Věrka ( Kája 10 měsíců) | •
|
(17.9.2008 22:39:08) Ahoj! Tvůj příspěvek dokonale popsal situaci, která byla i u nás. Náš syn je taky jeden z těch absolutně "nesamostatných" a také jsme nikdy neměli to srdce ho nechat vyplakat. Odmalička byl nošený, usínal u prsu, spal s námi v posteli. Teď je mu deset měsíců, chovat se už nechce, spí ve své postýlce nebo někdy i s námi. Vše se upravilo samo.K ničemu jsme ho nenutili, prostě to tak nějak bylo přirozené, dozrál k tomu. Ale jde na něm vidět, že ta péče, kterou jsme mu věnovali nebyla zbytečná. Je z něj osobnost, rozhodně ale není rozmazlený. Nebojí se v kolektivu, perfektně reaguje na jednoduché požadavky, a kdykoliv, když potřebuje přijde si k nám pro pomazlení nebo se prostě přitulit, i v noci, protože i tak malé dítě může mít špatné sny nebo z něčeho strach, tak proč bych ho nechala se trápit v postýlce. Já byla vychovaná v tom duchu, že se děti nechávaly "vyřvat". A následek??? Dodnes se bojím tmy, když jsem sama doma a svítím si malou lampičkou. Samozřejmě ještě někdy potřebuje chovat nebo nosit, ale to snad asi každé dítě, jenom některé ve svých začátcích prostě potřebuje víc lásky, jistoty a pocitu bezpečí. Ale jednou Vám vše stokrát oplatí. Vždyť byl u vás v bříšku celých 9 měsíců a já si myslím, že stejně dlouho trvá než se smíří s tím, že už nejste jeden.
|
simiki | •
|
(24.9.2008 22:22:59) Ahoj, máme taky 1+1, vím, o čem mluvíš. Ale dá se to. Malá taky usínala u kojení, a stala se na mě velmi závislou. Několk týdnů, měsíců, jsem ji nosila, nosila, nosila, nemohla jsem vařit, umýt nádobí, pohnout se jinam. jak si hrála, a já se pohla jinam, okamžitě pouště hračky a plazila se za mnou s řevem. řešila jsem to uklízením a vařením večer. na diskuzi mi jedna kolegyňka poradila, že tomu nemám bránit, že potřebuje se ujistit o mém kontaktu. o tom, že jsem nablízku. trvalo to tak tři čtyři měsíce, teď už to je o hodně lepší. čím je větší, tím je víc samostatnější, a někdy se musím hlásit, aby si mě malá všimla :) hned z porodnice jsem byla nosící typ, a i teď v případě nouze nosím. malá se cítí u mě v bezpečí. ono se to vrátí. kolik vidím na pískovišti maminek, které na své děti řvou i kvůli maličkostem. teď právě buduješ důvěru, tohle za pár týdnů přejde, a budeš mít a tedy máš pěkný vztah. vydrž, bude líp každým dnem o kousek víc, a jednoho se usměješ a poplácáš po rameni :) jinak dcerka má teď rok a půl, toto období měla od ledna, tedy od deseti měsíců, do května.
|
|
|