Re: Soubytí s postiženými

Pawllo,
já ti nevím. Neříkám, že se to stává denně, ale občas potkávám mentálně postižené samostatně a nemám z toho dobrý pocit. Vybavuji si třeba situaci, kdy v autobuse přisedl mladý kluk vedle mentálně postiženého a ten se s ním hned začal vybavovat. Ten kluk se snažil odpovídat normálně, ale odmítl mu třeba říct, kde přesně bydlí, pozvat ho na návštěvu apod. ... a je fakt, že postižený začal nakonec být docela slovně agresivní, i když kluk fakt nebyl nijak sprostý ani netaktní. Je otázka, jestli ta slovní agrese u některých mentálně postižených nemůže přerůst do fyzické. Pokud se volně pohybuje, může si koupit třeba nůž a pokud usoudí, že je to "zapotřebí", do někoho ho vrazit. Je to trochu podobné jako s opilci - prostě jim to v hlavě jede "jinak" a stát se může ledacos. Když potkám na odlehlém místě, kde nejsou další lidé klátícího se opilce, mám stejný nepříjemný pocit, jako když proti mně půjde mentálně postižený. On se třeba bude chtít jenom kamarádit, ale vím já, jak zareaguje na to, co udělám nebo řeknu?