Otázka
Odpověď
Re: Neumí si sám hrát
7.6.2000 Silvie Nedvědová
Dobrý den Jano,
První, co mě napadlo, bylo, že pokud má Kubík mladší sestřičku, o kterou pečujete, a která se narodila, když mu byly tři roky, chce Vaši péči i pro sebe. Nechce si hrát sám, když sestřička si taky nemusí hrát sama. Znám děti, které se ve třech až čtyřech letech začaly po narození sourozence opět počůrávat a chtěly pleny, nebo chtěly ve školním věku pít z flaštičky jako miminko. Poté, co sourozenec trochu povyrostl, to zase odeznělo. Možná, že jim to pomáhá překonat velkou změnu, kterou narození sourozence, a úzký vztah kojence s maminkou, přeci jenom přináší. Už to není jen já a maminka, ale miminko, maminka, a co já, jak tam teď patřím…? Myslím, že mu poskytujete potřebnou podporu a pocit jistoty, pokud mu vycházíte vstříc.
Mohlo by být ale vhodné, i pro Vás, abyste si odpočinula, i pro Kubíkovu samostatnost, aby si někdy hrál a něco dělal i s jinou oblíbenou dospělou osobou, u čeho třeba Vy, ani sestřička nebudete.
Vést k tomu, aby si hrál sám, ho můžete podle mě vést tak, že mu občas řeknete, že teď by bylo fajn, aby si zkusil chvíli hrát, poslouchat pohádku z kazeťáku... sám, a uvidíte, jak bude reagovat, jestli bude smutný nebo Vás bude přemlouvat, plakat, vztekat se? Nevím přesně, co si představit, když napíšete, že nevydrží ani chvíli sám. Myslím, že je to na Vaší domluvě, na Vašem citu pro to, zda to zkusit nebo ne. Pokud byste se například cítila moc unavená nebo se mu opravdu nemohla věnovat zrovna tak jak by si přál, je myslím vhodné to říci.
Můžete si zkusit projít jeho aktivity během dne, nevydrží přeci jen u něčeho o samotě, aspoň chvilku, nezaujme ho nějaká činnost tak, že i když ji zahajujete spolu, dál už Vaši přítomnost přestává potřebovat? Pokud na něco přijdete, tak tyhle chvíle zvolna prodlužujte, ale buďte v doslechu, třeba ve vedlejší místnosti.
Jinak mi podle Vašeho popisu připadá spíš jako dítě, které se cítí dobře s druhými lidmi, a tedy výhledově snad i s kamarády ve škole.
Pokud by ale ta živost a horší schopnost soustředění byla nějak nápadná (podle Vašeho dopisu si to ale nemyslím) nebo přetrvávala a nelepšila se, bylo by možné zajít v předškolním věku na vyšetření do pedagogicko-psychologické poradny, kam patříte podle místa bydliště, adresu ví např. dětský lékař. Nebo vyhledat jiné vyšetření a terapii, např. v odpovědích týkajících se hyperaktivity je kontakt na eeg-biofeedback (odpovědi Dr. Tyla), tato metoda je vhodná pro podporu schopnosti soustředění i v předškolním věku.
Kdybyste si chtěla něco upřesnit nebo se Vám zdálo, že žádná z možností nesedí, napište.
Mějte se hezky
Mgr. Silvie Nedvědová
První, co mě napadlo, bylo, že pokud má Kubík mladší sestřičku, o kterou pečujete, a která se narodila, když mu byly tři roky, chce Vaši péči i pro sebe. Nechce si hrát sám, když sestřička si taky nemusí hrát sama. Znám děti, které se ve třech až čtyřech letech začaly po narození sourozence opět počůrávat a chtěly pleny, nebo chtěly ve školním věku pít z flaštičky jako miminko. Poté, co sourozenec trochu povyrostl, to zase odeznělo. Možná, že jim to pomáhá překonat velkou změnu, kterou narození sourozence, a úzký vztah kojence s maminkou, přeci jenom přináší. Už to není jen já a maminka, ale miminko, maminka, a co já, jak tam teď patřím…? Myslím, že mu poskytujete potřebnou podporu a pocit jistoty, pokud mu vycházíte vstříc.
Mohlo by být ale vhodné, i pro Vás, abyste si odpočinula, i pro Kubíkovu samostatnost, aby si někdy hrál a něco dělal i s jinou oblíbenou dospělou osobou, u čeho třeba Vy, ani sestřička nebudete.
Vést k tomu, aby si hrál sám, ho můžete podle mě vést tak, že mu občas řeknete, že teď by bylo fajn, aby si zkusil chvíli hrát, poslouchat pohádku z kazeťáku... sám, a uvidíte, jak bude reagovat, jestli bude smutný nebo Vás bude přemlouvat, plakat, vztekat se? Nevím přesně, co si představit, když napíšete, že nevydrží ani chvíli sám. Myslím, že je to na Vaší domluvě, na Vašem citu pro to, zda to zkusit nebo ne. Pokud byste se například cítila moc unavená nebo se mu opravdu nemohla věnovat zrovna tak jak by si přál, je myslím vhodné to říci.
Můžete si zkusit projít jeho aktivity během dne, nevydrží přeci jen u něčeho o samotě, aspoň chvilku, nezaujme ho nějaká činnost tak, že i když ji zahajujete spolu, dál už Vaši přítomnost přestává potřebovat? Pokud na něco přijdete, tak tyhle chvíle zvolna prodlužujte, ale buďte v doslechu, třeba ve vedlejší místnosti.
Jinak mi podle Vašeho popisu připadá spíš jako dítě, které se cítí dobře s druhými lidmi, a tedy výhledově snad i s kamarády ve škole.
Pokud by ale ta živost a horší schopnost soustředění byla nějak nápadná (podle Vašeho dopisu si to ale nemyslím) nebo přetrvávala a nelepšila se, bylo by možné zajít v předškolním věku na vyšetření do pedagogicko-psychologické poradny, kam patříte podle místa bydliště, adresu ví např. dětský lékař. Nebo vyhledat jiné vyšetření a terapii, např. v odpovědích týkajících se hyperaktivity je kontakt na eeg-biofeedback (odpovědi Dr. Tyla), tato metoda je vhodná pro podporu schopnosti soustředění i v předškolním věku.
Kdybyste si chtěla něco upřesnit nebo se Vám zdálo, že žádná z možností nesedí, napište.
Mějte se hezky
Mgr. Silvie Nedvědová
V její náručí
