Otázka
Odpověď
Účelové chování
11.9.2006 15:16:19 Dáša, 16letá dcera v PP
Dobrý den,
ráda bych znala Váš názor na jednu věc. Máme v PP 16 letou dceru, je u nás devátý rok. Před příchodem k nám žila v biologické rodině, kde si užila své, a asi rok a půl v DD. Už v minulosti se naučila využívat informace o tom, že je z DD, když něco provedla nebo když měla problémy s dětmi - rozplakala se a mezi slzami si postěžovala, že je hrozný chudák, protože ji doma bili, a pak musela do DD a teď že žije v nevlastní rodině...Efekt je pokaždé stejný, všichni ji litují, odpouští jí, tolerují i věci, které by jiným dětem neprošly (třeba přepsání si známek na lepší). Mysleli jsme si, že se postupem času toto účelové chování vytratí, ale nyní po nástupu na střední školu ( je ve druhém ročníku gymnázia) naopak vypracovává tuto metodu do dokonalosti. Nevím, jak s tím naložit, zvláště proto, že nám třeba spoustu věcí neřekne, a ve škole potom tvrdí, že jsme jí to nedovolili, zakázali, povzdychne si, dramaticky se odmlčí...Už se nám stalo i to, že nám volala maminka její spolužačky, aby za ni orodovala, protože ji prý nechceme pustit do divadla, o kterém my jsme ale neměli ani tušení. Když se jí zeptáme, proč to říká, odpoví nám "Myslela jsem si, že byste mě stejně nepustili". Přitom se snad ještě nestalo, že bychom jí něco zakazovali, naopak se ji spíš snažíme v různých aktivitách povzbuzovat.
Radila jsem se s psycholožkou, chtěla dceru vidět, mluvit s ní, ale i jí napovídala spoustu lží...nakonec nám psycholožka řekla, že to prostě musíme vydržet, že ona sama tápe v životě, a jediné, co pro ni můžeme udělat, je mít ji rádi. Přiznám se, že mi není jedno, jak dcera využívá lidi kolem sebe, a opravdu nevím, co s tím.
ráda bych znala Váš názor na jednu věc. Máme v PP 16 letou dceru, je u nás devátý rok. Před příchodem k nám žila v biologické rodině, kde si užila své, a asi rok a půl v DD. Už v minulosti se naučila využívat informace o tom, že je z DD, když něco provedla nebo když měla problémy s dětmi - rozplakala se a mezi slzami si postěžovala, že je hrozný chudák, protože ji doma bili, a pak musela do DD a teď že žije v nevlastní rodině...Efekt je pokaždé stejný, všichni ji litují, odpouští jí, tolerují i věci, které by jiným dětem neprošly (třeba přepsání si známek na lepší). Mysleli jsme si, že se postupem času toto účelové chování vytratí, ale nyní po nástupu na střední školu ( je ve druhém ročníku gymnázia) naopak vypracovává tuto metodu do dokonalosti. Nevím, jak s tím naložit, zvláště proto, že nám třeba spoustu věcí neřekne, a ve škole potom tvrdí, že jsme jí to nedovolili, zakázali, povzdychne si, dramaticky se odmlčí...Už se nám stalo i to, že nám volala maminka její spolužačky, aby za ni orodovala, protože ji prý nechceme pustit do divadla, o kterém my jsme ale neměli ani tušení. Když se jí zeptáme, proč to říká, odpoví nám "Myslela jsem si, že byste mě stejně nepustili". Přitom se snad ještě nestalo, že bychom jí něco zakazovali, naopak se ji spíš snažíme v různých aktivitách povzbuzovat.
Radila jsem se s psycholožkou, chtěla dceru vidět, mluvit s ní, ale i jí napovídala spoustu lží...nakonec nám psycholožka řekla, že to prostě musíme vydržet, že ona sama tápe v životě, a jediné, co pro ni můžeme udělat, je mít ji rádi. Přiznám se, že mi není jedno, jak dcera využívá lidi kolem sebe, a opravdu nevím, co s tím.
V její náručí
