Re: Pocit osamocení na mateřské

Ahojky :-(
to mě mrzí, když jsem takhle četla Tvůj příspěvek :-(
Já jsem takhle taky "protrpěla" 1.rok na mateřské. :-(
Žiju daleko od své rodiny (3000km), s rodinou manžela nevycházím (jen ve slušných mezích,ale že bych s nimi trávila dobrovolně volný čas,to ne), kamarádky jsem tu 1.rok vůbec neměla, bydleli jsme v takové malinké vesničce u města (špatný přístup pěsky do města, žádné chodníky, žádný park), a ještě zima byla mega dlouhá, pršelo.... STRAŠNÝ!!!! Dostala jsme se do šílených depresí, byla jsem tak MOC zavřená doma, že jsem se už pak bála vycházet :-( Třeba 14dní jsem nevylezla z domů, a klidně jsem se s manžou pohádala, protože nás chtěl někam vytáhnout a já si našla 1000důvodů, proč nikam nejít, i za cenu vyvolání hádky...
Můj 1.rok s miminkem byl DOST hrabárna.
Do toho klasicé problémy s manželem, kdy jsem se cítila strašně sama (bez rodiny a žádné pomoci), kdy on pracoval od rána do rána (měl hodně dluhů) apod.
Pak jsem si řekla DOST a začala měnit vše od začátku- stěhování do města, začala jsem navštěvovat holky, co jsem znala až se z nás staly kamarádky a scházíme se pravidelně....
A když se někdy stane, že nemám kam jít, nikdo nemá čas, jdu si jen tak sednout do parku s malou, nebo se projdu sama někam, a koukám po kšeftech, našla jsem si dětský kavárničky kam chodíme se Sofinkou...
Ono je to pak lepší a lepší čím jsou děti větší.....
ted se i chystám podnikat, protože taky nejsem schopná sedět na zadku a čekat jak ubíhá mateřská :-D

Jen jsem ti chtěla říct,že jsem si prošla něčím podobným, totálně jsem se uzavřela před světem a nikam nechodila-a byla to fakt blbost... :-( snaž se někam chodit, i sama, a pokud máš kamarádky, tak je to výhra úplně největší...

A Prahu ti závidím, je tam tolik věcí k dělání.. co třeba plavčo s mimčama apod? Ať máte nějaký pravidelný režim? Pak na jaře už budeš mít mimčo dost velké a můžete chodit do ZOO apod. To je úplně parádička. Ne jak tady u nás v malým městě,kde není nic, a ani chodníky :-(
Držím pěsti