Re: Spokojená matka = spokojené dítě?

Lasie, až budeš znát odpovědi na tyhle otázky, dostaneš Nobelovku a prohlásí tě za Bohyni.

Život je přece o tom, že ne všechna rozhodnutí jsou vždy ta správná. A kdo ví, jak to má být správně???
A to je ono. Ty odpovědi máme v sobě my. Snažíme se je nalézt. Někdo v Taoistických příručkách, někdo v alkoholu, někdo v přírodě někdo v kostele či mešitě....
Určitá, kultivovaná míra egocentrizmu je třeba, abys vůbec věděla kam jdeš, k čemu směřuješ a dokázala si své uhájit před lidmi, kteří si myslí, že to děláš špatně

Pořád se vracíš k těm jeslím, tak ti to řeknu takhle. Já vím, že jesle byly pro mého syna to pravé a moc nám daly oběma. Mně možnost dělat svoji práci a tím pádem být klidnou a spokojenou matkou svému synovi. Tečka.

Ani já ani syn nejsme jeslemi poznamenaní. Ač do mně pořád někdo šil, uhájila jsem si své a dnes vím, že to bylo dobře.

Myslím, že je v životě hodně důležité respektovat životní cestu jiných lidí. Jen respektovat a nechat je být, i když si třeba myslím, že něco dělají blbě. Je to jejich věc.
I to patří ke kultivaci osobnosti a není lehké se to naučit. Soudit způsobem "podle sebe soudím tebe" je legrační.

Do toho, že dá některá maminka dítě do jeslí v půl roce je ti tak akorát velké prd. To je její volba a není vůbec jednoduchá. Nejsi nucena komentovat všechno a vyjadřovat se ke všemu. Maminek, které z různých důvodů do jeslí své děti daly jsou statisíce a jen ony jsou kompetentní se vyjadřovat k tomu, jaký to mělo význam pro ně a jejich děti.