Re: většinou to tak bývá...

Je to o tom pocitu, a je to i o tom si to třeba jen vyzkoušet. Prostě jaký to je. Jestli někde jinde na člověk čeká něco jinýho, lepšího. Někdy člověk utíká před sebou samým, hledá něco, co si myslí, že je daleko, prostě chce žít JINAK.
Někdy to najde v práci, v zamilovanosti, někdy v jiném státě.
(nečetla jsem onu zmíněnou Montynu diskuzi teda).
Ale to, co člověk hledá, je uvnitř, v něm samotném, proto ta nespokojenost, proto ten "hon" za něčím. Nic, co je a existuje, to nač se dá sáhnout - nic člověku nedokáže dát vnitřní spokojenost, ta se skrývá jinde. A je jedno, kde člověk je.
Ale jde o to - zkusit. Třeba někde jinde, v jiné zemi, člověk najde impuls, jak změnit to uvnitř...to jsou POZNÁNÍ, a o ta jde.
Pak se člověk může buď vrátit domů, vnitřně jiný anebo hledat dál nebo zůstat.

Byla jsem "odložena" mamkou, která emogrovala do USA, když jsem šla do první třídy, odtržena od babičky, která mne milovala a dána k "lepší" babičce, která mi mohla zajistit lepší vzdělání, lepší podmínky k životu. Něco, co jsem nepotřebovala, potřebovala jsem tenkrát lásku. Ale nespokojená mamka mi ji nedokázala dát a necítila jsem ji ani od druhé přísné babičky. Tak jsem žila rok a půl, než se mamka vrátila zpět domů, nemohla v cizině vydržet....a je pravda, že mamce jsem to, že mě tu nechala, dlouho nemohla odpustit. Měla jsem strašný pocit osamění, pocit odtržení. Kdyby mne bývala nechala u druhého milovaného člověka, nevadilo by mi odtržení od ní....takhle jsem ztratila celé dosavadní zázemí.
Mamka taky spokojenost nenašla, našla zemi nekonečných možností, svého manžela, něco, co tehy v r. 72 by tady v ČSSR nikdy nepoznala, ale spokojenost - tu ne, byla ještě nešťastnější než tady.
Všechno jsem pochopila až potom, až když jsem byla velká.
Našla ale poznání, že má ráda svou zemi, svoji maminku, mě, že chce prostě DOMŮ.

přesto říkám - jo.....zkusit to, zkusit odjet a podívat se, jak by to vypadalo, jak bych se cítila...vyzkoušet. Jinak člověk NIKDY nebude vědět a bude si říkat - měla jsem to udělat.
A dítě nechat mezi milujícími lidmi. Vysvětlit, dát slib návratu, návštěv a vždy dodržet.