Re: taky se tak bojite o sve deti?

Tak já můžu říct, že zezačátku, po narození, to bylo horší. Byla jsem pořád ve střehu, pořádně si neodpočinula (myslím psychicky, nemohla jsem vypnout). Já jsem řešila např. jak se hojí pupík, pořád nás upozorňovali, že to může být vážné a když se pak objevila krev, byla jsem hotová. Hlavně jsem nevěděla, co to může znamenat, tak jsem si představovala skoro to nejhorší. Po telefonu mi dr. moc nepomohla, nedokázala jsem určit, co je ještě normální a co ne.
Postupem času je to lepší, teď chodí do školky, dokážu už vypnout a být v pohodě, ale mívám stavy, kdy o něho mám velký strach, samozřejmě. Hlavně když jedou někam autem s manželem, nebo když jsou venku na kole a slyším houkat sanitku atd.