Persepolis |
|
(28.4.2016 9:10:27) Zákon na to není, ale spousta rodičů to dělá dobrovolně, že se snaží dětem usnadnit start do života. Ale není nic proti ničemu, když rodiče svoje úspory využijí pro sebe a děti nechají ať se starají. Kudlo proč to pořád tak řešíš? Jestli máš pocit, že to některé dětičky považují za samozřejmost, tak se asi něco zanedbalo ve výchově.
|
Epepe |
|
(28.4.2016 9:13:45) Tak možná to Kudle přijde přece jen někdy trochu líto. Což naprosto chápu. Já Kudlu obdivuju, že to zvládla sama. Ale sama jsem ráda, že já jsem nemusela.
|
Kudla2 |
|
(28.4.2016 9:17:00) Umami,
co přesně by mi mělo být líto?
|
Epepe |
|
(28.4.2016 9:18:10) Žes nedostala ten milion.
|
Kudla2 |
|
(28.4.2016 9:26:16) "Žes nedostala ten milion."
Umami,
skutečně si to myslíš? A proč?
Myslím, že
- milion nedostane celá řada lidí - bude to možná znít jako klišé, ale já jsem dostala něco mnohem cennějšího než milion a k tomu ještě šanci si to uvědomit (že věci, který řada lidí považuje za samozřejmý, vůbec samozřejmý nejsou a vážit si toho.)
|
Kudla2 |
|
(28.4.2016 9:35:53) tak jistě, je jiný v tom, že pěstouni nejsou biorodiče, ale v čem přesně je tak strašně moc odlišný?
|
Rodinová |
|
(28.4.2016 9:47:47) Jentakj, ale ja svým detem hodlam rict "bez, jsi dospely", az budou a budou se schopni se o sebe postarat sami. Rada se s nima budu bavit a schazet dal, a když uvidim, ze jsou v potizich, budu se jim snazit pomoct, ale ze bych se o ne chtěla starat (at uz jakkoliv), to nechci. Ani se nechci za kazdou cenu na jejich životech nejak podilet, ledaže sami budou chtit.
|
|
|
Kudla2 |
|
(28.4.2016 9:50:23) Jentakj, ano, trefila ses, přesně takto to opravdu vnímám.
|
helena | •
|
(28.4.2016 13:12:31) až teraz som to dočítala, nevedela som, že ty sama si z pestúnskej rodiny
tvoje chápanie je mi úplne vzdialené, rozprávala si sa o tom niekedy s tvojimi pestúnmi? naozaj to tak vnímajú aj oni, že pre teba urobili niečo mimoriadne?
prečo by si im mala byť vďačná viac, než je každé dieťa vďačné svojim rodičom za všetko, čo preňho urobili?
ty si predsa svojich pestúnov neprosila, aby si ťa vzali? alebo áno? brali si ťa, až keď si bola veľká, na tvoju žiadosť - mohlo by to vyť aj tak - ale nemyslím, že by to bol zásadný rozdiel, raz si ťa vzali za svoju, tak si ich so všetkým, čo k tomu patri (takto to vnímame my aj všetci naši známi, ktorí prijali deti)
aj mojim adopt. synom sa už asi stalo, že im niekto zrejme naznačil, že mali šťastie, že sa k nám dostali - myslím, že minimálne ten starší (17) mi to raz spomínal. v takej situácii vravím, že my sme mali ešte väčšie šťastie, že sa k nám naše deti dostali, lebo sú úžasné...
|
Kudla2 |
|
(28.4.2016 16:31:47) Heleno,
to je hezký .
Moji pěstouni si mne vzít nemuseli a nikdo by jim neřekl půl slova - neřešili si mnou žádnou svoji situaci - mají vlastního syna a brali si mě k sobě v pubertě, když jsem náhle přišla o tátu (máma nám umřela o několik let dřív).
Takže tím řešili čistě moji situaci. To, že to bylo mimořádné, vnímám já, oni to popírají . Já to vnímám i jako velké riziko z jejich strany, protože mne prakticky neznali a bez váhání si mne vzali domů. (To taky popírají )
Technicky vzato to nebyla adopce, vlastně si terminologicky nejsem jistá, jestli není vhodnější slovo "opatrovník" než "pěstoun" - nemluvíme o sobě jako o "rodičích" a "dceři", ale prakticky se ke mně jako rodiče chovali a chovají
|
Yuki 00,03,07 |
|
(29.4.2016 8:34:05) Kudlo - jako pěstunka mám dojem že to v sobě nemáš úplně dořešený
samozřejmě jsem si brali kluka proto, že jsme chtěli někomu pomoct, jistě - chtěli jsem třetí dítě, ale dvě naše by nám taky mohly stačit, takže to bylo s úmyslem mít víc dětí a někomu tím pomoct, to je normální, proto to většina pěstounů dělá a neočekávám žádný vděk, očekávám normální vztahy Náš pěstounský kluk má svou biologickou maminku a když se v dospělosti rozhodne mít blíž k ní než k nám, bude nás to asi mrzet, ale dalo by se to pochopit, naším cílem bylo dát mu dětství a vychovat ho tak, aby to měl v životě jednodušší, než kdyby zůstal v DD
Až budou kluci dospělí, a je jedno který z nich, biologický nebo pěstounský, všichni dostanou to, co budou potřebovat my na to budeme mít - nikdo neví, do jaké situace se dostane, něktrý z kluků třeba bude rád za příspěvek finanční v době, kdy se mu narodí dítě, on přijde o práci, prootže mu bez varování téměř ze dne na den zavřou podnik (stalo se nám), jiný zase ocení pomoc s hlídáním dětí
a o pár let později třeba my s mužem oceníme, že nám přijedou posekat zahradu nebo nám vymalujou byt nebo co já vím, třeba nám zaplatí letenku do Kanady, kde v tu dobu bude bydlet a ukáže nám místa, kde to má rád a kam bysme se sami nedostali - prostě bych strašně moc chtěla, aby naše rodina držela pohromadě a pomáhala si, navzájem
ale přitom bych moc chtěla ještě jednu věc - aby ta pomoc fungovala nejen mezi rodiči a dětmi, ale i mezi dětmi navzájem, a zase zdůrazňuju - vyrůstají spolu, neděláme rozdíly, takže když se do potíží dostne kterýkoliv z nich, ti dva ostatní mu pomůžou, budou si aspoň morální oporou navzájem, budou se o sebe navzájem zajímat - někdy i to stačí
Kudlo, neberu pěstounství jako něco, co dělámnavíc a nemusela bych, i když to tak je, ale nechci, aby to tak dítě vnímalo, chci, aby vnímalo co nejvíc to, že patří do rodiny, stejně jako biologičtí synové
asi je to tím, žes přišla do pěstounské rodiny v pozdějším věku, ale ti tví pěstouni to měli podle mě nastavený stejně jako já
ale neboj, taky jsem hrdá na to, že se obejdu co nejvíc bez pomoci kohokoliv, a budu hrdá, když se bez pomoci obejdou děti, ale co je to pomoc? jaký je rozdíl mezi pomocí a tím, že chci někomu udělat radost, usnadnit mu život - je to v tom, že si o to řekne nebo to sama poznám, dost malý rozdíl
a zatímco jeden vnímá, že je hrdý na to, že si poradí se vším sám, druhý má třeba pocit, že ho ten první nepotřebuje a přitom by tak rád byl užiteččný
|
|
Kudla2 |
|
(29.4.2016 8:40:11) Yuki,
ano, na tom něco je, zamyslím se nad tím.
|
|
Lassiesevrací |
|
(29.4.2016 8:49:15) Yuki, klobouk dolu. Mela bych na tebe dotaz. Doufam tedy, ze ta formulace nebude pitoma, jen me to opravdu zajima. Vzdycky jsem si rikala, jestli by tech deti v pestounske peci nemelo byt vic, pokud jsou v rodine jeste biologicke deti. Jestli ten jeden osvojeny nemuze videt veci jinak, nez jsou a vzhledem k nemoznosti srovnani(zadne dalsi osvojene dite) jestli to nemuze delat potize. Myslim situace, kdy by osvojene dite mohlo rict "jeho mate radsi, protoze je vas", "jemu tohle proslo, protoze je vas" atp. Nevim, jestli je to srozumitelne, ale zajimalo by me, jestli to u vas doma nedelalo paseku, nebo jestli kluci sebe navzajem berou jako sobe rovne, hlavne ten osvojeny. Diky za odpoved.
|
Yuki 00,03,07 |
|
(29.4.2016 9:00:48) Lassie, já doufám, že to nevnímá nebo aspoň ne moc a ne špatně, samozřejmě člověk dělá rozdíly, dělá je mezi vlastníma, prootže každý dítě je jiný a potřebuje jiný přístup, tak je pochoptelný, že rozdíly, ty minimální, děláme i tady, ale podle mě větší rodíl, tkerý chudák malý vnímá nejvíc, je daný věkem - ti dva jsou starší, on je malý, ti dva jsou spolu na gymplu, onje sám na prvním stupni, zatímco ti dva ve svým věku můžou sedt večer u televize, on musí jít spát - ale to jsem jako neskutečnou křivdu brala i já, biologický dítě, prootže mí dva starší sourozenci měli ty stejný privilegia daný věkem a já ne :)
jinak kluci mají naštěstí každý z těch velkých s tím malým nějaký společný zájem, chodí spolu na kroužky, třeba s jedním na sport, s druhým na keramiku, tam to není rozlišený podle věku, takže můžou spolu s jedním jede letos na tábor, starší tam bude jako vedoucí (pomocný vedoucí vzhledem k věku), ale budou spolu hrajou spolu hry, jezdí spolu na kole, když je nějaký problém, pomůžu všem stejně, bez ohledu an to, kderý se do maléru dostal, ať je to u jednoho pomoc se školu nebo teď u toho malýho incident s učitelkou, postavila jsem e za něho úplně stejně, jko bych to udělala v této situaci u starších, a to už dokáže vnímat
je mu teprve 9, těžko říct, co bude dál, v pubertě, ale zatím si myslím, že nevnímá rozdíly tak, e by byly daný tím, že není biologicky náš bohužel některý rozíly jsou daný jeho povahou a něktrý zase jeho ranou zkušensotí v ústavu, ale to jsme se pokusili mu i vysvětlit, aby věděl, že na jeho chování někdy opravdu nemáme trpělivost, ale neznamená to, že by to byla jeho chyba, víme, že je to tím, že byl jako maličký dlouho v kojeňáku a pokusíme se mu pomoct to zvládnout a změněit se, a tady vím jistě, že to pochopil a vnímá to správně, už dokáže poznat, kse je problém, uvědomuje si to, mluví o tom a je ochotný poslechnout a udělat to, co podle mě vede k nápravě toho stavu, i když je to na dlouho, možná na pořád
stačí? :)
|
Lassiesevrací |
|
(29.4.2016 9:08:35) Jo, staci. Moc dekuju. Ja to prave vim, ze i u biologickych deti clovek nekdy rozdily delat musi, prave to resim se starsi dcerou - nasi nejstarsi. Ona spatne nese tu synovu nemoc, tedy tu peci a starost, co on ma. Navic mame triletou, roztomilou a vsemi obletovanou nejmladsi. Pro ni jsou tihle dva tezka konkurence, ma dost vykyvy v chovani, ve skole napsala desivy sebehodnoceni. Zkousela jsem vsechno mozny, ale vzdycky je klidne obdobi a pak vlna, kdy se s ni neda existovat. Nakonec je to dcera sve matky Tak me napadlo, jak je to u vas.
|
Yuki 00,03,07 |
|
(29.4.2016 9:17:59) Lassie, kolik jí je roků? předpokládám, že kolem 10, začátek ouberty?
zkus jí to vynahradit, už nepotřebuje péči denně, ale třeba by ocenila, kdybys ji začla brát jako velkou, ne tím, že už se o sebe postará a tobě ješě pomůže s mladšíma, ale že je vlká, takže si spolu jako dvě ženský zajdete někam samy dvě, že budeš mít odpoledne čas jenom pro ni, ž e si jenom s ní zahraješ nějakou hru - nenápadně to zkus začít dělat, jednou za týden za dva, sanž se být jen s ní pár minut za den, já jsem to podobně řešila, když jsme si přivezli pěstouně, náš mladší to nesl těžce, přecejenom byl malý a najednou nebyl nejmldší ze dne na den, bez přípravy těhotenství, i když věděl, že to přijde, předrtavit si to nedokázal a tak se nejstarší trochu taky odstrčil, abych to zvládala, ale když mi došlo, že je protoívný právě proto, že si říká o pozornost a důkaz toho, že se mezi náma nic nezměnilo, i teď, když je mu 15 a půl jdu za ním do pokojíčku, když je tam sám a jen tak si popovídáme o tom, co právě dělá, co bude dělat o víkendu, někdy co prožívám já v práci... je to potřeba někdy mi dá najevo, že nemá zájem, to třeba nereaguje nebo odpoví něčím jako hmmmmm, to pak odejdu, ale to je málokdy, spíš když nemá čas, třeba přijdu, když se učí nebo si hraje na internetu a hrozí mu umlácení postavy :) a ještě u nás dlouho fungovala jedna věc - manžel je minimálně jednu noc v týdnu pryč, a ještě loni se kluci střídali ve spaní v ložnici :) jednou malý a jednou velcí dva, to teda bylo už dsot náročný a moc jsem se nevyspala, ale potřebovali to, až na podzim usoudili ti dva velcí, že už k mamince spát nejdou a malý u mě spí každý týden :)) prostěš to byl takový náš rituál, tvoje dcera by něco takovýho ptořebovala možná taky, ale halvně vědět, e si uděláš čas jen na ni, aspoň těch pár minut téměř každý den
|
Lassiesevrací |
|
(29.4.2016 9:25:25) Jo, bude ji deset. Ja se snazim delat veci, o kterych pises, ale mam pocit, ze to nefunguje. Nebo to delam blbe. Dcera jako by to nevidela. A pripada mi, ze mou snahu se k ni priblizit spis neguje. Je to frustrujici. Pak mi vytecou nervy a jsem zase na zacatku.
|
Anni&Annika |
|
(29.4.2016 9:33:46) Lass..to muze byt i puberta. Ja byt tebou, udelam si jeden cas a udelam s ni jeden odpocinkovy den, jen ty a ona. A jestli rada nakupuje, tak treba nakupni centrum, cukrarnu /kde muzete pokecat/, kino....jen vy dve. Pokud nerada nakupuje, udelat nejaky vylet za tim, co ji bavi. Ale mozna ze jsi tohle zu zkousela.
|
|
Yuki 00,03,07 |
|
(29.4.2016 11:08:27) Lassie, puberta je těžká doba :) a začne mnohem dřív, než se to projeví tělesně
ale neboj, ona to třeba neocení teď, ale časem jí to dojde, taky jak je to dávno, co jste měli problémy se synem? neuvědomuju si to přesně, ale pro tu starší dceru to musel být šílený stres, musí to odžít a to asi taky nejde moc rychle
zkus nevybuchnout :)
já třeba přesně vím, co a proč syn dělá, já už mu po těch letech rozumím, upozorním ty dva starší, aby nereagovali... a pak se sama neudržím ale když vím, že je v hodně těžké situaci, jako včera díky škole, tak vydržím i nemožný, pak mě bolí hlava a nemžu spát, ale vydržím, protože jinak by se to jeho chování stupňovalo, mpžu si dovolit krátký rychlý upozorněění na chování, mpžu si dovolit rychlý trest v podobě ukončení něčeho, co právě dělá (hra třeba), ale nesmím to dál komentovat, dál se neděje nic zlýho a poro něho je to jasný a stručný upozornění, příště si dá pozor
|
Lassiesevrací |
|
(29.4.2016 16:43:10) Yuki, se synem to zacalo pred rokem a pul, ale vlastne to porad trva. Zase v jine forme. Predtim bojoval o zivot, doma bylo napeti, slzy(holky byly hodne u babicky a ta se tehdy zhroutila, i kdyz jinak fungovala na sto procent a hodne nam pomohla a pomaha). Porad strach o syna, dotazy na syna, prilezitostne zlepseni a pak zase propady, nemocnice a moje absence doma. Ted je to lepsi, ale vlastne porad se lidi ptaji na syna, nosi mu darky a probehly i nejake charitativni akce, kdy neco bylo pro syna. Jako super, lidi naprosto uzasni, pro me nova zivitni zkusenost(velmi pozitivni) ale ona to vidi jinak. Snazila jsem se na holky hodne myslet a obdarovavat i je, spolecne vylety, nakupni akce jen s dcerou... Ale porad je to nepomer. Moc tomu neprida, ze jsem cholerik a taky s manzelem to bylo dost nahnuty, atmosfera doma nic moc. Ja ji chapu, rozumim ji, beru i ten jeji negativismus - je cela ja. Jen kdyby to nebylo porad. Furt vsechno spatne.
|
Yuki 00,03,07 |
|
(29.4.2016 16:46:11) Lassie, ještě pořád to není dobrý se synem a tak je jasný, že i dcera se z toho ještě nemohla vzpamatovat, to potrvá, asi to nejde jinak, než neustálým ujišťováním, že syn potřebuje víc péče, ale máš je ráda všechny stejně - jenže jak to má pochopit?
|
|
Yuki 00,03,07 |
|
(29.4.2016 16:46:11) Lassie, ještě pořád to není dobrý se synem a tak je jasný, že i dcera se z toho ještě nemohla vzpamatovat, to potrvá, asi to nejde jinak, než neustálým ujišťováním, že syn potřebuje víc péče, ale máš je ráda všechny stejně - jenže jak to má pochopit?
|
Lassiesevrací |
|
(29.4.2016 16:57:35) To ja nevim. Sama jsem se z toho jeste nevzpamatovala. Z toho predlonskyho srpna. My jsme si hodne podobne, ja jsem taky negativista a tudiz my dve pohromade to je nekdy traskava kombinace. Mladsi dcera me nabiji, ona ma stastnou povahu, je vesela, hodna, pritulna. Starsi me vysava. Ale po pravde nejvic casu travim premyslenim, jak tu starsi potesit, udelat ji radost, jak najit spolecnou notu. Je mi ji lito, protoze vim, ze ji neco uvnitr hodne trapi. Ale veskere me akce se vetsinou otoci proti me - vylet fajn, ale lepsi, kdyby se jelo jinam, kino pekny, ale tamten film byl lepsi. Spolecenske hry sabotuje a obcas uplne zkazi vecer, protoze ma tendence u te hry vyvolat nejaky konflikt. Na vylety nekdy berem jeji kamaradku, mame tak 4 deti, delame to kvuli ni. Vic si to uzije. Ale vratime se z vyletu a zase nekde problem. Mozna muj problem, ze cekam, ze to nekdy oceni. Ani nevim, jestli tohle desetilete deti delaji, ze uznaji, ze rodice se snazi. Pro me oceneni by bylo, kdyby byl aspon jednou doma klid, nejaka pohoda. Misto neustalyho prudeni.
|
Yuki 00,03,07 |
|
(29.4.2016 17:14:42) Lassie, já nejsem psycholog a po pravdě řečeno, nemám je ráda, ale jsou situace, kdy je fajn to s nima zkusit, a to vaše už mi tk připadá určitě je v nemocnici jejich nemocniční psycholog, ten zná situaci nejen neocných dětí, a,e ví, jak je to těžký ptro jeich rodiny, včetně sourozenců, ví, jak pracovat s děckem v jakým věku, já bych to zkusila
já se synem chodím do ppp, ale když jee fakt problém já už si nevím rady, tak mám v záloze jednu psycholožku jen tak na pokec, stačí mail, já si srovnám myšloenky, ona má nápad já ho použiju nebo ne
a kdyby bylo ještě hůř a fakt bych nevděla, ona zná někoho, komu věřím, opravdu dobrou psycholožku, kterou jsem jednou viděla v akci, a té bych byla ochotná svěřit sebe i děti
nemá smysl snažit se zvládnout situaci ,tkerá je nezvladatelná, jestli to trvá rok a půl, je to dlouho a jste obě vyčerpaný, navíc to vede pak do bludnýho kruhu, kdy z principu není nic dbře a kladná reakce se ani neočekává a to je n a nic, samy to nerozetnete
|
Yuki 00,03,07 |
|
(29.4.2016 17:15:46) jen vysvětlím, proč nemám ráda psychology - ti špatní jsou k ničemu a ti dobří do člověka vidí víc, než jsem ochotná jim já ukázat, takže je to až to krajní řešení problému
|
Lassiesevrací |
|
(29.4.2016 17:20:10) Tohle mam uplne stejne. Spatnyho nechci. Dobreho u nas v okoli ani neznam. Nechci v tomhle experimentovat a zkouset psychology metodou pokus omyl.
|
|
|
|
Žžena |
|
(29.4.2016 20:29:34) Lassie, a není to už u dcery puberta?
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Puma |
|
(28.4.2016 10:02:55) To jsi vystihla hodně podobně tomu, jak to vidím já.
|
|
Inaaa |
|
(28.4.2016 10:44:52) No, když můj otec něco nevhodné daroval v příbuzenstvu, a my jako rodina to vůbec netušili, řekl advokát, že si otec může se svými věcmi dělat co chce.. Ano i ne,už můj děda mu řekl, že o všechno přijde,a měl pravdu, otec není dobrý hospodář...
Moje sestra byla schopna běhat za matkou a říct si, to nedělám, rodiče se dělili i tak, ovšem zásada je jedna, vždy mít krytá záda a nikdy za života na děti vše neprepisovat, s tím máme v rodině taky hořkou zkušenost a je to něco čím bych se řídila já. Pokud dávat dětem, vždy myslet na sebe a nechat si své a rezervu, vztahy může negativně ovlivnit i cizí element a to je partner dítěte.
Pak rodič odvolá svůj dar zpet, třeba i v případě, že jde o nemovitost a porušení dobrých mravů.
Těch případů je, varovala před nimi i soudkyně Ivana Janů.
|
|
Gladya, bývalá dasa, |
|
(28.4.2016 13:39:47) Nemyslím, že Kudla je mimo proto, že vyrůstala u pěstounů. Náhradní rodiče berou děti jako svoje a přijaté děti rodiče taky, něco o tom vím. Dnes je to trochu složitější, ale Kudla vyrůstala v době, kdy pěstounská péče fungovala v podstatě podobně jako adopce, samozřejmě z hlediska práva to bylo jiné vždycky.
|
|
|
jak |
|
(28.4.2016 9:49:56) Kudlo, to je ono. mezi pestouny a rodici zcela jiste rozdil je, vidi ho vsichni, kteri vyrostli v bio rodine a stale maji hezke rodinne vztahy. Ja treba rodice vidim cca obden, treba jen na 5 minut. ale vidim.jak casto vidis pestouny? Ja se ptam, jak dopadli u lekare, kdyz mam volno, jedeme k nim s detma jen tak, mama mi chodi strihat stromy, chodi si domu pro veci pro me male dite, i kdyz jsem pryc. Rodicum sverim sve deti na tyden, kdyz odletam. Bracha se u nas stavi 2 x tydne, pohybuje se u me doma jako doma. Rodice maji i pristup k memu uctu..( to vse je dane tim, ze nemam muze.:). Zaroven u tohoto vseho cti me soukromi a nekrmi me storkama, co bych mela delat a tak:).
|
kambala pláááckááá |
|
(28.4.2016 9:51:40) jak, to fakt nebude biologií, ale vztahama. já mám biologický rodiče a vidím je jednou za půl roku. dost mi to stačí, i když žijeme v jednom městě....
|
Epepe |
|
(28.4.2016 9:53:06) Jak psala: ... a stále mají hezké rodinné vztahy ...
|
kambala pláááckááá |
|
(28.4.2016 9:54:06) no, ale pak to není o biologii a lepší vztah můžeš mít s pěstouny než někdo s biorodičem
|
Epepe |
|
(28.4.2016 9:56:00) To jistě. Např. Kudla je toho důkazem.
|
Kudla2 |
|
(28.4.2016 10:13:00) jentakj,
ano, takto to vidím taky.
S tím, že to "aby se to sešlo" funguje i u biologických rodin (jasně, trochu v jiný míře, ale funguje, vždyť jen to, co lidi občas píšou sem, zdaleka není značka ideál)
|
|
|
|
|
|
|
|
Kudla2 |
|
(28.4.2016 9:54:48) Pěstouny vidím cca 2x týdně, volám jim prakticky denně, zajímám se, co ten den dělali.
Většinou vím, kdy jdou k doktorovi, případně že tam byli, ptám se, jestli tam nepotřebujou odvézt, zajímám se, jak dopadli.
Když něco upeču nebo manžel něco uvaří, tak jim často donesu na ochutnání.
Když potřebuju pohlídat, tak poprosím, jestli můžou (teď už jsou děti velké, tak to není tolik potřeba, a snažila jsem se to nikdy nezneužívat, ale moje pěstounka vždycky ochotně pohlídala).
|
anemon |
|
(28.4.2016 15:02:12) Kudlo - jak jsou na tom finančně?
Naši výrazně líp než já a mladší bratr, o pomoc (finanční) si neříkáme, ani ji neodmítá mě, jde většinou o prachy na "blbosti - měřítkem rodina.cz" Živobyti si obstaráme bez obtíží.
Naši na to mají názor - mám, co chci, do hrobu si prachy nevezmu, za pár let už nebudou mít tu hodnotu.
Starší bratr má dost až hodně, potřebuje pomáhat různýma službičkama, říká si bez rozpaků i tam, kde to je (mým měřítkem) neetické.
ALE jsou to stejně moje rodiče jako jeho, pokud by jim to vadilo, odmítnou, pokud vyhoví, nic mi do toho není.
|
|
|
|
|