Re: Když se řekne dopis

Jééé, to je hezké téma! Dopisy jsem milovala! Vlastně miluju je i dál, jen jsem několik let psaný dopis od blízké osoby už prostě nedostala. Někdy je mi to dost líto, že dopis nahradila elektronická pošta a sms.

Dopisy jsem si schovávala, ale při jednom záchvatu na střední škole jsem vyhodila dopisy od nejlepších kamarádek a babičky.... A jak toho moc lituju!!!

Na střední jsme s holkama blbly, měly jsme své platonické lásky a psaly si je "jako" od nich navzájem, ty už mám schované, stejně tak věštbu, kterou nám věštila maďarka, čtením z ruky, vše zapsáno, zalepeno, domluveno, že 20 let po maturitě rozlepíme

Nic nenahradí to napětí, když ze schránky vykoukne dopis od milované osoby. Ty už schované mám v krabici vzpomínek. Mám tam úplně vše od své první vážné tříleté lásky, potom od té další s plány o naší budoucnosti a nakonec všechny možné lístečky, vzkazy, přáníčka, básničky od současného manžela.... to byly časy

A protože vím, jak je krásné objevit zastrčený pohled od své zesnulé babičky, tak svým dětem píšu dopisy. Oběma jsem napsala, když se narodily, mají ho schovaný v jejich vzpomínkových krabicích, kde mají své první botičky, šatičky z vítání občánků, diplomy ze soutěží, přání od babiček apod. Doufám, že jim to jednou udělá radost