Re:Kňourání

Milá Radko, taky bych si hodně přála, aby nám Ondra řekl, proč to všechno takto dělá, dalo by se určitě líp na něj reagovat. Můžeme se jenom domnívat ... Je možné, že si Ondra prožívá speciální období citového příklonu, kdy vás vlastně "vyžaduje" k sobě. Pokud se to tak děje, děti jsou ale většinou klidné, když k nim přijde ten, koho chtěli. Já bych se zachovala takto: snažila bych se "udělat" nějaké hranice ve výchově. Takže když Ondra zakňourá, zapláče a vy budete vědět, že se mu nic speciálního neděje (tak jak o tom píšete, že nemá počurané pleny, nebolí ho zuby ...), zavolala bych na něj, že jsem tady, nikam jsem neodešla, vařím polévku, ať za vámi doleze nebo bych si ho k sobě vzala do kuchyně. Pak bych si ho dala na židličku, dala bych mu do ruky vařečku nebo kus mrkve a pustila bych kazetu s písničkami, ať si zpíváme ... Udělala bych nějaký kompromis, nenechala bych se strhnout k tomu, že ho budu pořád nosit. Může se totiž stát, že si na to Ondra zvykne, vás pak budou bolet i záda a bude to náročnější odnaučit ho toto. Pokud je to možné a budete to chtít, zkuste chodit i do mateřského centra nebo tam, kde je víc maminek a dětí. Zkusit to, jestli se to bude Ondrovi i vám líbit. Důležité mi připadá i to, abyste mluvila i před Ondrou o vašich pocitech, které při tomto všem máte. Jak jste ráda, že máte Ondru, jak jste unavená, někdy rozmrzelá, někdy utahaná ..., aby ve vás tyto pocity nezůstávaly.

Držím palce Ilona Špaňhelová