Afima |
|
(28.4.2016 13:41:10) Prominte mi ten sentimentalni nazev, ale v podstate vystihuje situaci. V lete me ceka setkani s mym vzdalenejsim pribuznym, se kterym jsem se nevidela asi patnact let. Sveho casu jsme k sobe meli velmi blizko, byla to platonicka laska, ale i kamaradstvi, vsechno dohromady.... proc to nedopadlo je vedlejsi, i kdyz lituju, ze jsme aspon kus cesty neurazili spolu a nakonec se styky prerusily uplne. Onemocnel, velice vazne, nemocny je nejakych deset let, dnes je upoutan na vozik a bude hur.... Nevim, jak mam ustat tohle setkani, protoze jak se znam, neudrzim plac. A zdaleka nejen proto, ze je nemocny, ale bude to hlavne dojeti i radost, ze ho vidim. On tedy vyslovil prani, ze me videt chce, neni to jen nejaka moje predstava, ze bychom se videt meli a on si to treba nemyslel.... Tak nechci, aby to v tom okamziku vyznelo, ze snad placu uz dopredu, protoze je velmi pravdepodobne, ze mu ta nemoc vyznamne zkrati zivot. Bude to radost a chci, aby to tak taky vyznelo, ale bojim se nejakeho citoveho kolapsu z me strany.... Jak na to?
|
Epepe |
|
(28.4.2016 13:51:06) A proč se toho bojíš? Evidentně sdílíte citově intimní vztah, tak proč by sis před ním nemohla poplakat?
|
|
Binturongg |
|
(28.4.2016 13:53:44) S mojí povahou, jak se znám, bych klidně brečela, ale okamžitě bych řekla něco jako: "To ti fakt děkuju, rozmažu si řasenku jen proto, že tě tak ráda vidím!" - s úsměvem.
Nebo bych to okomentovala slovy: "Už půl roku vím, že budu řvát a tady to máš!" Též s úsměvem.
A navíc - třeba bude brečet taky
|
|
caira (Vojta1/03,Mates11/04) |
|
(28.4.2016 13:57:10) Nic nevymyslíš, stejně budeš řvát jak k***** on Tě podrží, neboj nic kup balík kapesníků, obr hadráků, dej mu je a řekni: to je na společný setkání - stejně si myslím, že to vořvete oba
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(28.4.2016 17:14:06) ježkovy voči, brát si Lexaurin na potlačení naprosto normálních emocí???
|
|
|
Kukurice29+3. |
|
(28.4.2016 14:47:19) Drive jsem se furt hlidala, abych nevhodne nebrecela nebo se nevhodne nesmala, ale v zivote je nejlepsi smat se, kdyz se smat chces a plakat, kdyz plakat potrebujes. Jsou to emoce a maji nejaky duvod. Clovek si to musi prozit a tim se s tou situaci vyrovnat. Potlacovani cloveka jen nici.
|
Rodinová |
|
(28.4.2016 15:04:38) Kukurice, jsem na tom stejne. A taky ještě o svých pocitech mluvim, když zrovna nejsou videt. Ovšem trvalo mi, nez jsem se to naucila
|
Kukurice29+3. |
|
(28.4.2016 15:07:58) Je to az prekvapive tezke se osvobodit. Clovek ma v sobe takove to, ze je trapne brecet na verejnosti a ze je to blbe a co si lide budou myslet.
|
Rodinová |
|
(28.4.2016 15:11:29) Zijem v civilizaci, kde jsme nauceni, ze je potřeba se ovládat za kazdou cenu... Kupodivu, když se mi občas povedlo brečet na verejnosti, setkala jsem se s ucastnymi a vstřícnými reakcemi. A to i když to nebylo na pohrbu
|
Kukurice29+3. |
|
(28.4.2016 15:27:09) Prijde mi, ze pokud nekdo i v prostredi cizich lidi projevi emoci, tak lidech kolem se taky neco uvnitr pootevre aspon na chvilku.
|
Rodinová |
|
(28.4.2016 15:31:47) Onehda jsem prisla lehce ubrečená do lekarny a lekarnice, co me zna od videni, zhodnotila muj stav a říká "vy mate dneska krasnej satek". To mi ovšem dodalo
|
|
|
|
|
|
|
Afima |
|
(28.4.2016 15:17:52) Vubec me nenapadla moznost, ze by mohl brecet taky, nevim proc.... A vlastne by se to dalo cekat. Mam jeste do leta cas se na to pripravit, nebo spis se pripravit na moznost, ze rvat budu. Jenom to ustat v tom smyslu se uplne nesesypat, nebo se v puli cesty vratit a nejit tam vubec.
|
Kukurice29+3. |
|
(28.4.2016 15:25:47) Myslim si, ze jit bys tam nela urcite. Clovek pak ma pocit neceho vnitrne neuzavreneho a toho pocitu se nejde zbavit.
|
|
Sněhulka a sněhuláčci |
|
(28.4.2016 20:19:05) A nejde mu to už teď napsat? Jestli jste v nějakém (byť sporadickém) kontaktu, ve smyslu že určitě domlouváte, kdy a kde se přesně sejdete apod., tak mu napsat něco ve stylu "a připrav se, že budu určitě brečet, když jsem tě tak dlouho neviděla", nebo tak něco, a pak už budeš moci jen říct "vidíš, já jsem ti to říkala" a třeba "fakt tě ráda vidím", ale hlavně tam díky tomu nebude ta myšlenka, že je to smutkem nad nemocí...
|
|
|
Carollyn |
|
(28.4.2016 15:23:34) Tak brečet budeš, to se nedá natrénovat, pokud to tak cítíš, tak to prostě přijde. Ale důležité je asi trochu vysvětlení toho pláče, jako já bych asi řekla, že pláču z radosti z toho, že se po tak dlouhé době vidíme, klidně bych přiznala, že to se mnou zamávalo a že je mi líto, že se naše cesty na tak dlouho rozešly. Hlavně nerozmazávat jeho zdravotní stav, jako že pláčeš nad ním...
Jinak chápu, já jsem hrozná plačka, dojmu se fakt nade vším, mám mokré oči i teď . A nevím, co s tím, někdy je to dost nepříjemné chodit ubrečená...
|
|
libik |
|
(28.4.2016 15:46:37) Afimo, nemocní lidé bývají tvrďáci, oni nežijí v sebedojímání. A pak si myslím, že intenzita představ a významů, pokud nešel váš život společně, bude trochu jiná.
Jinak brečet je zdravý, tím nic nezkazíš.
|
zerat |
|
(29.4.2016 8:52:36) Jitys, už jenom proto, že mám také blízko k pláči ať už při radosti nebo při smutku, tak se za to nestydím. Myslím si, že každý jsme nějaký a pláč coby projev slabosti fakt neberu. Copak je slabost přiznat, že něco cítím?
|
|
|
|