Otázka
Odpověď
Počínající alkoholismus
5.4.2002 10:09:12 Bohumila, 46 let, dvě studující děti 24 a 22 let
Vážená paní doktorko,
v poslední době mám starost o manžela. Jsem 28 let vdaná a můj manžel byl a je velmi hodný, zodpovědný, pracovitý, rodina pro něj vždy byla a stále je na prvním místě. Neměla jsem s ním nikdy žádné problémy ani se žárlivostí, alkoholem, ani finanční, vlastně jsem s ním měla krásný život. V zaměstnání během let postupoval, až se asi před třemi lety stal "velkým šéfem", ředitelem společnosti. Od té doby nastal zlom. Neustále je přepracovaný, ve stresu apod. Pracuje průměrně 14 hodin denně, i doma. Kvůli tomu ale nepíši. Problém je v tom, že na jednáních, obchodních schůzkách apod. začal postupně pít a v poslední době se stává, že přijde domů opilý, blekotá nesmysly a bezdůvodně mně i dospělé děti slovně napadá. Např. mi řekl, ať táhnu do hajzlu, že mně už nikdy nechce vidět, také mne nazval hyenou(promiňte ty výrazy) atd. Jakmile vystřízliví, velmi se omlouvá, kupuje kytku apod. Když se takto opije, připadá mně, že to vůbec není on, ale někdo cizí, že tohoto člověka jsem si nikdy nevzala. Vždy jsem si zakládala, že jsem ho nikdy v životě neviděla ani trochu opilého, ani na naší svatbě ne. Působí to špatně i na děti, protože v tátovi měly vždy vzor. Na moje námitky odpovídá, že si vůbec neumím představit, co tato funkce obnáší, jak se nesmí odmítnout alkohol před obchodními partnery, že by byl pracovně vyřízený, kdyby s nimi nepil. Já to nemohu pochopit, je to opravdu nutné? Myslíme si s dětmi, že by této práce měl nechat, je velmi schopný a má i jiné nabídky (to vím odjinud, ne od něj). Kdyby to bylo jen takto, tak jsem ochotná to přejít, ale tyto jeho úlety jsou stále častější, několikrát v měsíci, dokonce už také přišel o doklady a peněženku a neví kde. Myslíte, že by se člověk mohl stát alkoholikem i po padesátce, když předtím nikdy žádný vztah k alkoholu neměl? Navíc nemá v pořádku zdraví a myslím, že mu to nepřidá. Jak ho máme s dětmi ovlivnit, aby se přestal opíjet (ne se občas napít vína)? Víte, snad bych byla radši, kdyby měl nějakou ženu, než tohle. Mně to psychicky ničí a pak se kvůli tomu trápím. Také se bojím, že se to může stupňovat a v tom případě nemám chuť zbytek života strávit s notorikem. To snad bych uvažovala o nějakém řešení, neboť děti v brzké době odejdou a já se nehodlám zničit. Lepší by mně snad bylo, kdybych žila sama. Prosím o odpověď a budu Vám za ni velmi vděčná. Už si opravdu nevím rady.
v poslední době mám starost o manžela. Jsem 28 let vdaná a můj manžel byl a je velmi hodný, zodpovědný, pracovitý, rodina pro něj vždy byla a stále je na prvním místě. Neměla jsem s ním nikdy žádné problémy ani se žárlivostí, alkoholem, ani finanční, vlastně jsem s ním měla krásný život. V zaměstnání během let postupoval, až se asi před třemi lety stal "velkým šéfem", ředitelem společnosti. Od té doby nastal zlom. Neustále je přepracovaný, ve stresu apod. Pracuje průměrně 14 hodin denně, i doma. Kvůli tomu ale nepíši. Problém je v tom, že na jednáních, obchodních schůzkách apod. začal postupně pít a v poslední době se stává, že přijde domů opilý, blekotá nesmysly a bezdůvodně mně i dospělé děti slovně napadá. Např. mi řekl, ať táhnu do hajzlu, že mně už nikdy nechce vidět, také mne nazval hyenou(promiňte ty výrazy) atd. Jakmile vystřízliví, velmi se omlouvá, kupuje kytku apod. Když se takto opije, připadá mně, že to vůbec není on, ale někdo cizí, že tohoto člověka jsem si nikdy nevzala. Vždy jsem si zakládala, že jsem ho nikdy v životě neviděla ani trochu opilého, ani na naší svatbě ne. Působí to špatně i na děti, protože v tátovi měly vždy vzor. Na moje námitky odpovídá, že si vůbec neumím představit, co tato funkce obnáší, jak se nesmí odmítnout alkohol před obchodními partnery, že by byl pracovně vyřízený, kdyby s nimi nepil. Já to nemohu pochopit, je to opravdu nutné? Myslíme si s dětmi, že by této práce měl nechat, je velmi schopný a má i jiné nabídky (to vím odjinud, ne od něj). Kdyby to bylo jen takto, tak jsem ochotná to přejít, ale tyto jeho úlety jsou stále častější, několikrát v měsíci, dokonce už také přišel o doklady a peněženku a neví kde. Myslíte, že by se člověk mohl stát alkoholikem i po padesátce, když předtím nikdy žádný vztah k alkoholu neměl? Navíc nemá v pořádku zdraví a myslím, že mu to nepřidá. Jak ho máme s dětmi ovlivnit, aby se přestal opíjet (ne se občas napít vína)? Víte, snad bych byla radši, kdyby měl nějakou ženu, než tohle. Mně to psychicky ničí a pak se kvůli tomu trápím. Také se bojím, že se to může stupňovat a v tom případě nemám chuť zbytek života strávit s notorikem. To snad bych uvažovala o nějakém řešení, neboť děti v brzké době odejdou a já se nehodlám zničit. Lepší by mně snad bylo, kdybych žila sama. Prosím o odpověď a budu Vám za ni velmi vděčná. Už si opravdu nevím rady.
V její náručí
