Re: maminky divokých dětí, jak to přežíváte

jé mischacku, to jsou pěkný fotky. Jinak musím říct, že mě je úplně jedno co si o mě myslí okolí, ale není mi jedno, co si o mě myslí na pohotovosti v motole a ty úrazy mi nejsou jedno. Hrozně mi to kazí náladu. Jinak nějaký řvaní a zmítání se ne zemi ignoruju naprosto. Problém s ním je ten, že někam chce jít a půjde tam i kdyby mě měl ztratit. Takže na povel papa zamává a jde tam kam chce on a je mu fuk,že jsem pryč.

Jinak je mu 17 měsíců, je strašně nádhernej a sladkej, nejhezčí kluk na světě a mluví- dorozumí se úplně skvěle- chci to, kartáček, meloun, banán, chci dudáka, dej, na, ještě chci, dolů, nahoru, chci ven apod. Umí spoustu slov a já mu dobře rozumím a to i teď když má sešitou tu klapajznu a z pusy mu trčí stehy. Krásně i rozumí a vyplní (má-li náladu) různý příkazy. Takže v komunikaci je teda fakt výhoda.

Jinak mám bohužel podezření, že ke své hyperaktivitě přišel během období dušností a snižené saturaci kyslíkem, protože do roka byl jak placka pomalu a jak se rozjelo astma, rozjela se i hyperaktivita. A bohužel na léky reaguje hyperaktivně. Osvědčená kombinace pro šíleného kloučka je ventolin-berodual-seretide a na noc nurofen (při zánětu průdušek¨). V této sestavě reaguje jak kamikadze