Re: Manžel málo doma-jak to zvládáte?

Essi,
s takhle malejma dětma je to fakt děs, kdo nezažil, nepochopí... (já teda mám jen dvě, takže jsem proti tobě máslo).

U nás to byla docela krizovka když byla mladší mimino, skoro nespala, já totálně vyřízená, v noci řvoucí mimino, přes den řvoucí mimino a batole v období vzdoru a manžel domů chodil kolem devátý... tenkrát jsem mu řekla, že chci rozvést, představa toho, že si někdo VEZME OBĚ DĚTI KAŽDEJ DRUHEJ VÍKEND mi přišla jako totální spása.

Nerozvedli jsme se, ale začali jsme hledat způsoby, jak situaci zlepšit. Takže třeba jsme měli zásadu, že manžel neodjede do práce, dokud já nebudu vysprchovaná, oblečená a mít vyčištěný zuby (s dětma jsem nezvládala - jako že mimino řve, to jsem si zvykla, ale starší byl nevypočitatelný a silný - z ohrádky skákal ven po hlavě a tak). To pomohlo na to, abych aspoň fungovala - a šlo to tak udělat - manžel nemusel být v práci na přesnou hodinu (ale taky jsme nikdy nevěděli, kdy se mu podaří odejít domů).

Dále jsem začala platit kámošce, která si asi tak 3x měsíčně vzala staršího na půl dne (tři hodiny) ven na prochajdu. Sama měla v té době odrostlé kluky, Tom jí miloval, rozuměla klučičí duši - a já si mohla třeba s miminem vlízt do postele nebo dojít na nákup (jedno dítě - žádné dítě) atd...

Pak jsme staršího přihlásili do školky (u nás to tak jde) - chodil od 2,5 let na 2x týdně 3 hodiny... stálo to peníze, ale kdybych skončila na psychině, bylo by to horší (a ve finále dražší ).

Navštěvovala jsem se s kámoškou. Děti se zabavily cizími hračkami a já promluvila s osobou, která si uměla dojít na záchod a nepotřebovala mixovat maso.

Asi od 15ti měsíců mladší jsem začala chodit jednou týdně cvičit. Vzala jsem děti, v půl šestý je předala manželovi před tělocvičnou (on to měl blíž do tělocvičny než domů), tam si je převzal on, šel s nimi na večeři, odvezl je domů, uložil. Napřed se trošku cukal, ale pak zjistil, že mu vlastně vyhovuje, když má děti chvilku sám, bez toho, že bych jim stála za zadkem... a ano, narval synka do miminčí mikinky a občas dal něco naruby, ale praxe dělá mistra. Tenhle večer s tatínkem držíme dodnes (tj. už skoro čtyři roky) a když manžel měnil místo, tak jim rovnou oznámil, že v úterý odchází v pět, páč se stará o děti a ať plánují schůze a podobné blbosti na jindy (ne vždy to vyjde, ale když nemůžeme v úterý, vezme si volněji ve čtvrtek)...

Fakt to chce na tom trošku zapracovat - a kombinovat to, co je u vás reálné. My nemáme babičky, ale zase jsou tu ty školky + manžel může být trošku flexibilní v práci + vydělá na ty školky (ne, že bychom si mohli nějak vyskakovat, museli jsme zase dost fest omezit jiné věci a párkrát jsme se dostali finančně hodně na dno, ale ta školka nám přišla důležitá). Prostě kombinovat různá řešení a různé možnosti.