•
|
(6.5.2009 23:02:01) Naprosto chápu, jak Vám je. Mám dvě děti, dceři je 6 roků, od září půjde do školy, synovi budou v červnu tři a nyní zacvičujeme školku.Oba mají naprosto odlišnou povahu.Dcera je na mě odmalička závislá a je velice citlivá, syn nese odloučení poněkud lépe, přesto je také závisláček. Když byly dceři necelé tři roky, otěhotněla jsem. Rozhodla jsem se že jí nedám tak jak by měla jít do školky a celé to odložit, takže nastupovala v necelých pěti letech. Přesto jsem si vytrpěla maximum. Nastaly klasické scény, kdy mi jí rvaly z náruče a zamykaly mezi námi dveře, aby za mnou nemohla. Když jsem si jí vyzvedávala, plakala tak hrozně, že jsem plakala s ní, plakala jsem cestou ze školky, doma. Asi dva týdny jsem jí dopovala homeopatiky na uklidnění a sebe taky, ale myslím, že to nemělo žádný efekt. Plakala v noci, ráno, přes den, nikdo se jí na školku nesměl ani zeptat. Paní učitelka byla hodná, přesto to nešlo. Pomalu si zvykla, musela, ale pláč přestal asi až po sedmi měsících, ten hrozný, pak jen ráno si poplakala ve školce, ale rezignovala. Kladu si vinu, že jsem sebe ani jí na tuhle situaci nedokázala připravit. nyní jsem začala dávat syna - do stejné třídy. Nastavila jsem naprosto jinou metodu, čekala jsem až si začne hrát a odcházela jsem nepozorována, prošlo mi to pouze 4x, nyní už ne. Takže ho musím dát paní učitelce do náruče a odejít. je jiný než dcera, nechá se ukecat a po chvíli nebrečí. Přesto odmítá spolupráci, protože se zlobí, že jsem mu utekla a s paní učitelkou nekomunikuje. Pokud jste se na tuhle cestu dala a školkou začala, myslím, že byste měla vydržet, jen si spíš domluvit s paní ředitelkou, pokud je to ve vašich možnostech, abyste mohla část dne strávit ve školce s dcerou a nebo jí nedávat na celý den, ale jen na pár hodin, pokud to líp snese. Nebo zavést třeba výhody, že nebude chodit v pátek a tak. nám to pomohlo. Není to ale lehké období a závidím maminkám, které tohle řešit nemusí. Mezi mě a dceru to vneslo něco, co nemůžeme odbourat. nedokázala se smířit s tím, že já jsem doma a ona musí do školky, žádné argumenty nepřijímala a dodnes to z jejího chování mnohdy vycítím, že to považuje stále za křivdu. Je hodně citlivá. U syna se to zatím neprojevilo a doufám, že to zvládneme líp. Pokud si chcete popovídat, ozvěte se mi na mail, sdílená starost - poloviční starost. vera.l@seznam.cz
|