Otázka
Odpověď
Re: Vztekání v roce
28.6.2003 23:43:48 Mgr. Jitka Jeklová
Dobrý den,
odpověď na Vaši otázku není snadná ani jednoznačná. Sama popisujete, co jste již zkoušela. Je dobře, že přemýšlíte nad všemi možnostmi, nezbývá než to zkoušet znovu, opakovaně. Přestože se traduje, že období vzdoru nastává až kolem druhého roku, mnohé teorie i zkušenosti potvrzují, že vzdor dítěte se objevuje během celého dětství, zvláště pak v batolecím věku, tj. od jednoho do tří let. Není vyjímkou, když nejhorší "boje" přichází už kolem jednoho roku. Zkoušela jste, pokud se vztek objeví doma, odejít z místnosti jinam a v klidu počkat, až se syn vyvzteká? Většinou to pomáhá spíše na starší děti, ale zkusit se může i na mladší. Pokud se situace objeví mimo domov, není toto docela dobře možné. V každém případě radím zachovat klidnou hlavu a hlavně klidný hlas. Je to těžké, ale jestliže se syn začne vztekat a lehne si na záda, pak pokud je to možné, si jen stoupněte nad něj a pozorujte jej a hlídejte, ať si neublíží. Možná bude sám překvapen Vaší reakcí. Uvidíte, jak zareaguje. Stále na něj mluvte příjemným, klidným hlasem. Nevšímejte si toho, že jste třeba středem pozornosti celé ulice. Počítejte naopak s tím, že pokud zvýšíte hlas, bude váš syn ještě více reagovat tak, tak si nepřejete. Mnoho dětí nemá rádo vodění za ruku. I můj syn (15 měs) to zrovna nemiluje. Přesto jsou situace, kdy není možné se tomu vyhnout. V tom případě uchopte syna pevně za ruku jen na nezbytně dlouhou dobu (např. než jen přejdete přes ulici). V žádném případě se ale nenechávejte kousat. Snažte se synovi v tomto zabránit. Můžete zkusit jej nějakým způsobem zaskočit, některé maminky dokonce sahají k lehkému plácnutí přes plínečku, což může v některých případech pomoci. Je to také možnost odpoutání pozornosti, ale jistě jsou i jiné, lepší. Důležité je také nažit se navázet s dítětem oční kontakt. Podobnou situaci jsem se již pokoušela vysvětlit v dotazu Kdy říkat ne a trvat na něm. Asi sama tušíte, že by nebyla ideální situace, kdyby si syn zvykl, že je vždy po jeho. V budoucnu by Vám to mohlo přinést jen další problémy. Lze předpokládat, že s tím, jak syn bude vyspívat, se Vám bude otevírat stále více možností domluvy. Zatím je však syn příliš malý, než aby pochopil, že pro něj chcete jen to dobré. Nepouštějte se však se synem do bojů, pouze trvejte na svém. Důrazně, ale velmi klidně a důsledně. Jestliže ale nemá Váš syn rád nošení a hlavně cizími lidmi, noste jej co nejméně a ostatním to vysvětlete. Každé dítě je prostě jiné a to nezměníme. Zvracení je jen jednou z obraných reakcí. K podobnému dotazu paní Lidky dodávám, že ona sama potvrzuje, jak negativně syn reaguje na zvýšení hlasu matky. Ještě více se rozzuří ... Toho ale nechceme dosáhnout. A k dotazu o výchově dodávám, že s trochou nadsázky se dá říci, že své dítě vychováváte, maminky od první chvíle, co jste jej spatřily a od téže doby se snaží děti vychovávat Vás. Některé teorie dokonce tvrdí, že své děti vychováváme od první chvíle, kdy jsme jej počaly. Uvědomme si, že každá matka reaguje i jinak na první kopnutí miminka apod. Já osobně jsem přesvědčena, že i v prenatálním věku je komunikace s miminkem důležitá a jistě hraje roli pro budoucí život. Jak velkou, ale zatím nedokážeme posoudit. V každém případě Vám maminky přeji, aby se Vaši malí vzteklouni stali Vašimi miláčky, protože přiznejme si, že oni to s námi taky nemají vždy lehké.
Mgr. Jitka Jeklová
odpověď na Vaši otázku není snadná ani jednoznačná. Sama popisujete, co jste již zkoušela. Je dobře, že přemýšlíte nad všemi možnostmi, nezbývá než to zkoušet znovu, opakovaně. Přestože se traduje, že období vzdoru nastává až kolem druhého roku, mnohé teorie i zkušenosti potvrzují, že vzdor dítěte se objevuje během celého dětství, zvláště pak v batolecím věku, tj. od jednoho do tří let. Není vyjímkou, když nejhorší "boje" přichází už kolem jednoho roku. Zkoušela jste, pokud se vztek objeví doma, odejít z místnosti jinam a v klidu počkat, až se syn vyvzteká? Většinou to pomáhá spíše na starší děti, ale zkusit se může i na mladší. Pokud se situace objeví mimo domov, není toto docela dobře možné. V každém případě radím zachovat klidnou hlavu a hlavně klidný hlas. Je to těžké, ale jestliže se syn začne vztekat a lehne si na záda, pak pokud je to možné, si jen stoupněte nad něj a pozorujte jej a hlídejte, ať si neublíží. Možná bude sám překvapen Vaší reakcí. Uvidíte, jak zareaguje. Stále na něj mluvte příjemným, klidným hlasem. Nevšímejte si toho, že jste třeba středem pozornosti celé ulice. Počítejte naopak s tím, že pokud zvýšíte hlas, bude váš syn ještě více reagovat tak, tak si nepřejete. Mnoho dětí nemá rádo vodění za ruku. I můj syn (15 měs) to zrovna nemiluje. Přesto jsou situace, kdy není možné se tomu vyhnout. V tom případě uchopte syna pevně za ruku jen na nezbytně dlouhou dobu (např. než jen přejdete přes ulici). V žádném případě se ale nenechávejte kousat. Snažte se synovi v tomto zabránit. Můžete zkusit jej nějakým způsobem zaskočit, některé maminky dokonce sahají k lehkému plácnutí přes plínečku, což může v některých případech pomoci. Je to také možnost odpoutání pozornosti, ale jistě jsou i jiné, lepší. Důležité je také nažit se navázet s dítětem oční kontakt. Podobnou situaci jsem se již pokoušela vysvětlit v dotazu Kdy říkat ne a trvat na něm. Asi sama tušíte, že by nebyla ideální situace, kdyby si syn zvykl, že je vždy po jeho. V budoucnu by Vám to mohlo přinést jen další problémy. Lze předpokládat, že s tím, jak syn bude vyspívat, se Vám bude otevírat stále více možností domluvy. Zatím je však syn příliš malý, než aby pochopil, že pro něj chcete jen to dobré. Nepouštějte se však se synem do bojů, pouze trvejte na svém. Důrazně, ale velmi klidně a důsledně. Jestliže ale nemá Váš syn rád nošení a hlavně cizími lidmi, noste jej co nejméně a ostatním to vysvětlete. Každé dítě je prostě jiné a to nezměníme. Zvracení je jen jednou z obraných reakcí. K podobnému dotazu paní Lidky dodávám, že ona sama potvrzuje, jak negativně syn reaguje na zvýšení hlasu matky. Ještě více se rozzuří ... Toho ale nechceme dosáhnout. A k dotazu o výchově dodávám, že s trochou nadsázky se dá říci, že své dítě vychováváte, maminky od první chvíle, co jste jej spatřily a od téže doby se snaží děti vychovávat Vás. Některé teorie dokonce tvrdí, že své děti vychováváme od první chvíle, kdy jsme jej počaly. Uvědomme si, že každá matka reaguje i jinak na první kopnutí miminka apod. Já osobně jsem přesvědčena, že i v prenatálním věku je komunikace s miminkem důležitá a jistě hraje roli pro budoucí život. Jak velkou, ale zatím nedokážeme posoudit. V každém případě Vám maminky přeji, aby se Vaši malí vzteklouni stali Vašimi miláčky, protože přiznejme si, že oni to s námi taky nemají vždy lehké.
Mgr. Jitka Jeklová
V její náručí
