Já jenom, že si pamatuji, že u obou kluků, když jim bylo tak od 3 měsíců výš, tak je šlo pořádně nakojit a dát spát, a já jsem pak šla třeba cvičit nebo si vyjet na kole
. Musela jsem se teda vrátit tak do 2 hodin - sice vydrželi i déle než se obět vzbudili, ale nechtěla jsem to moc pokoušet... Vím že jsem z jedné cyklovyjíždky, která se trochu protáhla (jela jsem s dalsími lidmi, kteří znali zajímavou trasu
) hnala domů, protože už to bylo jen tak tak... Malý (byl to náš starší, rehd yještě sám) sice už začínal trochu pobrekávat, ale manžel s ním chodil po bytě, tulil se s ním povídal mu, tak to bylo ještě v pohodě
- a já jsem ho pak hned nakojila a bylo vse v pořádku
.
U druhého si zas pamatuji, že jsem takhle chodila na cvičení.
No asi je to fakt individuální - jen jsem chtěla říct, že i přes kojení si člověk může udělat nějaké pauzy jen pro sebe. Ale chce to domluvit se s partnerem. Myslím že období kdy čekáte druhé dítě, je k tomu vhodné - sednout si a v klidu probrat, jak bude vypadat Vaše "dělba práce" teď a hlavně potom, až budete 4
!
Jo a já jsem taky jedna z těch "výbušných" matek
, už jsem to tu také řešila. Někdy to jde líp, někdy hůř... Chce to fakt být co nejvíc v pohodě, říct si o pomoc atd., ale mně se taky hodí i takové ty věci jako vyjt z místnosti, vydechnout atd. Ale hlavně, v roce je to ještě v pohodě - užijte si to takhle spolu
, pozdějí bude větší honicčka!
Jak psala Winky - když nikam nespěcháte (doktorka, dětské plavání apod.), tak si přece ty kamínky apod. můžes prohlížet s ním, povídat mu o nich atd. Našemu mladšimu se takhle hrozně líbily "foukací" pampeliška
. Tam kde " o nic nejde", přece klidně může být po jeho. No a když máte někdy přece jen naspěch, tak mu to krátce vysvětli a prostě ho čapni. On to pochopí
! Hlavně se nestresuj. Já když se něcím stresuju, tak pak prudím i lidi kolem sebe... :-(