FraMauro | •
|
(9.2.2009 10:35:09) Dobrý den, řeším podobný problém, jen s tím rozdílem, že synovi jsou necelé tři roky. Maminku si nepamatuje, takže jsem maminka já, právně ale jsem naprosto cizí člověk. O adopci uvažujeme, jen to prostě všechno trvá. Je nutné si uvědomit, že syn adopcí přijde o sirotčí důchod. (u nás to sice není problém, penízky tak zoufale nepotřebujeme a dáváme mu je na stranu, ale někomu to může zasáhnout do rozpočtu, takže je potřeba s tím počítat). Kdyby se otci něco stalo, bude mu v první fázi přidělen za opatrovníka Městský úřad - odbor péče o dítě, který pak dále se soudem řeší, komu reálně bude dítě svěřeno do péče. Kromě adopce nelze nijak právně do budoucna ošetřit, že bych se tím opatrovníkem stala já. Ale mimo zákony a paragrafy mi dámy na úřadu řekly, že by se přihlíželo k vyjádření otce v závěti, že si přeje, abych se o malého dál starala já. Rozhodovat o tom samozřejmě bude soud, ale ten většinou dá na doporučení úředního opatrovníka. Znovu ale musím zdůraznit, že toto je jen řešení "na čestné slovo" a skutečně právně podchycené je to opravdu jen v případě adopce. Kdyby se například rodina dítěte rozhodla, že jsem "špatná matka", tak by určitě dokázali, že bude svěřen do péče babičky a dědečka a já zase zůstanu cizí, i když mi říká mami. (ťuk ťuk ťuk - ať tohle nikdy nemusíme řešit).
|
Hanka | •
|
(11.2.2009 22:06:49) Dobrý den, myslím, že babičku (z matčiny strany) už jsme vyřešili a že si vzhledem ke svému zdravotnímu stavu užívá současný stav, kdy má vnuka každý druhý víkend plus 14 dní o prázdninách, a nemusí řešit jeho problémy se školou. Ani se tolik nebojím, že by žádala o svěření do péče, spíš mám strach, aby do rozhodnutí soudu syna neumístili do nějakého ústavu. To by nesl špatně a jeho psychika by tím, myslím, hodně trpěla.Přiznávám, že sirotčí důchod je významným příspěvkem našeho rozpočtu, platíme z něj synovi stavební spoření a určitě přispívá na pravidelné cesty autem k babičce. (nebydlí v našem městě). Přesto nejsou peníze jediný důvod, proč adopci oddaluji. Zpočátku jsme s babičkou bojovali za pomoci mnoha institucí, chtěla se o syna soudit a získat ho do péče. Tedˇpo pěti letech se naše vztahy hodně zlepšily, snažíme se nevzájem vycházet si vstříc a myslím, že by se adopcí mohla cítit ohrožena. Tím by naše pracně vybudované vztahy mohly vzít za své a toho se velmi bojím. Proto je pro mě teď rozhodující pouze tato otázka: Víte, co se s dětmi "sirotky" děje do doby, než soud rozhodne, komu je svěří do péče?
|
|
|