Maminky divokých dětí, jak to přežíváte?

ahoj už jsem založila fórum pro nežravé děti a tohle je fórum pro maminky divočáků, divočáků jako je můj syn.

Dnes v zoo jsem se přistihla, že se bojím ho vyndat z kočárku ven. Bojím se, co se zase stane, kam zdrhne, co zas bude. Teda bojím se jenom v duchu, samozřejmě ho ihned vyndám a co myslíte, že udělá rozběhne se (chodit neumí jenom běhá) a práskne sebou na prvním metru.

Za poslední dva měsíce si vytrhnul nehet, v tuto chvíli má tedy jeden prst bez nehtu a dva další mu slézají- jednou si ukopnul palec a jednou strčil prst do šuplíku. Před dvěma dni si téměř vyrazil zub a má tři stehy na dásni. Na dovolený během dvaceti minut na sebe strhnul televizi a poté vyskočil z ohrádky (kterou má po bradu) na hlavu. Je-li vedle potoka vyndán z kočárku, v příští sekundě do něj skočí, nejlépe po hlavě. Máme samozřejmě štěstí, že šlo zatím o úrazy malé.

Je divokej divokej divokej. Nechodí, běhá. Leze na stůl, leze na žebříky, leze na okna, skáče pod auta a je-li uchopen za ručičku, práskne sebou na zem, nejlépe na hlavu. V dlouhých chvílích buší hlavou do zdi, nebo alespoň do kočárku. A hlavně se nepoučí. Se slovy au znovu strčí prstí do šuplíku a přivře si ho, klidně podvacáté jeden den (máme zabezpečeno, ale i tak slezl nehtík).

Pomóc, vím, že v tom nejsem sama- ale sdílený problém je jen poloviční problém. A nejlíp by mi bylo, kdyby mi někdo napsal, že to třeba i přejde, čemuž nevěřím. A pěkné historky o vašich divočácích přidejte- já syna nemůžu nechat nikomu hlídat, nikdo ho nechce a ani bych si netroufla