Zdravotnictví po česku aneb Jak přežít péči v nemocnici

hoj všem,před nedávnem jsem tu řešila problém autoimunity.Šlo o to,že jsem přestala vidět na jedno oko a měla velké bolesti hlavy.Je to asi 4 měsíce a problémy dosud nezmizely úplně,ale díky kortikoidům se celkem upravily.Doktoři celé 4 měsíce nenašli příčinu a vlastně ani diagnozu,i když jsem běhala všude možně.Říkali,že u téhle nemocí je diagnostika složitá,což jsem chápala,brala to jako že mám holt smůlu,že mám takovouhle nediagnostikovatelnou nemoc.
Co však následuje teď mě doslova připravilo o všechny iluze o našem zdravotnictví a o nemocnicích v česku.
Asi před 3 týdny po snědení rohlíku jsem dostala prudké bolesti v oblasti žlučníku.Bolesti byly opravdu příšerné,tak tak jsem vydržela do druhého dne,do soboty do rána a šla na pohotovost do nemocnice.Docházela jsem na neurologii na Karlák,tak jsem šla na pohotovost tam,i když nejsem ze spádu.Měli samozřejmě hrozné řeči,že nejsem ze spádu(i když dle pojišťoven jsou spády dávno zrušené),ale vzali mi krev a udělali sono.Dle krve jaterky hoodně zvýšené a sono OK.Odeslali mě na obvod.V pondělí jsem se s bolestí dopajdala k své gastroenteroložce,která mi opět udělala sono a vzala krev.Jaterky klesaly,tak mi předepsala dietu a za 3 dny na kontrolu.Prosila jsem jí ještě o nějáké další vyšetření,jelikož bolesti byly stále,prý je to zbytečné.Za týden jsme měli zaplacenou dovolenou,na kterou prý můžeme jet,bolesti odejdou.
No neodjeli jsme nikam.Bolesti samozřejmě přetrvávaly,ba se opět začaly zhoršovat.Nejhorší byly opět z pátku na sobotu,takže jsem opět vyhledala pohotovost,tentokrát již na spádu.Udělali mi rentgen,opět testy,jaterky opět vysoké,takže prý si mám zajít na obvod.Takže kolečko k mé gastoenteroložce,týden bolestí a fetování prášků,v sobotu opět šílená kolika.Takže opět pohotovost,kde na mě zírali již zle.Prý mám jít zase k své gastroeteroložce.To už jsem nervově nevydržela a šla v nemocnici na internu,co s tím mám dělat,že je mi opravdu zle a mám špatné jaterky.Pan doktor mi vysvětlil,že je sobota,že zádné vyšetření ve Fakultní!nemocnici nemají k dispozici a že musím příjít v pondělí.Že mě klidně hospitalizuje,ale mimo Algifenu na bolest(který mám doma)mi nedá nic jiného a že by mi doporučil vydržet do pondělka.Tak jsem tedy vydržela a v pondělí jedu opět na internu,kde mi zase odebrali krev.Opět špatné jaterky,bolesti stále velké.Prý mi udělají ERCP,invazivní endoskopii,ale až ve čt.vhodnější by prý byla magnetická rezonance,ale na tu se čeká 2 měsíce!Tak mě v bolestech opět poslali domů,to už jsem byla KO.3 dny vydržet,bylo pro mě nepředstavitelné.v bolestech jsem doma stejně nic neudělala,jen ležela zkroucená v posteli.Ve středu jsem nastoupila,dostala kapačku na bolest a že ve čt jdu na ERCP.Nastoupila jsem ve středu,opět se mnou nic nedělali.Z jiné nemocnice mi naštěstí volali,že mají termín na magnetickou rezonanci,kam jsem odjela se souhlasem ošetřujícího lékaře.Druhý den u vizity mi to ale dal primář sežrat,jak prý si to představují jezdit do jiné nemocnice,že si neuvědomuji co jsem způsobila a co na něj tak čumím,jestli to je můj normální výraz.Byla jsem z jeho jednání v šoku.Nicméně MR ukázala stín ve žlučovodu,nikdo neví co to je,může to být kámen nebo i něco jiného,takže metoda ERCP mě nemine.Ovšem volno mají až za týden!Takže jsem opět doma na propustce,kroutím se bolestmi a modlím se abych vydržela.Péči o syna musel převzít někdo jiný,hlídaní horko těžko zajišťuji,je mi zle.Tak se ptám,je vůbec možné,aby ve našem zdravotnictví,v nemocnici neměli akutní výkony a ošetření?To se mám jako člověk platíci zdravotní pojištění svíjet 3 týdny v bolestech než dojde na nějáký zákrok?A co když je příčina jinde?Bolestí jsem už naprosto vyčerpaná,bojím se že zkolabuji,ale mám jet do nemocnice,kde nemají v sobotu ,v neděli možnost nějákého zásahu?Zvažuji jet jinam,ale jsem na propustce,tak nevím jak je to v tomhle případě.To už by primáře asi kleploNevím co dál,myslela jsem si dříve,že při akutní bolesti v nemocnici nějak zasáhnou,ale spletla jsem seOmlouvám se za román,chtěla jsem vše popsat,snad někdo poradí,co dělat,aby bylo vyšetření trochu svižnější a nenechali mě se trápit v bolestech.Jedna sestřička na oddělení mí říkala,že vše je bohužel o penězích.Nemocnice,kde mi dají pouze léky na bolest je mi na nic.