Otázka
Odpověď
Re:Problém v 1. třídě
15.11.2003 11:53:30 Mgr. Jitka Jeklová
Dobrý den,
přiznám se, že se mi úvod Vašeho dotazu nečetl lehce. Mrzí mne, že Vám odborníci nedokáží pomoci a chápu, že z toho pramení Vaše nedůvěra v psychology obecně. Z toho mála informací co mám, bude moje rada spíš jen souborem nápadů, co by možná šlo vyzkoušet. To, do jaké třídy Vaše dcera chodí, se mi zdá jako velmi dobré řešení. Osobně bych byla ráda, kdyby takových tříd bylo co nejvíce. Že je paní učitela spec. pedagog je také dobré. A kombinace se školní psycholožkou by neměla mít chybu. Co tedy s Vaší dcerkou? Zkuste (nebo spíš paní učitelka) tzv. paradoxní přístup. Pokud bude Martinka odmítat mluvit, pak ji může paní učitelka pochválit, jak byla celou hodinu krásně ticho a vůbec nerušila. Pokud odmítne psát, tak místo výčitek ji zahrňte (nebo p. uč.) pochopením, např. mně se taky někdy nechce. Prostě ve chvíli, kdy očekává výčitky či zlobu, udělejte opak. Přinejmenším tím bude dcerka zaskočená. Možná to nedá příliš najevo, ale určitě to bude vnímat. Co s agresivitou? Myslím, že Martinčina agresivita je zřejmě pozůstatkem kolektivní výchovy v DD. Tam byly zřejmě "tvrdé" lokty potřeba k tomu, aby si něco vybojovala. Dobré místo u stolečku, přízeň "tety", lepší hračky apod. Martinka prostě stále o něco bojuje. Ve škole možná o přízeň paní učitelky. Možná by paní učitelka mohla zkusit následující (a možná už to zkoušela, pak se jí omlouvám): Pokud dcerka nebude chtít se zapojit do nějaké činnosti, či komunikovat, ať paní učitelka schválně vyhledává možnosti, jak být Martince nejblíž. Např. když děti sedí v kruhu, p.uč. může taky, ale ať si sedne vedle Vaší dcery. Nebo když je třeba rozdat sešity, ať požádá Vaši dceru. Nevím, jestli to pomůže, ale i kdyby ne, tak bych to po prvním pokusu nevzdávala. Některé děti potřebují vidět, že zájem dospělé osoby o ně je trvalý. A tím spíš děti, které tuto zkušenost z ranného dětství nemají. Dceru samozřejmě za projevy odmítání netrestejte. Po zlém nic nezmůžete. Jedině laskavý způsob může ve Vaší dceři něco zlomit. Jediné, co je možno trestat a rozhodně netolerovat, je agresivní chování vůči jiným dětem. Ale i tady bych byl opatrná. Možná to není agresivita jako taková, ale jen snaha zaujmout, získat si své "místo na Slunci". To, že se doma ráda učí, je známka toho, že ji škola baví. Podporujte ji v tom. Problémy s chováním jsou zcela něco jiného. Jestliže jste odněkud poblíž Brna, můžete mě kontaktovat v naší poradně - 543 216 135. Jinak přeji hodně štěstí při příštím setkávání se s psychology a hlavně spokojenou dcerku.
Mgr. Jitka Jeklová
přiznám se, že se mi úvod Vašeho dotazu nečetl lehce. Mrzí mne, že Vám odborníci nedokáží pomoci a chápu, že z toho pramení Vaše nedůvěra v psychology obecně. Z toho mála informací co mám, bude moje rada spíš jen souborem nápadů, co by možná šlo vyzkoušet. To, do jaké třídy Vaše dcera chodí, se mi zdá jako velmi dobré řešení. Osobně bych byla ráda, kdyby takových tříd bylo co nejvíce. Že je paní učitela spec. pedagog je také dobré. A kombinace se školní psycholožkou by neměla mít chybu. Co tedy s Vaší dcerkou? Zkuste (nebo spíš paní učitelka) tzv. paradoxní přístup. Pokud bude Martinka odmítat mluvit, pak ji může paní učitelka pochválit, jak byla celou hodinu krásně ticho a vůbec nerušila. Pokud odmítne psát, tak místo výčitek ji zahrňte (nebo p. uč.) pochopením, např. mně se taky někdy nechce. Prostě ve chvíli, kdy očekává výčitky či zlobu, udělejte opak. Přinejmenším tím bude dcerka zaskočená. Možná to nedá příliš najevo, ale určitě to bude vnímat. Co s agresivitou? Myslím, že Martinčina agresivita je zřejmě pozůstatkem kolektivní výchovy v DD. Tam byly zřejmě "tvrdé" lokty potřeba k tomu, aby si něco vybojovala. Dobré místo u stolečku, přízeň "tety", lepší hračky apod. Martinka prostě stále o něco bojuje. Ve škole možná o přízeň paní učitelky. Možná by paní učitelka mohla zkusit následující (a možná už to zkoušela, pak se jí omlouvám): Pokud dcerka nebude chtít se zapojit do nějaké činnosti, či komunikovat, ať paní učitelka schválně vyhledává možnosti, jak být Martince nejblíž. Např. když děti sedí v kruhu, p.uč. může taky, ale ať si sedne vedle Vaší dcery. Nebo když je třeba rozdat sešity, ať požádá Vaši dceru. Nevím, jestli to pomůže, ale i kdyby ne, tak bych to po prvním pokusu nevzdávala. Některé děti potřebují vidět, že zájem dospělé osoby o ně je trvalý. A tím spíš děti, které tuto zkušenost z ranného dětství nemají. Dceru samozřejmě za projevy odmítání netrestejte. Po zlém nic nezmůžete. Jedině laskavý způsob může ve Vaší dceři něco zlomit. Jediné, co je možno trestat a rozhodně netolerovat, je agresivní chování vůči jiným dětem. Ale i tady bych byl opatrná. Možná to není agresivita jako taková, ale jen snaha zaujmout, získat si své "místo na Slunci". To, že se doma ráda učí, je známka toho, že ji škola baví. Podporujte ji v tom. Problémy s chováním jsou zcela něco jiného. Jestliže jste odněkud poblíž Brna, můžete mě kontaktovat v naší poradně - 543 216 135. Jinak přeji hodně štěstí při příštím setkávání se s psychology a hlavně spokojenou dcerku.
Mgr. Jitka Jeklová
V její náručí
