Re:Živé dítě

Dobrý den Jiřino,
omlouvám se za pozdní odpověď.
V tomto věkovém období, je chování, které popisujete naprosto přirozené. Batole je „zamilováno do světa“ a jeho objevování, do zkoumání a experimentování. Samozřejmě se projevy dětí, co do živosti, neohroženosti nebo naopak zdrženlivosti, při průzkumech velmi liší.
Většinu lidských projevů nelze vysvětlit jako jednoduchou řadu příčin a následků. Jsou spíš výsledkem složité souhry mnoha vnějších i vnitřních, dlouhodobě působících i situačních faktorů.
Tak, jak svého syna popisujete, bych řekla, že opravdu bude živějšího temperamentu, a říkají-li Vám Vaši blízcí, že jste byla to samé, je pravděpodobné, že vliv tu mají i dědičné faktory. Možná by si také někdo pamatoval, kdy u Vás toto období odeznělo.
Podle popisu průběhu porodu by mohlo jít i o hyperaktivitu na základě LMD, ale děti s LMD mívají často i určitým způsobem nápadný pohybový projev, a nebývají příliš celkově obratné, což se o Vašem synovi asi říci nedá. Nezmiňujete se ani o problémech se spánkem, jídlem, rozladěností… s LMD bývá spojena i řada dalších nápadností. Zkuste se podívat do starších odpovědí s touto tematikou, na hlavní straně v rubrice školáci byla také příručka dr. Tyla o LMD, která je velmi informativní.
Vaše výchova se jistě v synově chování také odráží, ale řekla bych, že díky ní, získal ten, pro pozdější celoživotní psychické zdraví tak důležitý „pocit základní jistoty a bezpečí“. Proto teď může mít pocit, že svět je zajímavé místo a stojí za prozkoumání, proto se nebojí, ve Vaší přítomnosti, ani na návštěvě, proto se možná, dokáže vzdálit na docela velkou vzdálenost při procházce v parku, proto chce dělat věci jako Vy dospělí, např. chodit po schodech jako velký… Zdravé batole vyrůstající v přátelském podpůrném prostředí, se opravdu může cítit jako nezranitelná bytost, která všechno zvládne a je úkolem dalšího získávání zkušeností, aby se tento pocit zkorigoval na úroveň: svět je zajímavý, a stojí za to ho prozkoumat, ale… občas si při tom můžu natlouct, a když někam lezu, je dobré vědět kam, a jak se zase dostanu odtamtud, někdy je možné běžet, ale někdy bude, abych se dostal v pořádku k cíli, lepší, jít pomalu a dobře se dívat… a to v doslovném i přeneseném smyslu.
Toto období je, bohužel opravdu nesnadné, a může dojít k úrazům, a klade velké nároky na lidi, kteří o dítě pečují.
Co se týká výchovy, dítě vnímá matčin strach a obavy, když se pouští do situací, které maminka hodnotí jako nebezpečné, a vznikla-li v předchozím období u dítěte důvěra k matce a jejímu hodnocení situací, pravděpodobně to jeho chování ovlivní jaksi „mimochodem“. Proto také děti úzkostněji laděných maminek samy častěji reagují opatrně a zdrženlivě.
Jsou ale i děti, pro které je touha něco prozkoumat, někam běžet, velmi silná, a často přehluší tyto varovné signály, těmto dětem také může déle trvat, než si vezmou ponaučení z nehod, pádů, které je potkají, jsou jaksi celkově odolnější.
Nezbývá, než dítě trpělivě a pozorně hlídat, opakovat jednoduchými slovy, v krátkých větách svá upozornění a varování. Občas je účinné použít svou fyzickou převahu, a dítě z nebezpečné situace prostě odnést nebo podobným způsobem přerušit nežádoucí činnost, komentovat to: nene, mohl bys udělat bác, a zároveň nabídnout činnost, kterou považujete za bezpečnou, vhodnější, ale která také dítě zaujme.
Dobré je upravit prostředí v kterém se dítě pohybuje, různými ochrannými pomůckami – ochranná plastová kolečka apod. na rohy nábytku, zarážky do šuplíků, zábrany proti nežádoucímu otevření oken, dveří, ohrádku oddělující schodiště… široký sortiment nabízí obchodní dům IKEA.
Také mě napadá, nevím, zda to tak zrovna u Vás je, ale jedna Vaše věta mě k tomu přivedla, že řada lidí projevuje svůj strach o dítě tak, že se na dítě rozzlobí, když dělá něco nebezpečného. Pro dítě může být tenhle projev špatně čitelný. Vidí, že se zlobíte, pláče, mrzí ho to, že se zlobíte, ale celá situace nemusí obsahovat pro něj srozumitelnou informaci o žádoucím jednání, ani o tom, co se vlastně stalo, že se zlobíte. Dítě nevnímalo obavy, strach, možné nebezpečí. Možná vnímá, že chcete, aby dělalo něco jinak nebo něco nedělalo, ale pravý důvod, podstata situace může zůstat nejasná.
Někdy skutečně prožíváme směsici pocitů, „bojím se, že spadne, a zlobím se, že tam zase leze“, někdy jsme byli vedeni tak, že považujeme projevy strachu za slabost, ale strach je přirozená emoce, a může chránit.
Možná by trochu pomohla malá změna ve volbě slov, zkusit se vyjádřit asi tak: „Nedělej to, já se bojím, máma se bojí, že spadneš a moc se bouchneš, jsem moc smutná, když tě něco bolí…“ Dítě se někdy začne ptát, možná o něco později, „ a to bys byla smutná, plakala, kdybych spadnul a moc se bouchnul…“, a pak už bývá zřejmé, že pro jeho jednání je tato korekce, sdělení maminčiných obav, důležité.
Kromě už uvedených starších článků Vám mohu doporučit knihy: J. Cleese, R. Skynner: Rodina a jak v ní zůstat naživu, nakl. Portál, E.Erikson: Osm věků člověka, tyto knihy jsou zaměřeny spíše celkově na vývoj dítěte, člověka, a různé varianty, většinou ještě v rámci normy, M. Šebek: Neklidné děti a jejich výchova, SPN, kniha je o hyperaktivních dětech a dětech s LMD, a hledá možné příčiny tohoto jevu a cesty k nápravě, řešení, o neposedných dětech pojednávají některé kapitoly v řadě knih pana prof. Matějčka.
Hodně trpělivosti a štěstí
Mgr. Silvie Nedvědová