Re: Vynucování si pozornosti zvracením

Milá Kláro, znám takové děti a měla jsem i některé ve své péči. Pokud se shodneme, z jejich strany je to tak, že si s danou věcí nebo situací už neví rady a proto řeší celou věc - často bez jediného slova - tím, že se pozvrací. Tímto způsobem vlastně dávají najevo svým nejbližším - nejvíc ale tak zkoušejí maminky - "nesouhlasím s tebou, podívej se na mě, co děláš, co mi způsobuješ". Podle mého názoru je to jejich projev vzdoru, někdy i malého možná ještě neuvědomělého "vydírání". Já bych velmi doporučila, abyste navštívili dětského psychologa, abyste dovedli celou situaci rozebrat - to nezvládneme v rámci mailu. Je také důležité se v takovém dítěti pomocí odborníka zorientovat a najít východiska pro svoji výchovu. V tomto čase - dvou let Matyáše - vám v tom on pomůže, ale jen trošku.
Možností řešení je několik:
1. nebát se toho o tom mluvit s odborníkem opravdu upřímně, je to projev Matyáše, chcete s tím něco dělat 2. nebát se o tom mluvit s Matyášem (a priory ne jako příkaz - to nesmíš - ale po situaci nebo ve chvílích klidu všechno stručně rozebrat a zkoušet spolu s ním hledat, co by se mohlo dělat, aby se zvracení neopakovalo) 3. být ve výchově láskyplná a pevná 4. u některých dětí pomáhá naprosto si toho nevšímat (pozvracel se, tak dones hadr, vysvleč se, dones všechno do kbelíku, dones jiný kbelík na úklid, pomoz mi s tím, běž si umýt ruce, jdeme najít jiné oblečení, pomoz mi se oblékat ... - chce to ale zvýšit pak v jiném jednání svou lásku, aby dítě vnímalo, že ho celkově neodmítáte) - po týdnu byste pak měla poznat, jestli se celá věc hne k lepšímu nebo ne 5. u některých dětí pomáhá - mám s tím zkušenost spíše ale u starších - tzv.
"paradoxní terapie" - to znamená naopak je povzbuzovat, aby se vyzvracely (celý přístup rodiče se jim pak zdá tak "ujetý", že s tím přestanou) Ještě jednou vám velmi doporučuji navštívit dětského psychologa v místě bydliště a moc vám držím palce Ilona Špaňhelová