Motivace k soustředění

Vážená paní magistro,
mému synovci Martinovi bylo v únoru šest let, měl by jít tedy od září do školy. Po dlouhém rozmýšlení rodiče požádali o odklad, protože je nesoustředěný, hravý. Podle mého názoru rozhodli správně. Pro ně je ale odkladem vše vyřízeno. Myslí si, že si dítě ve školce ještě užije, zklidní se a za rok bude víc poslouchat. Nevím, jak jim vysvětlit, že by měli synovi nějak pomoci. Už záležitost s odkladem byla dost složitá, jsou z malého městečka a prarodiče, se kterými bydlí, to nějak nedokážou vstřebat ("co tomu řeknou lidi.."). Do žádné poradny by tedy asi nešli. Možná mám zbytečné obavy, aby synovec zvládl přechod do školy, ale chci se raději zeptat dřív, než bude pozdě.
Martin je bystrý, nedokáže ale u žádné činnosti dlouho vydržet. Dělá jen to, co ho baví, odmítá se zabývat čímkoli jiným, na co zrovna nemá chuť. Když už něco musí udělat, všechno odbyde a nesnaží se. Je dost čilý, potřebuje víc fyzických aktivit než jeho vrstevníci. Kreslení mu moc nejde, čáry jsou kostrbaté, postavu nakreslí jako hlavonožce (někdy s očima a pusou). Od malinka používal obě ruce, teď to vypadá, že začíná upřednostňovat levou. Umí se podepsat velkými tiskacími písmeny (s malou pomocí), sám se podepíše zrcadlově obráceně. Tkaničky si zavazuje neobratně, raději nosí boty na suchý zip. Umí říct nějaké básničky, ale nesoustředí se a říká je s chybami. Nejde s ním hrát žádné společenské hry (např. pexeso nebo člověče nezlob se), nerespektuje pravidla a švindluje, jen aby vyhrál. Je pro něj důležité být první, nejrychlejší, nejlepší, ale nehodlá se držet pravidel, vytváří si svoje. Ani slovní komunikace s ním není jednoduchá. Má spoustu otázek, někdy mi ale připadá, že se ptá jen proto, aby na sebe upozornil, aby si ho někdo všiml, nezajímá ho totiž odpověď (rodiče se mu moc nevěnují, většinou si hraje sám). Sám nedovede např. vyprávět, co viděl v zoo nebo o čem byla pohádka. Ráda bych věděla, jestli je vše v normálu nebo je nutné se mu více věnovat. Jakými cviky nebo úkoly ho naučit soustředit se na nějakou činnost?
Děkuji moc za odpověď.
Ještě bych chtěla dodat, že má nálepku zlobivého neposlušného dítěte. Výchova probíhá ve smyslu výhrůžek a výprasků, výhrůžky (nedostaneš bonbóny, nebudeš se dívat na televizi,..) ale rodiče nedodržují. Chlapec ze sebe dělá navenek hrdinu (aby nezklamal otce, který chce, aby byl samostatný), jinak se ale dost bojí. Když něco nezvládne, otec ho shazuje ("ty seš hloupej kluk"), často i před lidmi. Pravda je, že Martin zlobí a neposlouchá. Podle mě se jen snaží na sebe upozornit. Když byl týden u nás bez rodičů, nebyly s ním žádné problémy, byl velice způsobný a choval se vzorně (to mu bylo pět let). Jenomže to se "vybil" na hřišti, kam jsme s ním chodili, hráli jsme si s ním,... Doma na něj "nemají" čas. Myslím, že to je hlavně jejich chyba, jak se chlapec chová, ale jak jim to mám říct? Hlavní slovo má otec, ode mě by si poradit nenechal(podle něj je "každá ženská slepice"). Moje sestra je přesvědčená, že má kluk prostě takovou povahu a druhého syna začala vychovávat stejně.
Poraďte prosím, jak jim vysvětlit, že nestačí děti jenom nakrmit, umýt a obléknout, ale že se jim musí víc věnovat.