Hokkaid, no já mám taky...

... tak trochu dilema - na jednu stranu chtít děti varovat, na druhou stranu také nechci strašit a nakukávat jim něco o tom, jak všude číhají zlí lidé... Nechci aby byli moji kluci příliš důveřiví, ale taky ne aby měli paranoiu ze všech lidí, aby každému podsouvali něco zlého. Přijde mi to někdy strašně těžké, najít tu správnou rovnováhu - ach jo...

Víc jsme o tom začali mluvit vlastně až v poslední době, co starší synek začal chodit do školy. Máme to blízko, zatím ho doprovázím a vyzvedávám, ale je bavíme se o tom, jak potom až by chodil sám... Sám chodí jen do skauta, to máme téměř naproti, vidím ho z balkonu.

Třeba to téma adresa, zaznělo tu někdy - tam mám taky dilema:
Na jednu stranu se přece zejéma u malých dětí (dejme tomu školkový věk) říká, že by měly znát svoji adresu, pro případ kdyby se náhodou někdy ztratily (v tlačenici nebo tak), aby je někdo mohl dovést domů. Tam je logika ta, že se obrátí se na někoho o pomoc a ten člověk jim pomůže dostat se domů. No ale na druhou stranu by vlastně tu adresu naopak nikomu říkat neměly, protože by je nějaký úchyl mohl vystopovat, zkoušet se dostat do bytu když je tam dítě třeba samo... Tak jak teda?!

Já fakt nevím s tímhletím... Jak to řešíte Vy, co si o tom myslíte?

ale