Už mě nebaví všude vysvětlovat, že mám postižené dítě

Musím se jít "vypovídat".

Jsem děsně, ale děsně naštvaná. Od února má syn invalidní vozíček se kterých se učí sám pohybovat. Je na tom po mentální stránce špatně a všechno mu trvá dýl (než to pochopí, ...)
Částečně (měly) přispět nadace a zbylou část dárci. Potom to začalo. Jedna nadace, která už 8 měsíců slibovala příspěvek 10 000 Kč od toho couvla (vozíček už byl doma). Brzy na to se ozval majitel jisté firmy, že zbylou částku doplatí. Všechny doklady jsem mu poslala. Po cca 2 měsících mi volala distributorka, že vozík není stále doplacený. Kontaktovala jsem onoho pána, který se omluvil a sdělil, že všechno okamžitě napravý. Se synem jsem mezitím odjela do lázní. Na konci lázní mi opět volala paní, že stále není uhrazen a přišla první upomínka. To už jsem oslovila další nadaci. Tam se mi ozvala paní, že by rádi pomohli, ale mají momentálně jiné aktivity (nesejde se správní rada). Dnes jsem měla další telefonát s tím, že máme čas do 20.8. a potom budou předávat věc právníkovi a soudu. Teď už, ale vážně nevím co. Za jak dlouho by to mohlo jít přímo k soudu? Ach jo. Ten blbec se potom ještě všude prezentuje, jak pomáhá lidem. Chystám se mu dneska něco "pěknýho" napsat. Už, ale opravdu nemám chuť vůbec nic řešit. Chci jeden normální, pěkný den.

Taky mě štvě, že jsem peníze investovala do naslouchadel, které měly být podle foniatra dostačující a místo toho jsou silně nedostačující. Nechápu, jak může pojišťovna přispívat na naslouchadla jednotnou čáskou max. 10 000 Kč jednou za 5 let. Takže zase shánění peněz. Psaní nadacím a sdružením, který stejně většinou neodpoví. To nemůžou alespoň napsat, že nic nedají.

Co mě, ale štve nejvíc, že synovi nemůžu sama pomoci. Už mě nebaví všude vysvětlovat, že to nechápe. Koukat se na děti, jak se ho bojí. Přitom mu stačí se jen koukat, jak si hrajou jiný. Kdyby mu někdo opravdu pomohl, tak na tom mohl být úplně jinak. To je, ale pořád jen: se sluchově postiženýma neumím pracovat, s kombinovaně postiženýma nepracuji, ... Jestli někdy seženeme někoho schopného, tak to bude určitě na druhé straně republiky.

Přijde mi, že už to lepší nebude.