Problémy s chováním

Vážená paní doktorko,
má dcera je ve třetí třídě z.š. a již od první třídy nosí domů poznámky ohledně zapomínání domácích úkolů a vyrušování. Po věčných diskuzích s paní učitelkou jsem se v druhé třídě rozhodla (anonymně, bez vyjádření školy) absolvovat návštěvu v pedagogicko psychologické poradně. Tam nám bylo sděleno, že dcera není dyslektik ani dysgrafik, má nadprůměrnou inteligenci na svůj věk a trpí mírnou poruchou soustředěnosti. Potřebovala by individuální přístup. S touto zprávou jsem šla za paní učitelkou, ale tam mi bylo sděleno, že má dětí moc, nemůže uplatňovat individuální přístup, dcera sedí v poslední lavici sama, protože kdyby si jí posadila dopředu, tak by jí vyrušovala celou třídu.
Na chvíli se to zlepšilo, ale teď v prvním pololetí dcera dostala důtku třídního učitele za zapomínání a vyrušování.
Minulý týden jsem volala do školy a paní učitelka se mnou vedla rozhovor (spíše monolog) o tom, že nikdy neměla takové dítě jako je Jana, že kvůli ní při vyučování trpí, Jana ruší celou třídu a nereaguje na její výtky. Včera přinesla dcera ze školy podepsat sdělení, že pokud se razantně nezlepší, bude mít sníženou známku z chování.
Je zde další problém - babička. Dcera přijde ze školy a dělá si úkoly u prarodičů, kteří bydlí vedle nás. Pokud je vše v pořádku, je klid, ale pokud přinese dcera poznámku, babička jí říká, že je to kvůli tomu, že se o ní nestarám, že se starám pouze o psa. Mám psa, se kterým chodím na cvičiště, ale celou dobu s dcerou, i když jedeme někam na závody, jede dcera se mnou. Má psy také ráda a chtěla by také mít svého psa a závodit s ním. To se však v rodině mého manžela nesetkává s pochopením (spíše s odporem).
Co se týká výchovy dcery, je občas zatvrzelá, chce si prosadit svou,ale doma jí to netolerujeme. U babičky však vždy svou prosadí . Dostane, co si přeje (nové boty, džíny apod.).
Myslím si, že paní učitelka si jí též nedokáže ohlídat, neumí s ní jednat.
Dcera nechce přejít na jinou školu, má ve škole kamarádky.
Objednala jsem se s ní znovu do ped. psych. poradny, tentokrát i s vyjádřením školy, i když si myslím, že to nebude mít žádný význam.
Dcera se docela drží, ale já jsem již psychicky zdeptaná, po posledním telefonickém rozhovoru s paní učitelkou jsem se rozbrečela, když na to myslím, nemohu spát.
V úterý máme třídní schůzky, kam jsem nechtěla jít, ale dcera řekla, že jí babička povídala, že když tam nepůjdu já, tak půjde ona, tak jsem se rozhodla, že půjdu. Obávám se ale, že pokud mi paní učitelka bude zase před ostatními rodiči vytýkat problémy s mou dcerou, asi se složím.
Manžel chce dokonce dceři pokud přinese dvojku z chování zakázat o prázdninách jet na tábor a se mnou pod stan. Což by ale znamenalo zůstat s babičkou a dědou, než přijdeme z práce.
Manžel se se mnou o těchto problémech moc nebaví, protože prý má starostí dost (dostavujeme rodinný domek) a rozhovor s babičkou skončí tím, že se pohádáme. Většinou se vše dozvím od dcery, babička se tak přes ní ventiluje.
Moji rodiče v současné době bydlí také ve stejné vesnici jako já, ale na rozdíl od manželových rodičů nám do ničeho nezasahují.