Otázka
Odpověď
Přílišná fixace na matku
8.10.2005 17:48:44 Iva, syn 3,5r.
Vážená paní doktorko,
máme problém s naším 3,5letým synkem, protože je na nás (hlavně na mě-matku) velmi fixovaný. Jako malé miminko jsem ho téměř nemohla dát nikomu na hlídání, jen v době, kdy spal. S věkem se to lepšilo, takže postupně zůstával pár hodin u svých prarodičů (např.než jsem nakoupila), loni (ve 2,5 letech) s nimi strávil klidně celý den a letos v létě u nich trávil i víkend nebo s nimi na víkend odjel i na chalupu, s tetou vyrazil do divadla nebo na procházku.. V září nastoupil na 5 dní v měsíci do školky a vše proběhlo pravděpodobně tradičně - první den pohoda, další dny velké scény a pláč. Naštěstí nejsem nucená dávat ho do MŠ denně a pravidelně, nicméně snažím se kontakt nepřerušit a vodím ho tam hlavně ve dnech, kdy mají nějaký zajímavý program (plavání, divadlo apod.). Přesto že vždy přijde plný dojmů, vím od pí.učitelek, že tam téměř celý den proplakal a průběžně nám opakuje, že tam chodit nebude...Nepomáhá žádná motivace - kamarádi, odměny, apod. To však není můj hlavní problém, vím, že to chce čas. Avšak patrně po této zkušenosti nechce již zůstávat sám nikde - ani u prarodičů, kde již byl zvyklý. Pomalu se nám daří, že u nich pobývá přes den (přestože se tam těší, těsně před odjezdem si začne vymýšlet, že tam nechce, nemůže apod.), ale máme problémy se spaním po obědě a přespáváním - to probíhají velmi srdceryvné scény. Poradíte mi, prosím, jak ho trochu osamostatnit? Nechci mu způsobit nějaké trauma nebo úzkosti, ale současně bych nerada, aby z něj byla "domácí bábovka", a momentální situace už je i pro mě dost vyčerpávající. Problémy s komunikací nemá, má spoustu kamarádů, chodíme i do různých kroužků a dětských center, kde mu stačí, že tam jsem, hraje si s dětmi, povídá i s dospělými a mě v tu chvíli nepotřebuje..
Předem děkuji a zdravím,
Iva D.
máme problém s naším 3,5letým synkem, protože je na nás (hlavně na mě-matku) velmi fixovaný. Jako malé miminko jsem ho téměř nemohla dát nikomu na hlídání, jen v době, kdy spal. S věkem se to lepšilo, takže postupně zůstával pár hodin u svých prarodičů (např.než jsem nakoupila), loni (ve 2,5 letech) s nimi strávil klidně celý den a letos v létě u nich trávil i víkend nebo s nimi na víkend odjel i na chalupu, s tetou vyrazil do divadla nebo na procházku.. V září nastoupil na 5 dní v měsíci do školky a vše proběhlo pravděpodobně tradičně - první den pohoda, další dny velké scény a pláč. Naštěstí nejsem nucená dávat ho do MŠ denně a pravidelně, nicméně snažím se kontakt nepřerušit a vodím ho tam hlavně ve dnech, kdy mají nějaký zajímavý program (plavání, divadlo apod.). Přesto že vždy přijde plný dojmů, vím od pí.učitelek, že tam téměř celý den proplakal a průběžně nám opakuje, že tam chodit nebude...Nepomáhá žádná motivace - kamarádi, odměny, apod. To však není můj hlavní problém, vím, že to chce čas. Avšak patrně po této zkušenosti nechce již zůstávat sám nikde - ani u prarodičů, kde již byl zvyklý. Pomalu se nám daří, že u nich pobývá přes den (přestože se tam těší, těsně před odjezdem si začne vymýšlet, že tam nechce, nemůže apod.), ale máme problémy se spaním po obědě a přespáváním - to probíhají velmi srdceryvné scény. Poradíte mi, prosím, jak ho trochu osamostatnit? Nechci mu způsobit nějaké trauma nebo úzkosti, ale současně bych nerada, aby z něj byla "domácí bábovka", a momentální situace už je i pro mě dost vyčerpávající. Problémy s komunikací nemá, má spoustu kamarádů, chodíme i do různých kroužků a dětských center, kde mu stačí, že tam jsem, hraje si s dětmi, povídá i s dospělými a mě v tu chvíli nepotřebuje..
Předem děkuji a zdravím,
Iva D.
V její náručí
