| Tizi | 
 |
(3.2.2015 20:01:20)
Syn, třeťák, dostal pozvánku od spolužáka na oslavu narozenin. Rodiče známe zběžně, poslali pozvánku na mail, takže slušnost žádá odpovědět. Syn trvá na tom, že na oslavu nepůjde, protože ho spolužák ve škole štve natolik, že o nějakou oslavu rozhodně nestojí a jeho kamarádi taky nechtějí jít. Chlapec je adoptovaný a sociálně neobratný, někdy se špatně kontroluje. Rodiče jsou fajn a mrzí je, že se chlapec nedokáže začlenit mezi vrstevníky, na minulou oslavu prý taky nechtěl nikdo přijít. Bohužel i když my maminky jsme spíše kluky přemlouvaly, ať tu oslavu zkusí, hoši si stojí na svém. Jsem dost v rozpacích, co vůbec napsat. Napsat pravdu, že syn na oslavu jít nechce a třeba se nabídnout, že s maminkou proberu důvody, pokud bude o to stát, nebo to vůbec nerozviřovat a napsat, že bohužel nemůžeme a raději se v tom neplácat? Fakt nevím...
|
| babiki | 
|
(3.2.2015 20:07:58)
Ty brdo to je situace  ... No priznam se ze dceru bych presvedcila, ale ona je dost empaticka a ma postizeneho brachu, takze zna hodne zvlastnich/jinych deti.
No nezavidim ti.
|
| Pam-pela | 
|
(3.2.2015 20:41:09)
babiki, ono je to moc těžké.
Nedávno jsme stáli před stejným problémem a vzdala jsem to.
A že jinak se snažím na děti taky sociálně působit a většinou se mi to daří, aby pochopili i lidi, co stojí na druhé straně.
Jednalo se o dva kluky - spolužáky.
Oba ve mně vzbuzovali takový jakoby soucit, chodili k nám, povídali si i se mnou, protože se jim rodiče takřka nevěnovali, takoví podle mne docela hodní kluci, ochotní pomoct, zapojit se, vděční.
Jenže nás syn se s nimi prostě blíž kamarádit nechtěl, ven s nima nechtěl, nic. Snažila jsem se zapůsobit na něj, skončilo to: "Mami, tak se s nima kamaraď sama, já opravdu nechci". Prostě jsem samozřejmě nemohla docílit toho, aby byli jeho kamarádi  , což samozřejmě chápu. To nejde.
Naštěstí se mě jejich maminky na podrobnosti neptaly. I když co - já jsem se k oběma klukům chovala hezky, syn se nechtěl přátelit. I když přesně pochopil, o co mi jde a co mu říkám. Nejde to někomu nakázat.
|
| Fren |
|
(3.2.2015 21:52:15)
Nechápu teda jaksi,proč k vám ti kluci chodili,když se s nima tvůj kluk nechtěl kamarádit
|
| Pam-pela |
|
(3.2.2015 23:05:28)
Fren, tak oni skákali společně na kole a na koloběžce a taky to jsou spolužáci, tak je k nám párkrát vzal - pak už nechtěl a odháněl je.
Jako domů jsem si cizí chlapečky nelákala, to fakt ne 
|
| Grainne | 
|
(4.2.2015 0:53:44)
Vidis, ja zase mivala plny dum podobnych, ...divnych...deti, ani nevim, kde je kolikrat synci nasbirali, ale stalo se, ze proti nekterym se zkratka sprajcli a nehnul s nimi bagr. I kdyz ti, proti kterym se sprajcli, byli z vetsinoveho hlediska uplne v norme.
My ale takove trideni mame asi nekde posunute vsichni.
|
|
|
|
| Stáňa * | 
|
(3.2.2015 21:53:54)
Taky mám podobnou zkušenost, syn se s chlapcem kamarádit nechtěl a já jsem s tím nic nemohla nic dělat.
I předškolní děti na to mají někdy svůj vlastní názor a nic je nepřesvědčí.
|
|
|
|
| vera | •
|
(3.2.2015 20:17:53)
Nechat to na synovi, ať se spolužákovi omluví sám?
|
|
| foxyna | 
|
(3.2.2015 20:23:19)
Tizi já bych jim to napsala popravdě. Hodně opatrně a hezky, ale popravdě.
(Překvapuje mě, že víte, že je adoptovaný, to o sobě sděluje on sám? Asi to chudák neměl vůbec jednoduché...)
Kdybych byla na místě těch rodičů, chtěla bych vědět, proč se synem nikdo nechce kamarádit... a snažila bych se mu pomoct (ne zvaním dětí na oslavu, ale prací na jeho slabinách).
|
| Afa | •
|
(3.2.2015 20:42:02)
Proč Tě překvapuje, že zakladatelka ví o synově spolužákovi, že je adoptovaný? Dnes to už dávno není žádná tajnost. Máme také adoptovaného syna od miminka a dozvěděl se okolnosti svého příchodu k nám velmi záhy. Bere to jako samozřejmost, prostě alternativu k biologické rodině. Jeho kamarádi i spolužáci to vědí, jejich rodiče taky - řekl jim to většinou sám. Nijak se tím netajíme, ale ani to nikomu nevykládáme na potkání.
Jinak já bych to asi řešila podle toho, jak moc se s rodiči spolužáka znám. Pokud moc ne, asi bych se zachovala zbaběle, spíš se vymluvila na nějakou rodinnou akci (a tu bych pak i zrealizovala). Do vztahů dětí - kde s kým chce a nechce kamarádit - bych se raději moc nepletla.
|
| foxyna |
|
(3.2.2015 20:53:12)
Afo prostě mě to překvapilo no. Informaci o tom, že mé dítě je adoptované, bych považovala za soukromou a neventilovala ji všude. Aspoň si to tak myslím. Ale nemám adoptované dítě, takže je to jen má představa, můj pocit... a funguje-li to obecně jinak tak ok.
|
| 3.3Dáša, syn 199816 |
|
(3.2.2015 22:48:00)
Syn adoptovaný a nemám potřebu to ventilovat na potkání. Ale když se debaty s matkami na hřišti motaly kolem porodů a nebo podobných témat, nedělala jsem s tím ani tajnosti. Cíleně jsem chtěla, aby si to případné drbny užily a prodrbaly, dokud je syn malý. Jak syn rostl a získával nové kamarády, rozhodnutí šíření téhle informace bylo stále víc na něm.
Jedna vzpomínka na narozeninovou oslavu. Kamarád se ptal, v kolik hodin přesně se syn narodil. Syn odpověděl dřív než já: "Prosím tě , jak to asi může máma vědět, když jsem adoptovanej?" To mu bylo 6 let.
|
|
|
|
|
| Citronove koliesko | 
|
(3.2.2015 20:50:14)
:(
Bola by som velmi smutna keby synovi nikto nechcel prist na oslavu. Uz teraz sa tesi a to ma narodeniny v lete.
Ale chapem aj teba, syn pozna tiez par deti s ktorymi si nerozumie a na oslavu by nechcel ist a ani by tie deti nechcel na svojej oslave.
Ako ho ten chlapec stve? Nedalo by sa to nejako riesit? Postupne?
|
| Tizi |
|
(3.2.2015 21:02:39)
Koliesko, je to dlouhodobá záležitost. První problém je, že má syn pocit, že ho spolužák využívá, že s ním kamarádí, když chce, aby ho syn nechal opisovat, aby se s ním rozdělil o nějaký pamlsek, ale když chce od něj něco syn na oplátku, tak to neopětuje. Druhý problém je jeho agresivita a neodhadnutí situace. Třeba sebere spolužačce pouzdro a když ho chce zpátky, tak ji bouchne do břicha. Neomluví se a trvá na tom, že to byla legrace. Nevím, jak to řešit, myslím, že to učitelka s rodiči řeší.
|
|
|
| úča | •
|
(3.2.2015 20:53:11)
Těžký.
Kdybych chtěla nabídnout pomoc, tak rozhovory, proč je ten kluk neoblíbený, určitě nepomůžou, to by chtělo spíš napsat: "Omlouváme se, nemůžeme se zúčastnit, ale pokud byste chtěli, zveme vás na svačinu ... nebo jindy, jak se domluvíme."
Můžeš s tou paní vypít kafe a když ona bude chtít o něčem mluvit, můžete mluvit, kluci si třeba začnou hrát, když budou jen dva, třeba nezačnou, zabavíte je odděleně.
Pokud bych se s nimi stýkat nechtěla, tak se jen omluvit, podle mě není nutné důvod uvést a nebo bych i napsala, že "nemůžeme". Je to blbé, ale problémy celého světa člověk nevyřeší.
Pokud má ten chlapeček vážnější problémy, tak s ním musí rodiče pracovat i jinak, jen podpora ostatních rodičů ze třídy to nezachrání.
|
|
| Jordana | 
|
(3.2.2015 21:06:08)
No to je oříšek-asi bych se snažila ze syna dostat konkrétně,čím ho chlapec štve-vysvětlit-že každý neumí komunikovat na běžném základu-že on je neohrabaný-pokud by to bylo jen tím.Poprosila bych syna,aby to jednou zkusil(jít na oslavu)-že by kluk byl zklamaný-a že se může na oslavě chovat jinak....Trošku zapůsobit na stránku,že on je velkej frajer,když půjde.
Pokud by vyloženě zle ubližoval ve škole-asi bych ho nenutila.
|
| koa |
|
(3.2.2015 21:44:54)
Tizi, jsem matka takového sociálně neobratného syna. Určitě bych se s matkou spolužáka nechtěla bavit o důvodech, proč se její syn nechce kamarádit s mým. Příčiny znám až moc dobře.
Když budu upřímná, tak bych velice ocenila, kdyby rodiče spolužáků děti na oslavu tak trochu dostrkali, aspoň na chvíli.
Syn ovšem v mladším školním věku oslavy pro spolužáky nepořádal, to až byl starší. Přesto vždycky trochu trnu, jestli pozvaní dorazí (zatím naštěstí ano).
|
| Stáňa * |
|
(3.2.2015 21:59:59)
Koa,
taky mám "sociálně neobratného", už téměř dospělého syna. I z toho důvodu jsme nikdy narozeninové oslavy nepořádali. Protože zrovna narozeninová oslava není něco, kde by si sociální dovednosti výrazně vylepšil. Popravdě, ani o tom moc nestál.
Mladší syn by narozeniny s kamarády slavil rád, je ale narozený v červenci, kdy on sám je většinou na táboře. Zrovna letos mu to výjde, už si to zjišťoval (10. narozeniny).
|
|
| olgaadam | 
|
(3.2.2015 22:17:34)
Koa, tak já teda zase nejsem pro to dostrkávání, jsem spíš pro to upřímné kamarádství, píšeš, že je syn AS o to víc, protože takové děti to vycítí, jestli je to upřímné, nebo ne.
|
|
|
|
| olgaadam |
|
(3.2.2015 21:59:36)
To je těžké, takhle řešit začlenění dítěte, pak je to jen líto. Vidím spíš problém v tom, že to dítě je špatně začleňované do kolektivu.
Co se týče pozvání na narozeniny, tak by si pozvánky mělo rozdávat samo dítě těm, se kterými kamarádí...
My jsme řešili opačnou situaci. 3 roky se stejná skupina dětí zvala na narozeniny a vždy to bylo fajn, nikdy žádný problém. Letos se nějak maminky dozvěděli, že je syn autista a najednou nebyl syn na narozeniny pozván. Ve škole holka dala pozvánky všem, kromě syna a nepřišel jí nikdo, jen jeden kluk, pak to samé udělal ten kluk a opět syn byl z obliga, dokonce byl u toho, když kluk pozvánky rozdával a jedna spolužačka řekla, jestli mu dá také pozvánku, kluk řekl, že si to ještě rozmyslí, tak ta spolužačka mu pozvánku vrátila s tím, že bez mého syna to nebude ono. Tak si opět narozeniny oslavili ve dvou.
Syn to nesl celkem těžko, ne proto, že by nebyl pozván, ale pro to, že mu ani jeden z nich nedokázal do očí říct, že ho tam nechtějí. Později jsem se dozvěděla, že syna nechtěli rodiče dětí.
Já jsem mu to doma vysvětlila, ale pro mě je hrozné to, jak se dokáží někteří rodiče chovat, pak není divu, že se děti navzájem posmívají, šikanují atd...
|
| Stáňa * |
|
(3.2.2015 22:04:22)
Olgaaadam,
moc si neumím představit, že by to byla nějaká společná akce rodičů poté, co se dozvěděli, že je syn autista, když ho předtím na oslavy zvali.
Nezměnilo se třeba chování syna vůči ostatním dětem?
|
| olgaadam |
|
(3.2.2015 22:14:03)
Stáňo, ne nezměnilo, vím to zcela jistě. Jedna matka to řekla jiné. Syn se choval stejně, po poslední oslavě ještě byly děti i s rodiči u nás v létě, pak po nástupu do školy se vše změnilo, dokonce ani ta jedna matka se mnou už nekomunikuje. Prostě klasika, neví co je autismus, ale staví se k tomu tak, že co by mohlo takové dítě vše způsobit....je to čistě její problém. Navíc i ta holka řekla ve škole, že si matka nepřeje, aby se s ním kamarádila.
Navíc začla taková štvanice, že kamarádka té holky se se synem dál kamarádí, syn navštěvuje ji a ona jeho a té kamarádce to strašně vadí a stále se hádají. Její maminka za mnou sama byla s tím, že jí mrzí jak se ta druhá matka zachovala.
Jinak já jsem prakticky zvyklá, lidé se chovají různě.Nkteří rodiče jsou i schopni sepisovat petice za to, že tyhle děti nechtějí ve škole atd... stalo se kamarádce. Z toho důvodu ani nechci, aby to někdo věděl. já taky neřeším, jestli mají spolužáci nějaké dg.
|
|
|
| koa |
|
(3.2.2015 22:07:17)
Stáňo,
syn o kamarády velice stojí. Naštěstí má spolužáky, kteří ho aspoň občas mezi sebe vezmou. Ale taky začal oslavy s nimi chtít až tak od 6. třídy.
Syn se narodil 2 dny před Štědrým dnem. Už před několika lety si vymínil, že narozeniny bude oslavovat na podzim, jednak aby mu narozeniny nesplývaly s Vánocemi a pak taky chce oslavovat v čase, kdy je teplo a světlo. 
Zpočátku jsme to ošetřovali písemnou smlouvou, aby pak ve skutečný den narozenin nezačal kvílet, že pro něj nic nemáme, teď už to domlouváme jen ústně. A v den narozenin dostane nějakou drobnost a sváteční oběd.
|
| koa |
|
(3.2.2015 22:08:31)
Jo a to, že má syn AS, vědí všichni, nepochybně i rodiče.
|
|
| Stáňa * |
|
(3.2.2015 22:10:51)
To je hezké s těmi narozeninami 
|
|
|
| Tizi |
|
(3.2.2015 22:31:12)
Co se pozvánek týče, minulý rok si je ten chlapec předával sám, syn pozvánku nedostal, ale většina dětí ho prý odmítla. Myslím, že z toho důvodu posílala maminka pozvánky rodičům, se kterými se zná, aby děti na tu oslavu přivedli. Já jsem synovi doporučila, aby šel, ale myslím, že nutit ho nemá smysl. Jinak myslím, že nemá problém říct spolužákovi ve třídě, že nechce jít.
|
| Kudla2 | 
|
(3.2.2015 22:35:46)
To je zvláštní, já považuju pozvání na narozeniny za dost velkou čest, a krom situací, kdy by to s něčím kolidovalo, si neumím představit, že bych to odmítla.
Taky teda se ale u nás zvou jen děti, co spolu už kamarádí, neumím si taky moc představit, že pozvu někoho, s kým se dítě moc nebaví?
|
|
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(3.2.2015 22:52:26)
Tizi, to mi připomnělo příběh, který jsem kdysi četla. Byla to špatná, typicky patetická americká kniha, žádná literatura, ale příběh se mi teď vybavil: do městečka se přistěhovala paní s holčičkou, sociálně slabé, moc nezapadly (už si nevybavuji detaily, proč přesně). Holčička rozdala ve třídě pozvánky na narozeninovou oslavu a jako u vás, nikdo nechtěl jít. Jen jednu spolužačku tam maminka víceméně donutila jít. Oslavovaly tedy jen ve dvou, ale oslavenkyně samozřejmě byla šťastná. No a ta spolužačka měla nakonec dobrý pocit, že udělala dobrý skutek. A dokonce zjistila, že ta "divná" holčička není tak špatná. Holčička se brzy zase odstěhovala.
Jak píši, byla to jen laciná story, ale třeba se nad tím můžeš zamyslet i z tohoto úhlu.
Já v reálu nevím, co bych dělala. Je nepříjemné, že píší přímo rodiče rodičům. Tam se nelze vyhnout reakci. Asi by záleželo, proč přesně syn s chlapcem nechce kamarádit - jestli jde jen o lhostejnost, nesympatie, nebo jestli je mezi nimi vyloženě averze z konkrétních důvodů. Lámat dětská přátelství násilím, to samozřejmě nejde.
|
|
| Binturongg | 
|
(4.2.2015 1:01:00)
Postavila bych to tak, že se pozvání na narozeniny neodmítá, protože je to neslušné.
V životě se mnohokrát stane, že musí člověk někam, kam se mu nechce a 100x raději by dělal něco jiného a nezřídka se z toho nakonec vyklube něco pozitivního.
Když nic jiného, třeba alespoň dobrý pocit.
Problém bohužel vidím v tom, že když je někdo pozván na narozeniny, tak nějak se očekává reciprocita a to, že potom Tvůj syn spolužáka na své narozeniny nepozve, může být stejně bolestné, jako když nepřijde.
Cokoli řeknete či napíšete, bude správně pochopeno jako výmluva.
Asi bych napsala, že je mi to moc líto, ale syn na narozeniny nechce, ač pro to nemá žádný rozumný důvod a Ty sama bys byla pro.
|
| Kudla2 |
|
(4.2.2015 7:56:15)
"Cokoli řeknete či napíšete, bude správně pochopeno jako výmluva."
To nevím proč, já, jak jsem napsala výš, si pozvání na narozeniny velmi cením, ale jsou situace, kdy jsme odmítli i byli odmítnuti a výmluva to nebyla ani jsme to tak nebrali.
"Asi bych napsala, že je mi to moc líto, ale syn na narozeniny nechce, ač pro to nemá žádný rozumný důvod a Ty sama bys byla pro."
Tak na takovouhle upřímnost bych asi neměla, a to ani jako ten, kdo to píše, ani jako ten, kdo to přijímá. Kdyby tohle někdo napsal mně, tak bych z toho vyvodila, že ten chlapeček mého syna prostě nemá rád, mrzelo by mě to a asi by to - ač to jistě není správné - ovlivnilo můj vztah k tomu chlapečkovi i jeho matce.
Zdvořilá omluva, ač by byla výmluvou, by se mě asi dotkla podstatně méně.
A jít na akci, kam se mi vůbec nechce, navíc s vidinou nutnosti reciprocity, to taky nechápu, proč bych do toho dítě měla nutit. Ano, v životě bude muset dělat spoustu věcí, které se mu nechce, ale snad stačí, když se to bude týkat pracovní sféry, proč by si to měl přetahovat ještě do osobního života?
Ale asi bych s ním napřed promluvila o tom, co taková pozvánka na narozeniny znamená, že je to vlastně taková podaná ruka, kterou odmítnout není jen tak, samozřejmě to lze, ale toho člověka, který tě chtěl potěšit, se to může dotknout, takže by to člověk měl udělat v momentě, kdy opravdu silně cítí, že NE, ale jinak je dobrý se nad tím trochu zamyslet.
|
|
|
| NovákováM |
|
(4.2.2015 1:12:08)
na mail, takže slušnost žádá odpovědět...
otázka je jak pozvánka vypadá. Slušnost žádá odpověď nebo omluvu?
Totiž, zveme-li se v okolí- žádáme či prosíme o potvrzení účasti či neúčasti.
Prostě proto, abychom věděli, kolik lidí (zde dětí) se dostaví.
|
| Kreaty | 
|
(4.2.2015 7:17:56)
já bych šla, protože z oslavy můžeš kdykoliv odejít, jiná situace by byla pozvat ho na své narozky, protože tam odsud ho nevyhodíš, že jo a zůstala bych tam s dítětem nebo byla v dosahu
já se děsím oslavy narozenin dcery protože přijde 15 holčiček na 4 hodiny a já budu hlídací maminka, která zároveň obsluhuje a vaří a kritický pohled dcery, že všechno musí být dokonalé, takže z oslava se stává malý teror, snad bude na jaře hezky a budou moci být na zahradě, minule byli v jedném místnosti 
|
|
|
| Ida | •
|
(4.2.2015 8:52:11)
Jednoduše bych odpověděla, že děkuji za pozvání, ale že se syn nemůže zúčastnit. Nevidím důvod, proč bych měla dítě nutit k návštěvě někoho, s kým se nekamarádí, zvlášť když je dotyčný agresivní a vychytralý. Pokud by si rodiče přáli vysvětlení, o čemž pochybuji, protože předpokládám, že problémy svého syna znají, prostě bych jim je vysvětlila. I dospělý člověk sice musí dělat věci, do kterých se mu nechce, ale přátele si vybírá sám. Navíc to platí pro obě strany.
|
|
| lesley | 
|
(4.2.2015 10:01:19)
Napiš to, co by se tě nejméně dotklo, kdybys byla na místě rodičů chlapce....
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)