Re: jsem nevděčná?

tak nevím, ale zrovna ta věta co jsi ocitovala mi přijde od tchyně docela drsná - já si představuju že to bude tak a tak a ty to koukej splnit. Takhle to přece nejde, to vyděsí každého že s ním má někdo nějaké plány a on podle toho má skákat a neříct ani bé. Resp. mě kdyby tohle ať už tchýně nebo moje máma řekla, taky bych zaujala obrannou pozici že od plánů s dítětem jsem tady ještě já a že moje představy jsou kapku jiné.
Jestli už to Grainne začínáš vidět "z druhého břehu", pak jsi asi zapoměla jaký je ten první břeh. To že tvoje mateřství je čerstvé, že se s tím dítětem teprve učíš sžívat, potřebuješ si všechno "osahat" a sama sebe vyškolit na pokusech a omylech - a pak přijde někdo vševědoucí a koná tak samozřejmě protože "přece jsem vychovala svých XY dětí tak vím co je správně", "ty s tím naděláš" a jiné perly.

Myslím že když se kdokoli (tchyně, snacha, dědeček či vnuk) umí slušně ZEPTAT (ne předkládat už rozhodnuté věci), a dokáže přijmout i zápornou odpověď (a neurazit se), domluví se s každým.