Re: Děti v ohrádce

Ohrádku máme a používáme.
Jednak samozřejmě pro případ, kdy potřebuju něco dělat bez synovy asistence (na záchod chodím i s ním, ale třeba přebrat velkej balík od pošty s dvanáctikilovým děckem na ruce nemusím, nebo když kouká na králíky z klobouku).
Jinak když to maminky mají třeba když vaří, tak aby dítě bylo na očích a zároveň v bezpečí, to mi přijde rozhodně smysluplné. Vařit s batoletem pod nohama mi přijde jako zbytečný risk.
Syn má vohrádce hračky, resp. prakticky pouze v ohrádce má hračky, mimo ohrádku normálně zkoumá a krámuje a hračky ho stejně nezajímají.
My máme velikou ohrádku, že se do ní vejde i dospělý člověk, a několikrát nám pomohla když jsme byli já nebo muž totálně mrtví, že prostě jsme si normálně lehli do ohrádky a spali a syn si normálně hrál s hračkama, takto s jistotou, že nikam nezdrhne a neublíží si. Z postele by spadnul, zdrhnul atd.
Když je čas na nějaké zklidnění, obměnu po lítání po zahradě, vlezem si do ohrádky za hračkama, hrajem si, nebo si čtu a syn po mně leze.
Já ohrádku beru v určitém období jako pozitivum. Ohrádka je prostor, kde je všechno povoleno a v rámci toho prostoru dítě může dělat cokoli chce. Nikdo mu nestojí za zadkem a nereguluje "na troubu nesahej", "nekruť knoflíkama u sporáku", "tohle nemůžeš brát" atd.
Samozřejmě je možné brát ohrádku jako klec, klasická ohrádka mi tak taky přijde. My máme výběh přes půl místnosti a zařízený tak, aby ho to tam bavilo (je to prostě taková "herna"). Klukovi je rok a půl a v jednom bydlišti jsme ohrádku už zrušili (a má ji kamarádka, která ji využila pro začínajícího chodce, který byl příliž kamikaze a po bytě si ubližoval, tak než se naučil chodit trochu bezpečně), v druhém bydlišti zrušíme tento měsíc.