Re: Jak jste byly požádany o ruku?

Byli jsme spolu pět let, poslední tři roky spolu žili, poslední dva roky jsem začala mluvit o svatbě, dětech, slintala do kočárků, začala jsem mít potřebu to prostě stvrdit. On jen převracel oči vsloup. V březnu už to vygradovalo, měla jsem pocit, že ztrácím čas, s jeho nezájmem... Tak jsem sbalila saky paky a odstěhovala se. Nechal mě jít. Pomohl mi balit, odstěhoval mě. Když jsem prosila, ať mě nenechává odejít, ať místo pro transita jede pro prstýnek, řekl, že podpantofláka nikomu dělat nebude. Když nebude, tak nebude, no. Chodil mi sem brečet několikrát týdně, psal mi básničky (on, pan TVRDÝ) a po třech týdnech přišel s prstýnkem, brečel, že už neví, jak mi jinak dát najevo, že mě miluje a že posledních pár let vztahu prostě posral, že to ví. Klečel, brečel, prosil. Jenže bylo pozdě. Nešlo mi přes pusu ANO. Už to bylo prostě pryč. Všechny mé touhy ve mě zabil tím, že mě nechal jít.