Re: a co třeba?

jj, to zní docela dobře - protože je potřeba a) být chytřejší a b) být rychlejší.

Manželovi bych vysvětlila, že jsem dospělá svéprávná osoba na kterou není potřeba křičet, a žádné informace podané tímhle způsobem nebudu brát navědomí - jemu že to taky nikdo nedělá.

Já jsem docela pruďas, a kdyby na mě někdo hulákal, nebo byl jízlivej až sprostej, něco by si vyslechl. Dnes už se umím ovládat i líp (snažím se být chytřejší - v tom nepříjemném vztahu), takže bych buď řekla "takhle se mnou nikdo mluvit nebude, nejsem žádnej váš malej harant" (hnusným mrazivým tónem). Anebo pokud bych viděla že tohle nepochopí, tak opravdu nasadit lehce debilní úsměv, přijít blíž a zeptat se "co jste říkala, tady byl takovej rámus že jsem vám vůbec nerozuměla"..... pokud by se to odvážila znovu zopakovat, tak pokývat hlavou a říct něco ulítlýho ve smyslu "hm, zítra bude výprodej v obuvi, asi tam zajedu" nebo "teď jsem dostala chuť na vanilkovou zmrzlinu" a tak..... aby pochopila že ji mám totálně na háku a nezabírá na mě nic z jejího repertoáru.