Re: Soubytí s postiženými

Libiku, ja o tom kdysi psavala na Rodine na hlavni stranku ....

V USA nezavisle na statu nebo skolnim obvodu, zadnemu diteti nesmi byt upreno pravo na vzdelani.

Pojem "vzdelavatelnost" neexistuje jako kriterium, i deti lezici a napojene na prsitrojich musi byt ze zakona umisteny do skoly v jejich skolnim obvode vcetne dopravy a skola jim musi poskytnout takove terapie a pripdne i zdravotni asistenci odpovaidajici jejich stavu a to od TRI az do JEDNADVACETI let.

Do skoly chodi i deti permanentne napojene na dychaci pristroje, takove, ktere maji zachvaty kazdy den nebo takove, o kterych by jeden rekl, ze nevnimaji kolem sebe vubec nic. Presto maji spolecnost ostatnich deti a terapie vseho druhu, poznaji neco z velkeho sveta a muzou si vytvorit vlastni prostor bez rodicovskeho dohledu tudiz i poznat hodnotu domaci intimity. A v neposledni rade si rodice odfrknou a muzou normalne zit a pracovat.

Zili jsme ve trech ruznych americkych statech, vetsinou byla johanka ve spadove skole, tedy v te, kam by chodila i jako zdrava, ale ve specialni tride pro postizene a ta byla integrovana do programu skoly. Deti z te skoly se uci byt s postizenyma detma v ramci skolniho prostoru - jidelny, hriste, pohyb na chodbe. Spolecne akce s jinymi tridami jako koncerty, sport, vylety byly imho mnohem castejsi, nez ja si ze skoly pamatuju, takze deti z paraelek znaly normalne Johanku jmenem, na chodbe ji mavaly, drzely dvere, nejednou jsem to dojetim obrecela. Nektere deti z jeji specialni tridy chodily do normalnich trid na urcite predmety, ktere zvladly nebo i naopak, akademicky sikovna holcicka z normalni tridy chodila parkrat do tydne do specialky na terapie.