| Epepe | 
 |
(4.2.2018 8:21:32)
Já mám spíš radost tak nějak průběžně. Moje děti jsou oproti okolním relativně samostatné. Už od mimin, žádné velké separační krize se nekonaly, nechaly se hlídat od kohokoliv, hrály si samostatně, dnes přiměřeně věku dokážou hodinku, dvě pobýt samy doma, jít samy do školy, uvařit si snídani, večeři a i teplý oběd (pokud za něj považujeme kaši, špagety nebo parek).
Když tak pozoruji stejně staré děti v okolí, tak to rozhodně není standard. Na obranu těch jiných dětí si myslím, že je to vliv maminek. Mým cílem odjakživa byla co největší samostatnost dětí, abych s tím měla málo práce. Ale někomu to nevadí a baví ho pečovat. Každý jsme nějaký.
|
| Bouřka | 
|
(4.2.2018 10:05:11)
Epepe, vliv maminek to ve všech případech rozhodně nebude. Starší byl těžce fixační dítě od narození, dostával hysterák, když jsem mu na minutu zmizela z očí. Tatínka v tomto směru jako náhradu dlouhé měsíce vůbec neakceptoval. Klidně mohl být spokojeně u táty v náruči, dokud jsem byla v místnosti. Vyšla jsem ven a jekot...On požadoval společnost dokonce i když spal, když tam byl sám, tak se furt budil. A nevyrostl z toho, má to prostě jako výrazně povahový rys. Stále musí být na někom přilepen. Sám si prakticky nikdy nehrál (a ne že bych se nesnažila), až teprve teď skoro v 6letech se u něj občas začíná ukazovat taková ta klasická dětská hra. Prostě to neuměl. Taky bych před tím nevěřila, že si dítě neumí hrát. Tyhle věci jsou prostě hodně daný povahou a lámat to násilím není dobrý. Ale asi je to blbě přenositelná zkušenost. Když se mi narodilo druhé dítě, které klidně zůstalo chvíli samo, nevyžadovalo neustálou pozornost, a později si ochotně hrálo samo, koukala jsem na něj jako na malý zázrak. A pak se ukázalo, že je autista...
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(4.2.2018 10:26:07)
Vliv maminek to není, možná tak ta sebeobsluha. Mám samostatné děti, ve smyslu, že se ve třech letech ráno do školky kompletně oblíkly samy, večer si připravily oblečení na ráno, ale třeba se styděly cizích lidí, i příbuzných, které dlouho neviděly, to se výchovou neovlivní, zvlášť když mně jsou cizí lidi nepříjemný ještě i dneska , s nikým se nebavím .
|
| Monty | 
|
(4.2.2018 10:52:32)
Vliv maminek to ve většině případů je. Nevidím důvod, proč si to nepřiznat. 
|
| Bouřka |
|
(4.2.2018 11:01:17)
Monty, já bych si rozhodně netroufla kvantifikovat, za co můžou maminky, a co prostě neovlivníš, ani když se postavíš na hlavu. Do těch dětí nevidíš a pohled zvenčí může být zavádějící. Jako spousta dětí se naučí vcelku rychle a bez problémů vstávat na budíka do školy A já tě rozhodně nepodezírám z toho, že bys tomu nevěnovala energii a nesnažila se, co to šlo.
|
| Monty |
|
(4.2.2018 11:18:23)
Bouřko,
ono je to trochu jinak. Existuje určité rozpětí, ve kterém zdravé dítě zvládne to či ono. Když dítě nechodí v roce, nikdo z toho nešílí, když nechodí ve třech, už je celkem jasný, že to dítě má problém. A platí to prakticky pro každou schopnost. Takže tam, kde se nevejdeme do onoho rozpětí je to buď nemoc/porucha nebo zásluha "maminky".
|
| Senedra | 
|
(4.2.2018 11:24:22)
Monty, jenže problém "maminky" nenastává tak často a v takové míře, jak se tady snažíš ostatní přesvědčit.
|
| Monty |
|
(4.2.2018 11:28:02)
Senedro,
myslím, že nastává hodně často. Je prostě takový trend. Aby bylo jasno, mně je celkem fuk, jak kdo přistupuje k dětem, je to jeho věc, ale preferuji poctivě přiznat, že já jako rodič to či ono nechci, než se vymlouvat na to, že to dítě nezvládne.
|
|
|
|
| Bouřka |
|
(4.2.2018 11:32:31)
Monty, ono to může být jen pomalé dozrávání v některých oblastech a je otázka, jestli je to vždy nutné označit jako poruchu. Krom toho, řada lidí má značně zkreslené představy o tom rozpětí, takže že dítě k něčemu dospěje brzo považuje za svůj výchovný úspěch, zatímco u dětí, které jsou na opačné straně toho spektra, to pak vidí jako nenormální a nezřídka i jako selhávání rodičů. Moje matka je typický příklad, její děti v roce a půl mluvili v souvětích a tak neustále řešila, že syn v tomto věku říká jen slabiky. Měla tendence nutit ho do procvičování. Já na to kašlala. Když přišel jeho čas, za 3 měsíce z těch prvních slabik do normální mluvy přešel, aniž bych musela vyvinout nějaké významné úsilí.
|
| Monty |
|
(4.2.2018 11:41:23)
Bouřko,
pomalé dozrávání se většinou do toho rozpětí vejde. Teprve když ne, dá se označit za poruchu.
|
|
| Puma |
|
(4.2.2018 11:45:39)
Bouřko, patlala jsem příspěvek se shodným obsahem, nakonec smazala. Tys to vyjádřila mnohem lépe.
|
|
| Epepe |
|
(4.2.2018 11:48:53)
Víš, co, Bouřko, nikdo tě neodsuzuje. Ti je třeba pochopit.
Velmi dobře znám situaci, když něco dítě nezvládne. Ale když něco po dítěti chci, tak k tomu směřuju. Např. já hodně stala o to, aby děti zvládly být samý doma. Pamatuju se, jak tu Mandelinka psala, že její děti ve třech letech chodí po vsi a celý den o jich neví. To pro mě nebylo přijatelné. Pak zase děti hysterčily, že se doma boji, atd. Tak jsem to nelámala přes koleno, nicméně jsem trvala na tom, že se to bude opakovat, dokud se to nenaučí.
|
| Epepe |
|
(4.2.2018 11:50:51)
A mám kamarádky, které by stejně staré, stejně samostatné dítě nenechaly doma ani 5 minut, bály by se. Jejich volba.
Ale samozřejmě mám radost i ze mam za děti takové osobnosti, s kterými se můžu dohodnout.
|
|
|
|
| Puma |
|
(4.2.2018 11:43:44)
Jo, tak s tímhle bych skoro souhlasila. Taky to ale může být přechodný zádrhel ve vývoji, dítě není nemocné, matka "dobrá", přesto problém ve vnějším světě.
|
|
|
|
|
| Puma |
|
(4.2.2018 11:30:19)
Vliv maminky se uplatňuje na osobnosti až sekundárně. Rodiče pracují až s tím, co je předem dáno (a to je někdy síla! - jen těžko něco takového převálcovat))
Máme tři děti, každé jiné, vzhledem, schopnostmi, prožíváním... a zkušenost mi zatím ukázala, že nejlepší je přizpůsobení se nastavení dítěte, samozřejmě v mezích příjemného fungovaní rodiny dohromady. I když ne vždy to jde.
|
| K_at |
|
(4.2.2018 11:40:22)
Pumo, hele, to je jasny. Ja spis vidim obr prusvih v tom, kolik deti je vychovavanych bez nejakych hranic, rodice maji celkem casto problem rict "ne", vymezit se proti tomu, ze decko fakt dela opicarny.
|
| Puma |
|
(4.2.2018 12:20:17)
Kat, máš větší zkušenosti s cizími dětmi, možná jo. Pořád si ale myslím, že rodiče ví často víc a jejich přístup může být okolí nepochopitelný.
Hranice je rodičem pro tu situaci posunuta na nejzazší mez, ale okolí vnímá laxnost a netuší, že posunutí hranice o byť jen o kousek by byl za cenu scény jak z vymítače ďábla.
A je celkem pravidel, že "zdravé dítě" si ze stresu, nejšílenější chování dovolí v nejbezpečnějším prostředí, u matky.
Jsou děti vychovávané k bezohlednosti, bez respektu k okolí, ale nevidím jako jednoduché posoudit, který případ to je.
Máme za sebou slabý odvar toho, co v tomto směru zažívají jiní rodiče, naštěstí to byla jen předškolní fáze a týkalo se to spíš v náročnosti pro nás než pro okolí. Dnes je to boží dítě, spolehlivé, tolerantní, oblíbené v kolektivu. Zcitlivělo mě to a dávám si pozor, abych se neunáhlila ve svém úsudku, nejlépe si žádný nedělat.
|
|
| Žžena |
|
(4.2.2018 12:27:56)
Pumo, souhlasím.
|
|
| K_at |
|
(4.2.2018 12:32:21)
Pumo, nene, mas dite fungujici 8 hodin ve tride, hraje si, povida, kooperuje, pohoda. Prijde rodic - cvak. Naopak kolikrat ja upozornim, ze dite neni ve sve kuzi, kdyz zacne vyblbovat. A tam je to jasny. Ale tohle neni o mem zaujeti a povysenosti. Proste sebou nekteri rodice nechaji vorat a mavat. A broucek muze vse. I ublizovat. Sladce se usmivajici mati se diva, jak jeji broucek kouse druhy decko do ruky. A nic. Obe matky sedi a zadna nic nerekne.
|
| Monty |
|
(4.2.2018 12:50:02)
Šuplíku,
no, protože jim to prochází.
My jsme měli i babičku přísnou a nerozmazlovací, takže určité věci se prostě netolerovaly nikde. A fakt nemluvím o nějakém vojenském drilu.
|
|
|
| K_at |
|
(4.2.2018 12:52:20)
Supliku, jasne, nekdy se to deje. Jsou to deti. Mmch, proc je tak neprijemne, nebo nepripustne to, ze zkratka nekteri rodice jsou, rekneme, velmi velmi benevolentni? Holky, ja jim do toho nekecam (kdyz mi teda dite nedemoluje satnu, tridu). Ale nekerych veci si nelze nevsimnout.
|
| Valoria |
|
(4.2.2018 14:16:37)
Kat, takze si myslis ze je normalni aby jedno dite kousalo druhe jen proto ze doma mu to dovoli kousat treba do maminky?
|
| K_at |
|
(4.2.2018 15:23:03)
Valorie, nechapu tvuj dotaz?
|
|
|
|
|
| Puma |
|
(4.2.2018 12:48:25)
Vůbec jsem to od tebe neprala jako povýšenost.
"Sladce se usmivajici mati se diva, jak jeji broucek kouse druhy decko do ruky. A nic. Obe matky sedi a zadna nic nerekne."
Jj, to je taky k vidění, znám. Horší varianta je, že pokousané straně to vadí, kousající se sladce usmívá.:)
|
| K_at |
|
(4.2.2018 12:53:04)
Pumo, pokousanym to vadi, ale chce reseni po nas!
|
|
|
|
| Bouřka |
|
(4.2.2018 12:32:42)
Pumo , přesně, naučilo mě to nesoudit a raději si na něco nedělat žádný úsudek, protože fakt nevím, co všechno za tím může být.
|
|
|
|
a já jen čekám až mě přijedou pobavit a vyluxovat ledničku. 
. Pomalu ve 3 letech má 10 kg a minimálně půlka stravy je mateřské mléko, takže produkt odpovídá přikrmovanému ročnímu dítěti. Starší byl bez plen od čerstvých 2 let, to bylo pomalu ze dne na den, ale na kakání si ještě rok a čtvrt říkal o plenu, než se ho podařilo přesvědčit na ten záchod. To byl pravda taky zlom, když konečně odpadlo to mytí zadku. 
. On bude vždycky malý, protože je kouzelný. A to nikdy o Petru Panovi asi ani neslyšel 
. 
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)