Re: Soubytí s postiženými

Mě taky překvapilo, že třeba Monty,co občas určo nějakou věcičku přečte, má nefalšovaný strach z postižených lidí.

Já bych zavedla integrační výchovu možná místo té modní sexuální. Pokud vzdělaní dospělí lidé nepřipraví svá děcka na jízdu autem s postiženým dítětem a nechaj je pronést "vedle ní si nesednu", jiní mají bobany s nimi jet busem, další jako já váhají jestli kámošku s autistou obejít obloukem(aby nemusela nic říkat) nebo si ji nastěhovat do baráku(aby se necítila sama), je to s námi hodně, hodně špatný.

Já jsem včera na dětském hřišti u Plazy tedy s povděkem kvitovala, že neznámá maminka, jejímuž dítěti ten malý filmový hrdina(fakt tak vypadal, nemohu si pomoci, měl krásný zasněný oči) kouzenickým knifem ommotnoval něco z kola, než jsme stačily hnout zadkem, byla výborná.
Kolo si spravila a tomu malýmu postupně nabízela všechny přinesený hračky, svý kluky krotila.

Koukám, kolik známých lidí na Rodině, má postižené dítě a mám velkej respekt k jejich mateřství.

Asi to zní jako kliše, ale já když jsem včera s tou Janou byla 2 hodiny, úplně mě fascinovalo, jak moc ona to své dítě zná, jak mu rozumí podle tváře, ví na co se rád dívá,jak na co reaguje..
Vedle toho, já jsem naprosto externí liknavá matička.