímu stýská, když jsi na služebce (jinak máš pracovní dobu normální, asi si můžeš dovolit využít různé služby, takže po práci se krásně můžeš věnovat dětem). Pro sdmileté dítě existuje na světě mnohem víc horších traumat, než dvě noci bez maminky, zato s hodným tatínkem. Takže osobně bych to vnímala trošku jako vydírání (to děti dovedou docela dobře). Za rok dvy mu to klidně bude fuk.
A nebo ti kouč pomůže prodělat další osobnostní vývoj zase jiným směrem, co ty víš ;-)
|
| Berengarie |
|
(27.12.2014 13:15:11)
To mi muž taky říká, že jsem staršího trochu rozmazlila, já myslím, že ne, ale asi to nejsem schopná objektivně posoudit.
|
| Beruška+J02A07T10 | 
|
(27.12.2014 22:12:37)
řekla bych, že to nutně nemusí být o rozmazlení.. děti jsou různého ražení a nátury, stejně jako rodiče..
to že ti malý teď nebrečí, neznamená že za půl roku nebude.
já mám děti tři a každé je jiné... nejstarší nikdy nebrečel a nevydíral, což ale nutně neznamenalo, že se mu nesýská, nesmělo se mu telefonovat, když byl menší, protože pak by právě plakal, volala jsem vždy jen hlídacímu.
Prostřední ta už je nanervi před mým odjezdem - je jí 7, ale pak bývá v pohodě, té můžu i volat,
Nejmladšímu jsou 4,5 a svorně vždy tvrdí, že nebude s babičkou, nebude doma s tatínkem..
potom ráno třeba chvíli ječí, že chce mamí, ale když ho nechají je pak v pohodě a moc spokojený prakticky s kýmkoliv..
já bych na tvém místě si práci nechala.. a to proto - že home office, můžeš si to přizpůsobit a být k dispozici dětem, když tě potřebují
já chodím rok a něco do práce po MD a RD (chodila jsem i při MD a rD ale max na 3 h denně, spíš tak 1-2 a v odpoledních hodinách, jak mi to vyhovovalo), chodím jen na ráno a byla bych moc ráda, kdybych občas mohla mít homeoffice nebo si pracovní dobu přizpůsobila svým potřebám. Se třema dětima je to občas dost složité.. máme sice hlídací moji mamku v případě nemoci dětí.. ale zase pokud jsou děti OK, tak protože bydlí jinde, není možné ani aby děti vyzvedla.. takže pak je to všechno na mě a na manželovi a někdy zkloubit tři děti - jednoho gymnazistu, jednu prvňačku a jednoho školkáčka, jejich kroužky a zájmy a lékaře a dva rodiče oba pracující jen na ráno.. a to ne od šesti je opravdu oříšek.
|
|
|
|
| Lassiesevrací |
|
(27.12.2014 12:56:24)
Kolik casu travis s detmi a jak? Ono ani nezalezi moc na tom, zda obcas vypadnes na sluzebku, ale o tom zbyvajicim case. Chuva je s detmi kazdy den, nebo jak spolecne fungujete?
|
| Berengarie |
|
(27.12.2014 13:12:31)
V práci jsem 3 - 4 dny týdně, vždy těch cca 9 hodin. Starší je dopoledne ve školce, pak oba společně s chůvou. Já s nima trávím čas tak nějak standardně - částeně aktivně (kolo, divadlo, výlety, ...), částečně spolu jen tak jsme. A pak teda spíme všichni společně v jedné posteli, oba většinu noci přilípnutí na mně, takže takový bonusek navíc.
|
| Lassiesevrací |
|
(27.12.2014 13:16:49)
No tak to je luxus. 
|
|
|
|
| Louisa Z. | 
|
(27.12.2014 12:58:14)
Byla bych vděčná za takovou práci a v takovéto konstalaci (rodina zabezpečí) a rozhodně bych ji neopouštěla. Dětem žádná újma způsobena není - jsou zabezpečeny tatínkem/babičkou, frekvence 3 noci v měsíci, které děti stráví s tatínkem či babičkou je zcela OK. A to i za situace, že v tuto chvíli to finančně nepotřebujete - nikdy nevíš, co se může stát a kdy bude Tvůj příjem zapotřebí daleko více než teď.
Spousta dětí - včetně naší domácnosti - takovýto "luxus" nemá a musí strpět hlídání cizími, protože matka samoživitelka bez babiček prostě nemá jinou šanci.
|
|
| libik | 
|
(27.12.2014 13:16:43)
Pokud jsi založená tak, že ti popisovaná pozice "nakládá" a zřejmě i finančně motivuje, tak u toho buď, děti si zvyknou a vyrostou i tak dobře..
|
|
| Berengarie |
|
(27.12.2014 19:46:21)
Já právě hodně zvažuju pro a proti, no a když se rozhodnu pro práci, narazím na něco jako "čeho jste litovali na smrtelném loži", a jsem zase tam, kde jsem byla.
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)