Lékařka jako pacient

Byla jsem uplynulý měsíc ve zdravotnickém zařízení, kde mě nikdo nezná, jako pacient. Úmyslně jsem nikde nenahlásila titul (jsem lékařka), protože jsem chtěla zkusit, jaké to je být anonymním pacientem.
Po měsíci v rehabilitačním zařízení musím konstatovat, že jsem se v roli pacienta cítila mnohem lépe než v kůži lékaře. Kromě jedné protivné sestřičky, která byla protivná na všechny, takže jsem to nebrala osobně a neřešila to, byli všichni velmi ohleduplní, milí a vstřícní. Respektovali moje omezení i bolest, snažili se mi vycházet vstříc, klidně mi všechno vysvětlili, odpověděli na moje otázky.
Po návratu do práce na mě opět dolehla šílenost vyčerpávající a nekonečné práce na oddělení, nutnost postarat se o všechno a o všechny, a uvědomila jsem si, že v našem nemocném zdravotnictví více trpí personál, jakkoliv si můžou pacienti myslet opak.
(Doufám jen, že dokážu fungovat stejně dobře jako ti, kdo se o mě uplynulý měsíc starali.)